Historie zapsaná do názvů pražských ulic. Mnohé z nich nebyly slušné, říká autor Pražského uličníku

Vy máte na starosti předarchivní péči v nejmladším oddělení dokumentů po roce 1945, což vás přivedlo k tomu, že už jste spoluautorem už jednou zmiňovaného Pražského uličníku. Kdo by to nevěděl, co to je?

Pražský uličník je encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství a snaží se kromě sumarizace těch současných názvů najít jejich historii, to znamená pokud možno – to je hrozně důležité říci – pokud možno všechny jejich předchozí názvy a podle čeho ty názvy vznikly.

Každou chvíli by teď mělo vyjít nové vydání a jestli jsem to pochopila správně, tak to budou všechny tři díly, které dosud už vyšly, ale v některých úsecích se půjde mnohem více do hloubky. Kde to bude? Co je tam rozšířeného a o kolik?

Jednak je tam doplněk o nové, nově přejmenované, hlavně pojmenované ulice, to je relativně jednoduchá záležitost za ta poslední léta. Možná ne asi úplně do hloubky, ale snažili jsme se vychytat chyby a stanovit si nějaké základní prameny, které všechny budeme chtít projít, hlavně pro období úředních názvů, řekněme od konce 18. století, průřez prostě základních pramenů, ve kterých jsme se znovu snažili projít všechny ulice a doplnit tak, aby tam co nejméně chybělo.

Čtěte také

Snažím se poukazovat na příběhy za detaily. V Praze se dá pořád objevovat něco nového, říká publicista Černý

Takže to není do hloubky, že bychom dokázali nějaké hlubší příběhy nebo větší detaily. Ono i tak to bude skoro devítisetstránková knížka A4. A bude mít i svou váhu. Jestli bude barevná a jestli bude na nějaké křídě, tak to bude několik kilogramů.

Říká se o vás, že historii ulic vlastně můžete sypat z rukávu. Tak kdybych po vás chtěla, abyste nás vzal na takovou víkendovou procházku Prahou a ukázal nám třeba právě nějaké zvláštnosti, kam bychom šli? Co bychom si podle vás měli projít a na co se soustředit?

V poslední době, kdy je v Praze méně turistů a dá se po centru Prahy chodit, by se samozřejmě měli Pražané se podívat tam. Nejvíce asi na Malou Stranu, protože tam ulice mají vztahy i k domovním znamením, k číslům popisným a k takovým věcem. Mnoho těchto historických artefaktů je dochováno i z doby poměrně dávné. Je tam mnoho starších označení ulic, která jsou poměrně pěkná a jsou vyvedena většinou v nápisech přímo na zdech domů.

Existují dvě velmi stará, možná už z 18. století, od dob těch prvních pojmenování. Jedno je na Bazilice sv. Jiří v Jiřské ulici a jedno kupodivu v ulici Harantově, dole na Malé Straně, což je ulice, která myslím ani nemá přečíslovány žádné domy. Jsou to jen boční strany domů, je poměrně krátká, ale právě tento nápis má velice starý.

Čtěte také

Tomáš Garrigue Masaryk nebrojil proti pivu, ale proti pokoutným pálenkám, které otupují mysl, upřesňují autoři knihy Praha ožralá

A kde předkové hledali inspiraci pro pojmenování ulic?

Je docela důležité rozdělit období před úředním pojmenováním, kdy to bylo vyloženě tak, že lidé bydleli v nějaké části Prahy a pojmenovali si to způsobem, který jim byl blízký, něčím charakteristickým – nejčastěji podle kostelů nebo podle trhů, které se tam konaly. A mnohé z těch názvů jsou ne úplně slušné.

Tak to řekněte, slušně.

Určitě jsme měli například ulici V Řiti, měli jsme Hampejskou... Bylo hodně ulic, které jaksi vyjadřovaly i nějaké nepatřičné věci, které se tam děly nebo jak ty ulice vypadaly a bylo to takové živelné. Zatímco to úřední pojmenování se potom samozřejmě snaží o určitou vznosnost, určitou reprezentativnost a tam jde řekněme nějaká ta vtipná nebo veselá stránka věci stranou.