SERIÁL

3) Nejefektivnější cesta je nechat to plynout, říká Adam Ondra ke svému lezeckému stylu

Adam Ondra, patří mezi absolutní světovou špičku sportovních lezců

Když vidíte Adama Ondru lézt po stěně nebo skále, tak se zdá, jakoby nad svými kroky ani moc neuvažoval. Dost možná to tak skutečně je. Další díl seriálu se zaměřuje na jeho pohyb na stěně. Sledujte také multimediální projekt Fenomén Adam Ondra.

 „Abych provedl tu spoustu rozhodnutí, které mám v lezení provést, nejefektivnější cesta je nechat to plynout,“  říká.

Jeho rodiče jsou také lezci. Svého syna od mala brali do skal v Moravském krase. Jak vzpomíná, na laně se poprvé houpal ve čtyřech letech a v šesti už začal závodit. Pohyb na skalách tak má velmi dobře zažitý. „Možná za mě rozhodnutí provádí nějaká intuice. Mně to v ten moment připadá naprosto automatické, jasné,“ svěřuje se.

Čtěte takéVíce o Adamovi Ondrovi zjistíte v multimediálním projektu Českého rozhlasu

Aby se ještě více zdokonalil, pracuje Adam už zhruba dva roky s Jiřím Čumpelíkem, jogínem a fyzioterapeutem baletu Národního divadla. Sám sice neleze, snaží se ale Adamovi vštípit vcelku jednoduchý princip: „Pohyb po čtyřech je náš první znatelný pohyb vpřed. Později se vzpřimujeme, ale ten program na čtyřech v nás zůstává“, říká pan Čumpelík.

Jak to vypadá, když Adam přijde? „Vypráví mi, že leze a neví, jak zvládnout určitý úsek. Snažíme se spolu ten úsek jako zdolávat a zaměřujeme se na to, jak přenést těžiště,“ popisuje pan Čumpelík povahu společné práce. Dostává se k něčemu, co pro zkoumání úspěchu Adama Ondry může být velmi důležité: jeho těžiště na stěně. „Když se dobře leze, tak je nutné být těsně u skály. Na té skále. Musí se lézt po čtyřech, i když je to kolmo,“ vysvětluje Jiří Čumpelík.

To se Adamovi daří. On sám to zdůvodňuje velmi pohyblivými kyčelními klouby. Jiří Čumpelík ale vidí Adamovu výhodu i v tom, že si velmi dobře uvědomuje, jak by se měl na stěně pohybovat a nemusí nad tím přemýšlet. Hýbe se tedy skutečně automaticky, intuitivně. „Člověk by měl problémům předcházet. A nejen problémům. Měl by vylepšovat intuici: kde se chytnout, jak se chytnout, co dělat. Když polezete vy nebo já, tak to bude asi vypadat jinak, protože my lezeckou intuici nemáme.“

Lezec Adam Ondra chce zdolat stěnu El Capitan v Kalifornii

Adam Ondra, patří mezi absolutní světovou špičku sportovních lezců

Elitní český lezec Adam Ondra chce v rakouském Innsbrucku potřetí vyhrát MS v lezení na obtížnost. Pak se vydá do Yosemit, kde plánuje zdolat cestu na slavné stěně El Capitan stylem on-sight – přišel, viděl, vylezl. Zároveň musí přemýšlet o olympijských hrách a postupně zařazovat do přípravy neoblíbené lezení na rychlost.

Právě díky ní ale Adam může na stěně lézt velmi efektivně. Ví, kde a jak se správně chytit, a tak neplýtvá silami. „Změnit těžiště nebo přenést tělo můžete jen ze stojné končetiny. Čili když se Adam postaví, tak už se mu tělo narovnává do směru, kam chce jít. To je ta intuice. A tělo se automaticky nastavuje, to znamená, že mění těžiště,“ říká pan Čumpelík a Adam ho doplňuje: „Při lezení se cítím lehký, takřka jako bych nemohl spadnout. Občas si skoro připadám jako bych byl lego hračka, pohyby rukou a nohou za mě prováděl někdo jiný a já to sledoval jen z povzdálí. Jako kdybych na to skoro ani neměl vliv.“