Historici chtějí objevovat Ameriku

A vůbec nezáleží na tom, jak budeme to kulturní dědictví pojímat: zda šířeji, i ve smyslu hmotné kultury, ba jídelníčku, anebo jen ve smyslu užším, uměleckém.

Je opravdu třeba složitě bádat nad tím, že se řízek, kterému se, pravda, někde říká vídeňský, jí se stejnou chutí na sever i na jih od Dyje? Že to samé platí i pro knedlíky a guláš? Že i Pražanům chutná Sacherův dort? Že se dá kupodivu s úspěchem pít i rakouské pivo?

Anebo, ať to vezmeme z jiného soudku, že základ nynějšího vídeňského hradu vznikl za vlády krále železného a zlatého Přemysla II. Otakara? Nebo že se slavný vídeňský stavitel Jan Fischer z Erlachu podepsal na některých pozoruhodných stavbách v Česku, například na Clam-Gallasovském paláci v Praze?

Půjde-li někdo do starších souvislostí, třeba přijde na to, že některé středověké rožmberské stavby nesou znaky typické pro tehdejší podunajské, tedy rakouské hrady!

Bohužel, ve všech těchto případech platí, že se bude znovu objevovat Amerika. Čech, který se o dějiny trochu zajímá, dobře ví, zač si obě země navzájem historicky vděčí. A také ví, že nic převratně nového z chystané historické komise nevzejde.

Ale když slyší slova rakouského ministra zahraničí Michaela Spindeleggera, že komise se bude zabývat i takzvanými Benešovými dekrety, musí nutně zastříhat ušima. A doporučit té zbytečné komisi, aby se vrátila hlavně do 19. století.

Kdyby rakouští Němci a Maďaři tehdy ustoupili rozumným českým požadavkům, Rakousko-Uhersko by se nikdy nerozpadlo a Benešových dekretů by nebylo třeba, poněvadž bychom dodnes žili v kulturním a snesitelném žaláři národů.