EXKLUZIVNĚ: Žvýkala jsem květiny a kobylky, líčí dívka, která utekla z KLDR

14. říjen 2015

Severokorejce Park Jonmi je teprve 22 let. Křehká dívenka už toho ale prožila tolik, co do svého života nevtěsná drtivá většina z nás. Hladomor a neslýchaný teror v rodné zemi nebo dramatický útěk do Číny, kde padla i s matkou do rukou brutálních obchodníků s lidmi. Po strastiplné pouti se nakonec dostala do Jižní Koreje. Svůj životní příběh shrnula Park Jonmi do knížky "Abych přežila". Ta teď vychází současně v řadě zemí světa, včetně České republiky. S Park Jonmi natočil v Londýně exkluzivní rozhovor zpravodaj ČRo Jiří Hošek.

„Když jsme s maminkou přecházely poušť Gobi, tak mi máma v legraci řekla: 'Jednou bys o tom všem měla napsat knihu. Už jsi toho tolik zažila.' Mně tehdy bylo 15. Netušila jsem, že se mi to splní, a dokonce že takhle rychle. Když jsem loni mluvila na summitu One Young World, tak jsem si podle reakcí lidí pomyslela, že možná přece jen na mém životním příběhu záleží. Že to třeba pomůže lidem v Severní Koreji, aby se svět dozvěděl o tom, v jakých podmínkách žijí.“

Park Jonmi je dnes 22 let. Spolu s maminkou a starší sestrou žije v Jižní Koreji. Studentka a bojovnice za lidská práva se do světového povědomí dostala hlavně už zmiňovaným projevem na vrcholném setkání mladých lidí v Dublinu.

Šíří povědomí o tom, jaká zvěrstva se děla a dějí v jedné z nejizolovanějších zemí světa. Kvůli možné pomstě severokorejského režimu, který Jonmi překřtil na „jedovatou houbu vyrostlou na hromadě odpadků“, doprovází mladou dívku neustále policie nebo tělesný strážce.

„Vkládám naději do této knihy, že se další lidé dozvědí o ukrutnostech, které páchá severokorejský režim. Chci, aby to ale byla taky vzpomínka na ty, kteří se svobody nedočkali, jako byl můj otec. V Severní Koreji vyhaslo hodně životů... Ani nevíme, kolik lidí zahynulo v tamních koncentračních táborech. Tyto oběti nemají jméno ani tvář. A spousta lidí v téhle realitě pořád žije. Doufám, že tato knížka bude vyjádřením úcty těmto duším.“

Přechod přes zamrzlou řeku

Peklem severokorejského pracovního tábora prošel i tatínek Park Jonmi. Jeho uvěznění a hladomor v totalitní zemi byly rozhodující faktory, proč se maminka s tehdy nemocnou třináctiletou Jonmi rozhodla pro riskantní přechod přes zamrzlou řeku Ja-lu do sousední Číny.

„Dneska už skoro nechápu, jak jsem mohla jíst zmrzlé brambory, kobylky, vážky nebo různé rostliny. S jednou kamarádkou z dětství, které se taky podařilo uprchnout, jsme se shodly, že zmrzlá brambora nám přišla jako to nejbáječnější jídlo na světě! Tomu dneska nechce nikdo věřit! Můj život v Severní Koreji byl jako jízda na horské dráze. Byly doby, kdy jsem jedla třikrát denně, včetně masa, kdy jsem dokonce jedla sladkosti. Ale pak přišly časy, kdy jsem musela jíst květiny nebo jsem musela žvýkat kobylky, protože jsem byla podvyživená.“

Život ve svobodě byl šokem

Útěk do Číny rodině štěstí nepřinesl. Tatínek, kterého převaděči ze Severní Koreje nakonec také dostali, zemřel na rakovinu. Jonmi s maminkou byly terčem brutálního zacházení obchodníků s lidmi, včetně sexuálního násilí. Rodina navíc marně pátrala po starší dceři, která se do Číny vydala jako první a zmizela beze stopy. Se sestrou se Jonmi sešla až v Jižní Koreji, kde si na tamní život musela dlouho zvykat.

„První, co mě zaskočilo, bylo, jak je život na svobodě luxusní. Jak je všechno blyštivé a jak je všeho dostatek. Kolik je všude jídla a technických vymožeností. Svoboda pro mě nespočívala jen ve volnosti pohybu, ale v možnosti vést bohatší život. Někdo si na to stěžuje, ale pro mě je prosperita velkou součástí svobody,“ říká přemýšlivá dívka, která vyrostla v zemi, kde bez policejní povolenky nesmíte ani do sousedního města, ani přespat u kamarádky.

Věřím, že se vrátím domů

Jonmi je přesvědčená o tom, že se totalitní režim v Severní Koreji dříve nebo později zhroutí a ona se bude moct vrátit domů.

„Vždycky, když narazím na něco nového, tak si to zapíšu do deníčku. Přemýšlím o tom, jak budu lidem v Severní Koreji vysvětlovat ten divný nový svět?! Jak jim budu vysvětlovat, co je to internet, co je to facebook nebo co dělají novináři? Nikde se už nebudu cítit tak doma, jako jsem se cítila v Severní Koreji. Každý den sním o tom, že se tam vrátím a že se tam shledám se členy rodiny nebo se svými učiteli. Mám spoustu snů, které se vážou ke dni, kdy se budu moct vrátit.“

autor: Jiří Hošek
Spustit audio