Fenomén zahrádkář

To není domek, ale dům. I zahrádkáři dokáží stavět

Většina registrovaných zahrádkářů je ve městech v takzvaných zahrádkářských koloniích. Tam mají na malých pozemcích nejen záhony, ale také domky. Anebo spíše domy. Je až neuvěřitelné, co všechno se dá jen tak na koleně vybudovat.

Manželé Šnajdrovi mají v opavské kolonii Za Vodárnou vlastnoručně vyrobenou patrovou dřevěnici, stačila oblouková pila, sekera a jedno velké nadšení. 

V prvním patře se pohodlně vyspí šest lidí. V domku nechybí koupelna, sprchovací kout, splachovací záchod. Místo kamen si udělali špajzku a tráví zde nepřetržitě od dubna až do začátku září. To není domek, ale dům, který stojí i bez základové desky. 

Pro mnoho zahrádkářů se jejich domky staly skutečnými chalupami, jezdí sem z práce, přespí a ráno zase do práce.

Hned vedle u Jančů je také stavba na dvě patra, ale trochu jinak vymyšlená. Oblíbeným základem pro obytném prostory bývají často unimobuňku, starší nebo vyřazené. Jsou dost těžké na to, aby stály jen tak na zemi. 

A proč je dobré mít zahrádku ve městě? „V paneláku je to hrozné, asi bych se tam zbláznila,“ říká paní Jančová. Na zahrádce se nemusí jen pěstovat zeleninu, mohou si zde hrát třeba vnoučata. 

Zahradní dům vlastními silami

autoři: Martin Knitl , prh
Spustit audio