Greenpeace nechce geneticky modifikované potraviny, arbitráž s Nomurou, srbové se loučí s Miloševičem

Přehled příspěvků

Jaroslav Skalický: Česko prohrálo londýnskou arbitráž s Nomurou, která chce za zmařenou investici do IPB 40 miliard korun. Politici jsou kupodivu klidní.

Pěstování geneticky modifikovaných plodin se rozšiřuje. Greenpeace požaduje její zákaz. Téma dnešního Duelu.

Srbové se loučí se Slobodanem Miloševičem. Jak jeho smrt ovlivní činnost Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.

Takový je přehled dnešního Týdne v tahu. Od mikrofonu Radiožurnálu vás zdraví Jaroslav Skalický.

Duel

Jaroslav Skalický: Už 10 let pěstují farmáři ve světě geneticky upravené plodiny. Největším producentem jsou Spojené státy s 50 miliony hektarů za loňský rok. Následuje Argentina, Brazílie, Kanada a Čína. Celková plocha geneticky modifikovaných plodin ve světě se loni meziročně zvýšila o 11 procent na 90 milionů hektarů. Počet zemí, komerčně pěstujících tyto plodiny se ve stejné době zvýšil o 4 na 21, včetně Česka. Podle ministerstva zemědělství se Česko řadilo výměrou geneticky modifikované kukuřice na páté místo v Evropské unii. Přes 50 zemědělců ji u nás pěstovalo na ploše 270 hektarů. Letos to podle odhadů může být až desetkrát víc. Máme za to zemědělce chválit nebo je zatracovat? O tom v následujících minutách s doktorkou Magdalenou Klimovičovou, konzultantkou genetické kampaně Greenpeace Česká republika a profesorem Jaroslav Drobníkem z Karlovy univerzity v Praze. Vítejte ve studiu, dobrý den.

Host (Jaroslav Drobník): Dobrý den.

Host (Magdalena Klimovičová): Dobrý den.

Jaroslav Skalický: Nejprve prosím o velmi stručnou a pro laiky srozumitelnou osvětu, co jsou geneticky upravené plodiny.

Host (Jaroslav Drobník): Tak, geneticky upravené plodiny jsou produktem moderní šlechtitelské metody, která na rozdíl od těch takzvaných klasických není náhodná, nýbrž záměrná, to znamená nepoškozujeme dědičnost jako třeba ozářením nebo podobně a pak z náhodných změn něco vybíráme, nýbrž přímo chceme-li určitou vlastnost u plodiny, najdete si někde v přírodě přirozeně vyvinutý gen a ten pak do té plodiny přenášíme. To nám umožňuje molekulární biologie. Je to metoda, jak jste řekl, deset let stará, tak sbíráme zkušenosti a vyhodnocujeme výsledky, kterých bylo za těch 10 let dosaženo.

Jaroslav Skalický: Rozumím tomu dobře, že tady nejde ani o to, že by plodiny po genetické úpravě byly větší, bylo jich víc, ale mají trošku jiné specifické vlastnosti a nedochází ke ztrátám. Plodiny jsou odolné vůči plísním...

Host (Jaroslav Drobník): Spíše než vlastnosti bych řekl vlastnost. Protože touto metodou můžeme měnit vlastnosti, které jsou takzvané monogenní. To znamená vlastnosti, řízené jedním genem, polygenní vlastnost, jako například velikost a podobně touto metodou neumíme.

Jaroslav Skalický: Dobře, ale těch plodin je víc, protože nedochází k těm ztrátám například, dá se tak říct.

Host (Jaroslav Drobník): Jak kde. Tohle, co říkáte, se týká hlavně rozvojových zemí, kde byly velké ztráty vinou škůdců například, tak rostliny, které nejsou napadány těmi škůdci, jsou výhodné, že nemají ty ztráty. Pro zemědělství třeba evropské tomu tak není. Tady například ten škůdce, kvůli kterému tady máme teď tu BT kukuřice, ten zavíječ kukuřičný, spíše vadí tím, že způsobuje otravu té kukuřice plísňovými mikotoxiny a to je velice nepříjemná věc a těžko se tomu jinak dá zabránit. Jedině snad postřikem, chemikáliemi to je ještě horší.

Jaroslav Skalický: Takže když mluvíme o geneticky modifikovaných plodinách, znamená to, že tady jsou ty výsledky zatím veskrze pozitivní?

Host (Jaroslav Drobník): Ty výsledky samozřejmě nemohou být všechny pozitivní, protože nová technologie vždycky má své mouchy. Zpočátku tady byly používány geny na rezistenci na antibiotika. To sice nebylo přímo nebezpečné, ale bylo to nežádoucí, čili to se změnilo. Musí se tady dělat opatření, aby ten škůdce se nestal rezistentní, respektive když se stane, aby se nepomnožil ten rezistentní škůdce. Dále se zjišťují, jaké by mohly být ekologické důsledky, u té kukuřice není problém, ale u řepky může být problém, to se může křížit s volně rostoucími rostlinami, což samozřejmě není žádoucí. Čili je tady řada věcí, které je třeba vychytat a tu technologii tomu přizpůsobit.

Jaroslav Skalický: Greenpeace tvrdí, že zákaz pěstování geneticky upravených plodin je jediná cesta, jak ochránit pěstitele před ekonomickými ztrátami z genetického znečištění. Co si máme pod tím představit?

Host (Magdalena Klimovičová): Tak, já bych jenom ještě navázala na to, co říkal pan profesor Drobník, že se jedná o takovou jenom vylepšenou metodu šlechtitelství, protože u biotechnologií, které jsou zaměřeny na aplikace zemědělství se jedná o cílené křížení dvou v přírodě naprosto nekřížitelných druhů, tedy například u té BT kukuřice o gen z bakterie, která je vložená do genetického kódu kukuřice. Dělá se to velmi invazivně a velmi nepřesnou prozatím metodou genové pušky, kdy ten gen, vyjmutý a obalený do jakési kuličky ze zlata, je nastřelován genetickou puškou a je umístěn v podstatě náhodně, takže je to metoda omylu, dalo by se říci a hledání a dnes už neplatí takové to ústřední dogma genetiky, že jeden gen znamená jeden protein, to znamená záleží na tom, kde ten gen se umístí a on může kódovat celou řadu dalších proteinů, o nichž nemáme ani žádné tušení. Tak to jenom jakoby na úvod, že se jedná o velmi invazivní, velmi zatím nepřesnou metodu, která je zároveň velmi finančně nákladná a je zaměřená nikoliv pro onen rozvojový svět prozatím, ale pouze pro vyspělý svět a přináší, když už tak výhody zemědělcům, ale v žádném případě ne spotřebitelům, tedy konzumentům, kterým spíše než výhody přináší rizika.

Jaroslav Skalický: Jaká?

Host (Magdalena Klimovičová): Rizika pro konzumenty nebo pro spotřebitele obecně, vyjma zemědělců jsou dejme tomu ona rizika pro jednak životní prostředí, která bych zohlednila nejvíce, neboť pracuji pro enveromentální organizaci, který se tímto zabývá a v jisté, byť tedy marginální podobě se jedná o možná rizika na zdraví populace, tedy na lidské zdraví, kde jsou pochybnosti přinejmenším.

Jaroslav Skalický: Pane profesore, jsou tady určitá rizika pro zdraví člověka?

Host (Jaroslav Drobník): Každá plodina, nová plodina, která je zavedena do potravního řetězce, přináší určité riziko, pokud o ní nic nevíme. Z toho důvodu by bylo velice správné v zájmu spotřebitelů každou novou plodinu testovat na zdravotní rizika, což se bohužel neděje. Toto testování je z důvodů, které zde nebudeme rozebírat, zaměřeno jedině na ty geneticko modifikované organizmy. Máme řadu případů klasicky vyšlechtěných brambor, které byly jedovaté pro vysoký solaninu, máme případ celeru, který u zahradníků vyvolával vyrážky a pak se ukázalo, že má vysoký psolarenu, ale to se všecko zjistilo expost, protože klasicky šlechtěné se netestují.

Jaroslav Skalický: Dobře, ale teď máme BT kukuřici. Ta je v pořádku jako plodina?

Host (Jaroslav Drobník): Ta je zkontrolovaná velice důkladně, úřad zvaný EFSA, což je Europen Food Safety Autority vydalo k tomu a dokonce dvakrát dvoje prohlášení o bezpečnosti této kukuřice, toto prohlášení je na základě studie poměrně rozsáhlého panelu, to všecko je na internetových stránkách, každý si to může přečíst. Čili takto žádná jiná surovina pro naše potraviny není kontrolovaná.

Jaroslav Skalický: Greenpeace si zřejmě myslí něco jiného, my jsme trošku zamluvili to riziko genetického znečištění.

Host (Magdalena Klimovičová): BT kukuřice je vskutku, jak pan profesor říká, je z těch plodin taková nejmilosrdnější vůči životnímu prostředí. Ve srovnání s herbicid tolerantními plodinami jakou jsou například soja a další, ale kukuřice má v sobě gen, který způsobuje vznik toxinu, který je jedovatý vůči zavíječi kukuřičnému. Problém je v tom, že ta rostlina ho uje ve třech až třech a půl tisíci násobku oproti využití postřiků jednorázovému nebo opakovanému, dejme tomu dvojnásobnému během vegetační sezony a i po pokosení kukuřice je výrazné ovlivnění rizosféry, kde ten toxin, který se rozkládá, ten protein, který se rozkládá určitou dobu, dejme tomu měsíc až dva v půdě, tak v podstatě má jistý vliv na celou tu půdní exosféru na rizosféru a ...

Jaroslav Skalický: Co to je rizosféra?

Host (Magdalena Klimovičová): Rizosféra je vlastně ten život v půdě. Tedy až už je to otázka různých vztahů ať už toho kořenového vlášení, bakterií, organismů, mikroorganismů půdních a tak dále, které žijí v té půdě.

Jaroslav Skalický: Toxin, o kterém mluvíte je nebezpečný i v tom smyslu, že se dostane do potravního řetězce řekněme?

Host (Magdalena Klimovičová): Ne, nikoliv.

Jaroslav Skalický: Z té kukuřice se něco vyrobí a dostane se to až na stůl.

Host (Magdalena Klimovičová): Ne, nikoliv. Ten, to je cílený toxin, který je určený vskutku pro zavíječe kukuřičného a příbuzné druhy z dané čeledi, tedy do jisté míry ohrozí příbuzné druhy hmyzu, kteří se náhodně kousnou a omezí larvální vývoj těchto druhů hmyzu, které mohou být i prospěšné a jsou zároveň v tom potravním řetězci důležité třeba pro drobné ptactvo a podobně. Takže do jisté míry dojde k omezení biodiverzity na tom poli, ale nikoliv výrazné.

Jaroslav Skalický: Pane profesore, bojíte se toho, že by ten toxin mohl tak ohrozit životní prostředí, jak říká paní Klimovičová?

Host (Jaroslav Drobník): Problém je v tom, že ten BT toxin působí jedině tehdy, když zapadne do receptoru, což je zvláštní bílkovina na povrchu buněk zažívacího traktu toho hmyzu. Méně to přijme bílkovina, když je sorbován v půdě, těžko zapadne do tohoto receptoru, ale to by byla velice odborná dále diskuse.

Jaroslav Skalický: Takže bojíte se nebo ne?

Host (Jaroslav Drobník): Absolutně nebojím, ta otázka rizosféry je velice složitá a takhle přímočaře se s tím nedá nic argumentovat a co se týče těch, já tomu říkám vliv na chocholouše, tak to je to omezení biodiverzity. Zase velice dobrý přítel Jeremy Sweet, anglický profesor, když se skončila ta studie polní, kde právě tohle sledovali v Anglii, mimochodem, Royal Sociality se k tomu vyjádřila naprosto perfektně, tak on říkal, je teda otázka, jestli rolníci svou práci, peníze, stroje a to všecko věnují tomu, aby měli chocholouši co zobat, anebo jestli chtějí dostat co největší výnos, aby potom někde jinde se mohla udělat dostatečně přirozená krajina pro ty chocholouše. Čili to je taková otázka spíše filosofického charakteru, že, než že by ta BT kukuřice a ještě k té bezpečnosti, tady je třeba konstatovat, že nejvíc BT kukuřice snědli v Americe, v Kanadě, v Argentině. Tam ji snědli tisíce tun a zatím nebyla pozorován žádný problém zdravotní, který by bylo možno vztáhnout ke genetické modifikace, o soje je to platný s tím, tý se snědlo 800 milionů tun a nic nebylo pozorováno.

Host (Magdalena Klimovičová): No, já s tím nejsem tak úplně srozuměna, neboť ve Spojených státech i v Kanadě není povoleno značení GM produktů, takže nemůžeme říci, kdo co snědl a jaký to může mít zdravotní dopad na populaci, protože nebyla nikdy udělána jakákoliv srovnávací studie, kdy jistý počet zdravých, mladých, nekouřících probandů by konzumoval výlučně pouze geneticky modifikovanou kukuřici, soju, je to absurdní a udělat vůči tomu srovnání s lidmi, kteří tuto nemodifikovanou kukuřici konzumují.

Jaroslav Skalický: Možná těch 10 roků je také málo na to, aby se tyhle ty vlivy daly posoudit.

Host (Magdalena Klimovičová): No, problém je převážně toho, že vlastně v zemích, kde se konzumují geneticky modifikované plodiny, tak v těchto zemích není povoleno značení těchto produktů, takže nelze toto vůbec nějakým způsobem zohlednit. Jsou přesto ale zdokumentované studie z nedávné doby, například kukuřice 863 MON, ale i dalších nebo onoho australského hrachu, který byl stažen, protože zcela náhodně, nikoliv podle vyžádání nějakých evropských předpisů nebo vůbec světových předpisů o bezpečnosti potravin, ale jistá laboratoř zcela náhodně zjistila, že to má v podstatě velmi vážné alergenní účinky na pokusná zvířata a ty pokusy se prováděly in vivo. Obecně lze říci, že většina pokusů není dělána in vivo, existuje jenom několik málo nezávislých, možná tři pokusy, dělané in vivo a většinou se jedná o krátkodobé na brojlery, které netrvají déle než 48 dní, takže těžko soudit, jaké jsou dopady na živé organismy.

Jaroslav Skalický: Nechme kukuřici kukuřicí, mají geneticky upravené plodiny budoucnost? Dočetl jsem se například, že lze genetickou úpravou plodiny obohatit o vitamíny nebo prý je možné vypěstovat geneticky modifikovanou rostlinu, třeba trávu, která na sebe dokáže navázat jedované látky z půdy a jednoduše řečeno je kořínky vytáhnout z půdy a tak tu půdu vyčistit, to jsou přece pozitivní rysy?

Host (Jaroslav Drobník): Tady je otázka, co, kdo od geneticky modifikovaných plodin očekává. Rozvojové země očekávají, jak jsme o tom mluvili na začátku, zvýšení produkce díky například to omezení ztrát, zvýšení produkce plodin, které snášejí slanou půdu, které snášejí zaplavení nebo naopak sucho a tak dále. Spojené státy pochopitelně a jako jiné americké státy si od toho slibují, že zlevní produkci a ovládnou světový trh agrárními produkty, to je samozřejmé, Evropa, která má nadbytek potravin, tak nemá důvod se snažit jich produkovat ještě víc, ale... .

Jaroslav Skalický: Proto, že vám skáču do řeči, takhle dlouho geneticky upravené potraviny odmítala.

Host (Magdalena Klimovičová): Ekologické, přesně to, co jste říkal. Tomu se říká fytoremediace, této metodě, která pomocí rostlin zbavuje půdu nebo vodu škodlivin. Jsou tady ale jiné, podívejte se, zatím jiný způsob, jak tam, kde je namnožen zavíječ kukuřičný sklidit kukuřici, která není intoxikovaná mykotoxiny nemáme, jedině stříkat. Stříkat insekticidy, což samozřejmě nechceme, čili zatím nemáme jiný způsob, čili každá společnost od těch geneticky modifikovaných organismů čeká něco jiného.

Jaroslav Skalický: Tolik doktorka Magdalena Klimovičová, konzultantka genetické kampaně Greenpeace Česká republika a profesor Jaroslav Drobník z Karlovy univerzity v Praze. Na slyšenou.

Host (Magdalena Klimovičová): Děkujeme, na shledanou.

Host (Jaroslav Drobník): Takže děkujeme.

Jaroslav Skalický: Česko prohrálo arbitráž s japonskou bankou Nomura. Téma pro novináře Pavla Párala z týdeníku Euro, už čeká před studiem. O situaci v Mezinárodním tribunálu pro bývalou Jugoslávii po smrti Slobodana Miloševiče budu mluvit s Filipem Tesařem z Ústavu mezinárodních vztahů a čeká nás ještě fejeton Jana Pokorného, ale teď jsou na řadě krátké zprávy.

Prohraná arbitráž s Nomurou

Jaroslav Skalický: Česko prohrálo arbitráž s Nomurou, která požaduje za zmařenou investici do IPB 40 miliard korun. Částku, kterou bude muset Česká republika nakonec zaplatit určí arbitři ve druhém kole. Japonská banka Nomura žádá miliardy kvůli uvalení nucené správy na banku IPB a jejímu následnému prodeji ČSOB. Arbitři v první fázi rozhodovali jen o vině nebo nevině českého státu. Případ sleduje Pavel Páral z týdeníku EURO, kterého vítám u našeho mikrofonu. Dobrý den.

Host (Pavel Páral): Dobrý den.

Jaroslav Skalický: K nucené správě došlo v roce 2000. Byla banka tehdy zralá na uvalení nucené správy? Tehdejší ministr financí Pavel Mertlík od té doby tvrdí, že pokud by k tomu nedošlo, ta situace v bance by velmi výrazně negativně samozřejmě ovlivnila celou českou ekonomiku.

Host (Pavel Páral): No, z dnešního pohledu můžeme říct, že byla zralá k uvalení nucené správy zhruba stejně jako Česká spořitelna nebo Komerční banka v té době. Ve všech bankách byly velmi špatné bilance, ty banky měly velké potíže se špatnými úvěry a do všech bank byly nalívány desítky miliard korun.

Jaroslav Skalický: V čem je tedy IPB výjimečná, že to došlo až tak daleko?

Host (Pavel Páral): IPB byla privátní bankou, kde majoritní podíl kontroloval de facto management prostřednictvím dceřiných společností banky, které vlastnily akcie samotné své matky a prostřednictvím spřátelených firem. Kromě toho tam byl se 46ti procentním podílem, kterým měla být Nomura, ale Nomura nikdy nebyla majoritním akcionářem a nikdy tu banku plně nekontrolovala, tam došlo k nějaké dohodě mezi tím managementem IPB a Nomurou o tom, že Nomura převezme ten minoritní balík a dodá kredibilitu bance a pomůže ji s kapitálovým vybavením. Ne úplně to nakonec vyšlo, Nomura byla velmi opatrná, nechtěla tam nechávat peníze, pak se od toho odvíjely další potíže, ale ta historie je velmi složitá a komplikovaná.

Jaroslav Skalický: Dá se tedy teď říct tady od mikrofonu, bylo to dobře, tak jak to stát udělal, že nucenou správu uvalil?

Host (Pavel Páral): Samotné uvalení nucené správy asi nebyl problém. Problém byly transakce, které probíhají následně a problémem bylo chování státu vůči Nomuře, jak dneska usoudili auditoři, teda arbitři.

Jaroslav Skalický: To znamená ty transakce, to myslíte prodej IPB za symbolickou částku ČSOB.

Host (Pavel Páral): Samozřejmě, především konstrukce celých těch smluv, které byly jednoznačně výhodné pro ČSOB a jednoznačně nevýhodné pro stát, ty smlouvy vlastně to jsou dvě sady, jedna je uzavřená s ministerstvem financí, kde jsou vážné problémy dodneška, druhá sada je uzavřená s Českou národní bankou, kde ta nevýhodnost zřejmě není tak jednoznačná a je skutečností, že tehdejší guvernér Tošovský byl velmi neústupný ve vyjednávání a dneska ČNB je na tom mnohem lépe než ministerstvo financí ve vztazích s ČSOB.

Jaroslav Skalický: Před pár lety, kdy byl ministrem financí Jiří Rusnok, se objevila taková možnost se s Nomurou jaksi vypořádat tak, aby nula od nuly pošla, proč to tenkrát nedopadlo?

Host (Pavel Páral): Tehdy byla připravena dohoda o nulovém vyrovnání, kdy by se obě strany vzdaly svých nároků vznášených v různých soudních sporech. Těch soudních sporů je obrovské množství, z jedné i z druhé strany jsou žalovány desítky miliard korun, Nomura byla ochotná v zájmu svých budoucích obchodních aktivit v České republice ve střední Evropě ustoupit, byla dokonce ochotná nějakou symbolickou částku investovat pro nějaké charitativní nebo vzdělávací účely v Česku, bylo by potřeba k takové dohodě sebrat politickou odvahu, kterou vláda Miloše Zemana na sklonku svého působení už neměla a nová Špidlova vláda se tím úplně odmítla zabývat a ministr Sobotka de facto přerušil veškerá další jednání o narovnání. Ty jednání byly obnoveny až na nátlak premiéra Paroubka, který když přišel do funkce, tak jako jednu z prvních záležitostí zjistil, že zde hrozí problém, který může mít i politické dopady, může ovlivnit politickou scénu v České republice.

Jaroslav Skalický: Je před volbami.

Host (Pavel Páral): Je před volbami a on uložil, aby ministr financí uzavřel smír s Nomurou

Jaroslav Skalický: A už bylo pozdě.

Host (Pavel Páral): A už bylo pozdě, protože pan ministr Sobotka mezitím zanedbal řadu svých povinností, choval se v ČSOB velmi vstřícně a ztratil možnost ovlivňovat řadu soudních sporů, které ČSOB vede s Nomurou.

Jaroslav Skalický: Vy jste už zmínil, že vlastně i Česko žaluje zase Nomuru o 263 miliard korun, ta částka zřejmě nebude tak nakonec vysoká, žaluje jí za náhradu nákladů, spojených s nucenou správou v IPB. Jakou šanci arbitři začnou v pondělí o tomto jednat. Jakou šanci má Česko v tomto sporu?

Host (Pavel Páral): Já se domnívám, že ta šance není velká, není velká od začátku. Ta žaloba byla podána jako protižaloba k návrhu Nomury, původní žaloba se týkala pouze toho, že Nomura nesplnila své povinnosti, ke kterým se zavázala ve smlouvě o vstupu do IBP, to znamená, že tam nenavýšila základní kapitál podle pravidel, které jsou mezinárodně standardní, uznávané. Ona si to zajistila poměrně rafinovaným způsobem, de facto ty peníze, které sloužily k navýšení kapitálu si vyvedla ze samotné IPB, to šlo o 6 miliard korun a nelze očekávat, že by vzhledem k objemu této transakce a tomu, co takováto transakce mohla ovlivnit v celkové bilanci IPB tak, že by arbitři rozhodli o nějaké významné náhradě pro Českou republiku, notabene, když už jedna arbitráž řekla, že Česká republika Nomuru diskriminovala.

Jaroslav Skalický: Čeští politici jsou klidní, možná právě proto, že je před volbami a nechtějí to, ten miliardový závazek, který hrozí, nějak vzít v úvahu, premiér říká, že stát bude ještě jednat, do vyřešení sporu že uběhnou léta, podle ministra financí Sobotky zase Česko může spoléhat na to, že arbitři řekli, že nedošlo k vyvlastnění investice a že nakonec se skupinou Nomura bude uzavřen smír. Je tady ještě nějaká možnost vyjednávání nebo ministr Sobotka už může čekat jenom fakturu?

Host (Pavel Páral): Já se domnívám a hovořil jsem o tom například s panem doktorem Balašem, který je naším předním odborníkem na mezinárodní obchodní právo, ten říká, že nyní je čas pro vyjednávání, že stát má prostor minimalizovat dopady, protože viník situace je jasný, nicméně rozhodně už nebude možné jednat o nulové variantě nebo o té nule plus, jak se říkalo s tím, že nám Nomura něco přispěje. Nesouhlasím také s tím, že by to mělo trvat příliš dlouho, myslím si, že arbitři jsou schopni tu škodu vyčíslit velmi rychle, ta jednání probíhá dlouho, myslím si, že maximálně do konce roku by mohla být ta částka stanovená. Ono se pořád operuje s částkou 40 miliard korun, to je částka, o níž se hovořilo v době žaloby, jenže ta žaloba padla v roce 2001. Je třeba si být vědom toho, že peníze mají také nějakou časovou hodnotu, to znamená, že ta částka se za pět let sporu samozřejmě zvýšila, je zásadní, zda arbitři se rozhodnou, že budou to navýšení té žalované částky posuzovat řekněme podle mezinárodní úrovně úrokových sazeb, to znamená, že to budou úročit každoročně čtyřmi, pěti procenty, pak bysme se dostali někam k 60 miliardám, možná až k 70 miliardám, anebo to můžou posuzovat podle toho, jak byly zhodnoceny akcie jiných akcionářů v českých bankách, a ty byly zhodnoceny mnohem více, několikanásobně, pak by se ta částka mohla vyšplhat třeba na 100 i 200 miliard korun.

Jaroslav Skalický: Nestrašte. Ale budeme to dál sledovat a uvidíme. U našeho mikrofonu byl Pavel Páral z týdeníku EURO. Děkujeme za rozhovor a na slyšenou.

Host (Pavel Páral): Na slyšenou.

Předčasné ukončení soudního procesu se Slobodanem Miloševičem

Jaroslav Skalický: Náhlé úmrtí Slobodana Miloševiče a jeho dnešní pohřeb v Srbsku předčasně ukončily soudní proces před mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Hlavní žalobkyně Karla del Ponteová uvedla, že sice o výši Miloševičova trestu lze nyní už jen spekulovat, nicméně je prý jistá, že verdikt soudu by byl velmi tvrdý. Troufá si ho odhadnout Filip Tesař z Ústavu mezinárodních vztahů? Přeji dobrý den.

Host (Filip Tesař): Dobrý den.

Jaroslav Skalický: Připomenu, že exprezident čelil obvinění z válečných zločinů, ze zločinů proti lidskosti a z genocidy.

Host (Filip Tesař): Domnívám se, že vzhledem k tomu, že Miloševič byl souzen v několika různých případech celkem asi největší obvinění by bylo v tom posledním, který se týkal Kosova, kde figuroval stejně jako v těch všech ostatních v Bosně a Chorvatsku jako hlava vlastně těch obviněných, právě v tom případě tam se sešly všechna ta obvinění, která jste vyjmenoval, tak by určitě dostal trest exemplární. Už jeden trest za genocidu byl vynesen, bylo to tuším 41 let v případě srbského generála Krstiče, který byl obviněn z odpovědnosti za masakr ve Srebrenici a ještě jeden podobný trest také exemplární, který ale potom byl revokován generál Blaškič dostal za domnělou odpovědnost v muslimské vesnici Achmiči 45 let, ale ten trest později se zjistilo, že jeho odpovědnost zdaleka nebyla tak velká, tak byl změněn.

Jaroslav Skalický: Britský list Gardien napsal, že Miloševič unikl trestu, ale zároveň se Haagský tribunál vyhnul ostudě, protože by ho nakonec v mnoha bodech obžaloby musel zprostit viny, protože by mu jen sotva dokázal přímou odpovědnost za jeho činy. S tím souhlasíte?

Host (Filip Tesař): Tady byla jedna věc. Jednak nejvyšší žalobkyně nastupovala s nejvyšším možným stupněm všech obvinění, ale tak to bývá i u jiných soudních pří, dokonce i u občanských, ale především v tom procesu byl problém s tím, že soubor těch několika případů spojených s Miloševičem byl nesmírně rozsáhlý, Miloševič měl k dispozici tým vynikajících právníků, kteří vsadili mimo jiné právě na zdržování, na protahované křížové výslechy všech svědků a podobně a soud musel do určitého data všechny ty případy dotáhnout ke konci, takže žalobkyně byla nucena vypouštět předpokládané svědky, dokonce vypouštět pokusy o dokázání některých obvinění a podobně. Takže určitě by se nepodařilo prokázat všechno, ale domnívám se, že zrovna třeba v případě toho případu Kosova by jeho odpovědnost byla nezpochybnitelná, poněvadž v případě Kosova on figuroval z titulu takzvané velitelské odpovědnosti jako jugoslávský prezident, titulární nejvyšší velitel ozbrojených sil figuroval v té odpovědnosti za zločiny celkem jasně a co se týče Chorvatska, tak tam klíčový svědek Milan Bábiš, který spáchal sebevraždu nedávno ho celkem jasně usvědčil z toho, že se snažil připravit povstání chorvatských Srbů.

Jaroslav Skalický: Je asi nepochybné, že reputace a hodnověrnost Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii smrtí Miloševiče ve vězení utrpěly, jak si myslíte, že se to projeví v tom dalším postupu tribunálu a v té snaze postavit před soud další dva obviněné prominenty Radka Mladiče a Radovana Karadžiče?

Host (Filip Tesař): Myslím si, že směrem dovnitř na činnost toho tribunálu to nebude mít vliv. Samozřejmě bude to mít vliv na mezinárodní politiku, může to promítnout jako takové pomyslné kruhy na vodě, které běží od toho kamene, což je Miloševičova smrt, ale v činnosti toho tribunálu, který má teď na starosti soubor případů, které lze bez nadsázky označit jako multietické, tam probíhají případy Bosnáků, tedy bosenských muslimů, Chorvatů, Srbů i Albánců a Makedonců, tak si myslím, že teď už se těžko ten tribunál může nechat ovlivnit a Radovan Karadžič a Radko Mladič jsou jedni z posledních, kdo ještě unikají vydání do Haagu a zrovna v jejich případě asi málokdo pochybuje o vině a odpovědnosti.

Jaroslav Skalický: Takže i jim hrozí, jak jste řekl, exemplární tresty.

Host (Filip Tesař): Domnívám se, že ano a minimálně kvůli případu Srebrenica.

Jaroslav Skalický: U našeho telefonu byl Filip Tesař z Ústavu mezinárodních vztahů. Na slyšenou.

Host (Filip Tesař): Na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Jaroslav Skalický: Jan Pokorný ve svém obvyklém fejetonu přiznává, že z některých sportů už má v hlavě trochu hokej.

Jan Pokorný: "Divák už si zvykl, že v hokeji občas padne i něco jiného než gól. V hledišti zavládne nemalé vzrušení, když se hráči pustí do pěstního souboje hlava nehlava. Zvlášť, když přes hlavu nehlavu přetáhne soupeř dres. A vůbec, hokejisté bruslí rychle a mantinel už dávno nestojí jen kvůli tomu, aby oddělil hráče od diváků.

Proto slabší povahy, jako třeba ta moje, ukončily jistě slibnou hokejovou kariéru velice rychle, byť byly členem jistého venkovského hokejového oddílu skoro celý rok. Jestli to chcete slyšet, tak jsem byl prostě na ledě za celou tu roční kariéru necelou minutu. Trenér se nějak nemohl smířit s tím, že mě strašili svižně bruslící soupeři, kteří hráli do těla, zvlášť pak do toho mého a před nimiž jsem zbaběle ujížděl, a to zpravidla do jiného rohu kluziště než velela trenérova taktika.

Ale to jen tak na okraj. Na okraj toho, že v letošním Play-off hokejové extra ligy jsme viděli dvakrát hráče, který bezvládně leží na ledě, spěchá k němu lékař, aby poskytl první pomoc. Nosítka, sanitka, nemocnice. Takhle skončili tento týden slávistický Vladimír Sobotka a před víkendem taky Viktor Hýbl, který hraje za České Budějovice.

Nechme stranou, zda je protihráči faulovali tak, že dostali zaslouženě velké tresty. Když někdo leží na ledě v kaluži krve nebo se dusí zapadlým jazykem, je to jiný příběh než dvě minuty za hákování nebo za krosček. A rozhodčí je taky jenom člověk, jemuž se těžko spravedlivě rozhoduje nad bezvládným tělem člověka. Horší je, že už se o hokeji nedá říkat vždyť je to jenom hra, nejde přeci o život."

Jaroslav Skalický: To byl fejeton Jana Pokorného. Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly v uplynulém týdnu tohoto roku. Co přinese týden příští, o tom zase v sobotu po 17. hodině. Příjemný sobotní večer vám přeje Jaroslav Skalický.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.