Fejeton o minulosti

Setkal jsem se totiž s Egonem Krenzem, posledním generálním tajemníkem východoněmecké Jednotné socialistické strany SED. Je mu 72 let a když jsem ho viděl, vypadal velmi zachovale. Nebýt prý zániku NDR, což bere dodnes jako svou osobní porážku, vypadal by prý dlouholetý "korunní princ" Ericha Honeckera mnohem lépe.

Ještě 1. listopadu 1989 mu údajně při čtyřhodinovém rozhovoru Michail Gorbačov tvrdil, že znovusjednocení Německa nepřichází v úvahu a Krenz mu věřil. Stejně tak do poslední chvíle bláhově věřil v to, že se Německá demokratická republika dá reformovat.

Egon Krenz, který si odseděl 3 roky a 11 měsíců za podíl na smrti uprchlíků na německo-německé hranici, dnes stále dokola opakuje, jak je pyšný na pohraničníky a vojáky, že při pádu Berlínské zdi neprolili jedinou kapku krve. I když, musím se opravit, tuto událost, na kterou čekaly miliony lidí hezkou řádku let, degraduje Krenz na pouhé "otevření hranic."

Ke známé zápletce kolem předčasného zveřejnění tohoto kroku zmateným členem politbyra Schabowskim, jeho tehdejší šéf přidává ještě jedno nedorozumění. Sovětská strana, se kterou byl tento krok předjednán, prý počítala s otevřením hranic jen mezi NDR a Spolkovou republikou, nikoli mezi Západním a Východním Berlínem. Jakmile soudruh Krenz Moskvě vysvětlil dramatické události noci z 9. na 10. listopadu, během dvou hodin prý od samotného Michaila Gorbačova obdržel blahopřejný telegram.

Egon Krenz přiznává, že sjednocené Německo dosáhlo v posledních dvaceti letech pozoruhodných úspěchů. Podle bývalého komunistického funkcionáře, který si na můj vkus až moc často bere do úst slůvko "svoboda" a naopak vyškrtl ze svého repertoáru výraz "lítost," se tak stalo za příliš vysokou "sociální cenu."

S politikou současné vlády se prý ztotožnit nemůže. Je však rád, že dnešní kancléřka byla funkcionářkou východoněmecké mládežnické organizace FDJ.

Z Berlína Jiří Hošek, Český rozhlas