Grand Veteran a srpen 68: Začalo se střílet a sypat sklo, vzpomíná bývalý řidič sanitky Škoda 1202

Pro jednoho je Grand Veteran přehlídka historických vozidel, pro druhého vzpomínka na letitou službu. „Rusové nás nechtěli nikam pustit, podezírali sanitky, že provážejí vysílačky a letáky,“ vzpomíná Hervert. „Byl to pocit beznaděje, kličkovat mezi těmi tanky, neuvěřitelný zážitek.“

Když jsem přijížděl k rozhlasu, tam stál autobus a na něm několik lidí a mávalo vlajkami. Byl jsem padesát metrů před tím a najednou se tam začalo střílet, sypat sklo. Ve mně ztuhla krev, nevěděl jsem co mám dělat, tak jsem tam nacpal zpátečku, plný plyn. Za mnou stál někdo na skútru, do něj jsem vrazil, pán vypadl a mizel jsem pryč.

Neuvěřitelných zážitků z prvních dnů okupace má Hervert nespočetně. „Jezdil jsem s panem doktorem Záhorským. Byl to svéráz, naštvaný na komunisty a na Rusy, jeho otec byl majitel porodnice v Londýnské ulici, všechno mu sebrali.“ Hervertova sanitka 1202 byla také volána 21. srpna k Českému rozhlasu.

Půvab profese saniťáka netkví ve financích. Když člověk zažije 68. rok v sanitce, má ještě důvod se někdy v životě stresovat? „U sportu jsem se nikdy nestresoval, spíše jsem se snažil sportovce nevytáčet, dokázat jim, že to zvládnou,“ vzpomíná masér a fyzioterapeut české sportovní reprezentace.

„Lidé, kteří jsou spjati s veteránismem jsou celé rodiny, fandové, lidé, kteří mají úplně jinou profesi než sedět za volantem nebo mít ruce ponořené v motoru. Jsou to lidé různých profesí,“ objasňuje zákulisí veteránismu pořadatel Grand Veteran Jaroslav Větvička.

Stanislav Hervert|foto: Anna Kolářová