Glosa Pavla Maurera: Jak vypadá jídelníček zahraničního zpravodaje v Anglii a Francii?
Již neuvěřitelných 60 let posloucháte o víkendu na vlnách Českého rozhlasu unikátní magazín: Zápisník zahraničních zpravodajů. Nejzajímavější postřehy z blízkých i dalekých zemí připravují stálí reportéři, novináři a spolupracovníci rozhlasu.
Většinou si pamatujeme jejich hlasy, neznáme však jejich obličeje, a to, co vůbec netušíme - je - co jim vlastně na těch zahraničních štacích chutná? Poprosil jsem proto některé zpravodaje, aby mi napsali, co jedí, když mají klidnou chvilku a čím se živí, když jsou v poklusu?
Pařížský zpravodaj Jan Šmíd píše: „Přestože miluji francouzskou gastronomii a dělám i reportáže o restauracích a víně, je naprosto výjimečné, že bych si mohl dovolit stolovat třeba dvě hodiny přes oběd. Pokud se to mimořádně podaří, dávám si nejčastěji rybu a to tresku.“
Z Bretaně denně ve čtyři ráno odjíždějí kamiony směr Paříž. Cesta z moře na stůl je tedy pro rybu opravdu krátká. „Mám rád také ústřice a naprosto miluji foie gras (husí játra). V království baget zpravodaj bagety nesnídá, dává si bezlepkový chleba a hlavně tři vajíčka od slepiček, které vyrostly na čerstvém vzduchu. Největší potěšení pro mé děti, říká Jan Šmíd, je společná večeře, milují typicky francouzské jídlo - sushi!“
Londýnský zpravodaj Jiří Hošek přiznává, že jeho celá rodina si na dobrém jídle dost zakládá. „Jen asi jednou za 10 dní máme studenou večeři, jinak se u nás pokaždé vaří. Je tu pár společných jmenovatelů, co mají všichni rádi, jako je třeba prosciutto crudo nebo jamon serrano/iberico, pro které se u dětí vžil výraz „tahavá šunka.“ Ta nesmí v lednici chybět.
Manželka začala dětem dělat oběd i do školy, protože blafy ve školní jídelně překročily podle dětí únosnou mez. Stejně u nás v rodině „frčí“ sushi, které je tady v Británii mnohem dostupnější v porovnání s cenami jiných potravin. Určitě více než v Česku jíme jehněčí.
Pravidelně kupujeme celou chlazenou jehněčí kýtu, která vyjde za rozumný peníz. Na rozdíl od mnoha jiných rodin v Británii jsme nepropadli kouzlu opěvované indické kuchyně. Když mám v práci honičku, snažím se mít v tašce vždycky nějakou cereální tyčinku nebo tabulku čokolády, coby balíček SOS. Když jsem ve městě a nestíhám pořádné jídlo, zvykl jsem si chodit do řetězce s naturálními a bio potravinami: Pret-a-Manger na tuňákovou bagetu s okurkou.
Tak tolik malá inspirace od zahraničních zpravodajů Českého rozhlasu, až třeba pojedete na dovolenou do Paříže nebo do Londýna.
