Eva Zaoralová, umělecká ředitelka festivalu v Karlových Varech

Host (Eva Zaoralová): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jistě už se k vám dostala taková ta myšlenka nebo spíš převažující názor, že letos je dramaturgie festivalu kromobyčejně zdařilá. Teď se vám nechci vlichotit, ale už jsem těch názorů slyšel víc. Myslíte si, že se vám opravdu podařilo oproti těm předešlým ročníkům získat pro letošní Vary výjimečně kvalitní výběr filmů?

Host (Eva Zaoralová): No tak myslím si, že pokud jde o soutěž, tak jsem byla opravdu letos poměrně spokojená. A myslím, že je celkem vyrovnaná. Samozřejmě v tom nejsou žádné velké filmy, je tam hodně filmů, které potěší zejména publikum. Ale myslím si, že opravdu se ta úroveň soutěže zlepšila oproti zase ještě oproti loňsku. Ale pokud jde o ty další filmy, no tak tam trošku je to otázka toho, co se urodilo. Pravda je, že jsme se snažili strašně moc získat filmy, které byly opravdu nejdůležitější na festivalech. Máme Zlatou palmu z Cannes letošní, máme Zlatého medvěda z Berlína letošního, máme loňského Zlatého lva z Benátek. Ale máme i jiné ceny. Máme i třeba španělský film Pondělky na slunci, který získal Zlatou mušli loni v San Sebastianu. Máme i spoustu filmů, které dostaly třeba jiná ocenění. A snad tedy dělá tenhle, tahle ta kolekce potom takový docela dobrý dojem. A samozřejmě to není jenom o těch filmech, které byly někde oceněny. Je to samozřejmě i o náplni těch druhých sekcí, o sekci jiný pohled, o sekci na východ od západu. Samozřejmě my se prostě snažíme, snažíme se udělat ten festival co nejlepší. A poněvadž mám velmi dobré mladé spolupracovníky nesmírně tedy profesionálně zdatné a strašně pracovité, tak se nám to asi daří každý rok trošku lépe.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já bych chtěl teď trošku mluvit o vás osobně. Vy jste vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy se zaměřením na jazyky, tuším, že to byla italština, francouzština. Živila jste se jako tlumočnice, později filmová kritička. Co vás k té práci přivedlo? Vy jste vlastně nestudovala film.

Host (Eva Zaoralová): Ne, já jsem nestudovala film. Ale já jsem tehdy, když jsem chodila na fakultu, tak jsem začla chodit s Ivo Hetnerem, který studoval ve stejném ročníku filmovou historii. A já jsem s ním začala chodit na filmy na FAMU a za ty, za ta leta, co jsme byli spolu, jsem opravdu nastřádala velkou, velké kvantum filmů. A dost jsem se o filmech dověděla. Ale já jsem tu lásku k filmu měla odmalička. Protože teprve vlastně potom někdy později jsem zjistila, že už jako malá a mladá jsem instinktivně dávala přednost nebo jsem si zapamatovala filmy, jež jsem později našla v encyklopediích jako významné, významná díla filmové historie. Takže to mě vlastně samotnou překvapilo. Takže jakási tendence k tomu byla už v raném mládí. Ale opravdu ten, ten bezprostřední impuls to bylo to, to prostředí filmové fakulty, s kterým jsem se stýkala, když mně bylo tak mezi dejme tomu dvaadvaceti a později. No pak už jsem do toho vplula. Pak jsem začala i psát o filmu, překládat filmové stati pro film a dobu a takhle to šlo postupně.

Moderátor (Vladimír Kroc): No a jak se to stalo, že jste potom byla uměleckou ředitelkou festivalu? Posledních deset ročníků už vaše jméno je už s ním spjato.

Host (Eva Zaoralová): To je zase já bych řekla, já už jsem to někde říkala, že v mém životě hrálo mnoho, velkou roli hrály náhody. Protože jsem někde náhodou potkala lidi, kteří dělali, kteří zakládali tu nadaci Filmový festival Karlovy Vary. A poněvadž o mně věděli, že jsem hodně pracovala jako novinářka i v Mezinárodní federaci filmového tisku, že poměrně mám znalost určitých festivalů, tak mě požádali a i jakési jazykové znalosti, tak mě požádali, jestli bych se nechtěla stát členkou rady nadace. A ten první rok jsem dělala vlastně koordinátorku programů a posléze tedy jsem se stala ředitelkou toho programu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Karlovarský festival je asi jediný kategorie A alespoň letos bez skutečných hvězd, ale zdá se, že to vůbec nevadí. Ročně navštívíte asi dvanáct světových festivalů. Je to opravdu tak, že karlovarský má tu jedinečnou atmosféru ve srovnání s těmi, co znáte?

Host (Eva Zaoralová): Já bych řekla, že ano. Protože v Cannes sice máte hvězdy, i když v Cannes jsou hvězdy zejména domácí víte. Tam je hodně lidí, kteří jsou nesmírně populární na domácí scéně. A zase tolik hvězd z Ameriky tam letos nebylo, když se to tak vezme. Hodně hvězd bylo v Berlíně, protože tam vlastně přijely s evropskými premiérami některých velkých filmů. A maj to potom v popisu práce. Oni to maj ve smlouvě a dělaj promotion těm filmům. Tady u nás samozřejmě my jsme malý trh, takže těžko by se jim, těm velkým hvězdám něco dávalo do jaksi do smlouvy. Ale ono třeba takové Lokarno, kde, který má taky kategorii A, tam vůbec hvězdy nejezdí, tam jestli přijede jedna hvězda. A přitom je to festival, který má také velmi příjemnou atmosféru tím, že se tam sjíždí mladí lidé z celého Švýcarska. A je tam velké náměstí, kde se večer hraje třeba pro sedm tisíc lidí. Ovšem velmi často do toho přijde bouřka a musí se utíkat a všichni jsou strašně zmoklí. Takže to je zase trošku nevýhoda. Ale ten, řekla bych, že má podobnou atmosféru. V Benátkách ty hvězdy jsou tak jako podobně jako v Cannes, protože konec konců asi Benátky mají pro ty Američany velké kouzlo. A nakonec my zase bez hvězd úplně nejsme. Dnes večer bude tady Morgan Freeman. Budeme mít tady, už máme Guse Fanstanta, který je nositelem Zlaté palmy z letošních Cannes. Měli jsme tady herečky Cary Foxovou, Deborah Ungerovou. Je tady Udo Ker, Neg Dogvil. Řekla bych, že to je tak, já totiž vždycky řikám, že ty hvězdy mají jezdit k filmům. Jestliže máme filmy tohoto ražení, tak je naprosto v pořádku, když přijedou k nim herci, kteří jsou známí, ale nejsou to dejme tomu Schwartzenegrové samozřejmě. Nicméně se stane, že také někdy producenti přímo některým hercům zakáží, aby odjížděli na festival do Evropy, pokud ještě není jejich film v Evropě nasazen.

Moderátor (Vladimír Kroc): Paní doktorko, vy vidíte ročně několik set filmů. To opravdu zvládnete prohlédnout si všech asi dvě stě padesát filmů, které se tady uvádějí? Nebo na jaké sekce se zaměřujete, kromě samozřejmě soutěže?

Host (Eva Zaoralová): No samozřejmě především na soutěž, na soutěže obě tedy. Ale samozřejmě, že vidím, já bych řekla, že vidím tak tři čtvrtiny filmů. Protože ta jedna čtvrtina to jsou filmy, které dostáváme třeba od českých distributorů a některé z nich předem nevidím. Některé filmy třeba z jiného pohledu vidí moje spolupracovnice a vidí je třeba na trhu v Berlíně nebo na trhu v Los Angeles. A potom důvěřuji jejich úsudku, takže ty filmy zařadíme. Totéž se týká třeba některých filmů, které vybereme na základě kazet, které dostaneme jako nabídku. A ty dáváme posuzovat lidem, kteří jsou členy výběrové komise. A pokud dejme tomu jsou tři lidé, kteří řeknou, že ten film stojí za to, tak se na něj samozřejmě podívám. Málokdy se stane, že už, že přijde tak pozdě, že už to třeba ani nestačím. Ale většinu těch filmů znám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Deset let tvoříte takový tandem s prezidentem festivalu Jiřím Bartoškou. Vzpomenete si, kdy jste si začali tykat?

Host (Eva Zaoralová): Já mám dojem, že jsme si začali tykat teprve asi po tom prvním festivalu, který jsme spolu dělali. Ale my jsme ten první festival vlastně nebyli příliš často ve styku, protože byla trošku jiná struktura. Ta nadace, rada nadace tehdy oslovila režiséra Antoníny Moskalyka, který byl takovým exekutivním ředitelem, výkonným ředitelem festivalu. A pan Bartoška byl v podstatě prezidentem nadace, ale příliš se do toho festivalového dění nezapojoval. Kdežto po tom hned ten další rok jsme začali intenzívně spolupracovat a musím říct, že je to spolupráce, která mě velice těšila. On říká ostatně, že ho to také těší. Takže já doufám, že neříká nic neupřímně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Přemýšlíte o tom, řekli jsme, že ta první dekáda je skoro za vámi, jak dlouho se ještě hodláte festivalu věnovat?

Host (Eva Zaoralová): No já jsem si říkala už, že přece jenom jsem nejstarší, že už bych měla třeba toho nechat. Ale pan Bartoška má názor a třeba to mají snad i jiní lidé, že dokud mám, nemám problémy se zdravím a s hlavou, tak že tedy bych ten festival snad měla dělat dál. A já mám pocit jednak tedy samozřejmě já sama asi se budu cítit velmi bezruká, protože samozřejmě mě to těší tuhle tu práci dělat. A konec konců si myslím, že jsem pořád tomu festivalu užitečná. Nevím. Já neplánuju, já myslím, že to uvidíme po tomhle ročníku a třeba ještě příští ročník a možná potom už ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Samozřejmě aspoň jestli tomu dobře rozumím, tak těžiště vaší práce spočívá před zahájením festivalu. Jak vypadá, jestli se to dá říci stručně, vaše práce teď tady během festivalu?

Host (Eva Zaoralová): Teď tady během festivalu většinou dělám to, co dělám právě teď, tj. rozhovory pro různá, pro různé stanice nebo pro různé časopisy. Musím samozřejmě se setkat s lidmi, kteří přijeli k filmům. Protože nejsou to ty velké hvězdy, ale samozřejmě každý stojí o to, aby, aby s ním někdo z festivalu promluvil. Pan Bartoška ten na tyhle ty jaksi lidi, kteří přijíždějí k filmům jež se hrají, má málokdy čas, takže tu funkci zastoupení nebo reprezentace festivalu plním já. To znamená, že se s nimi vlastně setkávám průběžně celý den a málokdy mám čas zajít do kina.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mezi diváckými typy na vítěze v letošním ročníku se nejčastěji objevuje film Okno naproti nebo Pupendo. Prozradila byste vy svého favorita?

Host (Eva Zaoralová): Tak můj favorit je Okno naproti. Protože ten jsem byla strašně ráda, že se mi podařilo ten film dostat. Je to vlastně poprvé, co máme opravdu prestižní italský film. Protože donedávna, to není jen tak snadné, lámat nedůvěru producentů a majitelů práv. Ale teď už musím říct, že už mohu říct, že se mi to podařilo, ale trvalo to deset let. Ono to opravdu není snadná práce. S Francií je to o mnoho lepší, protože ve Francii je dobře organizované takové to zastoupení na propagaci francouzské kinematografie. Oni jsou velmi aktivní a sami se nabízejí. Totéž mám se Španělskem. Teď už od letošního roku i Německo nám nabídlo ten druh spolupráce, že můžeme tam jet vybrat filmy, totéž s Rakouskem. Zkrátka trvalo to dost dlouho, než jsme si opravdu tuhle tu, tuhle tu důvěru všech těch filmových komisí těch jednotlivých zemí vydobyli.

Moderátor (Vladimír Kroc): Loni zvítězil Rok ďábla Petra Zelenky. Režisér Jan Hřebejk, který letos soutěží s Pupendem, si myslím, že není pravděpodobné, že by dvakrát za sebou zvítězil český film. Uvažuje se i takto politicky?

Host (Eva Zaoralová): Já nevím, já nevím. Porota je samozřejmě jiná. Ale předpokládám, že takhle trošku i ta porota uvažuje. Já když jsem v porotách někde jinde, tak musím říct, že trošku tyhle ty úvahy zasahují do jednání poroty.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak uvidíme, jak to dopadne, to se bude vědět v sobotu večer. Děkuji za rozhovor. Hostem pořadu O kom se mluví byla umělecká ředitelka třicátého osmého Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary doktorka Eva Zaoralová. Na shledanou.

Host (Eva Zaoralová): Děkuji. Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pokud nám chcete zavolat, měli byste znát naše číslo. Můžete volat na 221 552 155, 221 552 255 to je to druhé číslo. Můžete volat na čísla, na která jste už zvyklí volat vždycky pravidelně do pořadu O kom se mluví, i když dnes vysíláme z hotelu Termal, kde probíhá třicátý osmý ročník Mezinárodního filmového festivalu. Naším hostem v pořadu O kom se mluví byla umělecká ředitelka festivalu, která se už deset let stará o program doktorka Eva Zaoralová. Tak tedy čísla 221 552 155 nebo 221 552 255. V tuto chvíli máte šanci zavolat, pokud chcete nějakým způsobem vyjádřit svůj názor k tomu, co jste slyšeli. Povídali jsme si nejenom o programové skladbě letošního filmového festivalu, ale také o práci doktorky Evy Zaoralové. A o filmech, které se objevují nejenom v soutěži. Máme první telefonát. Přeji dobrý den.

Telefonická reakce: Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Můžete se prosím představit?

Telefonická reakce: Petr Pokorný.

Moderátor (Vladimír Kroc): A máte slovo.

Telefonická reakce: Nemám žádné poznámky k pořadu. Chci jenom Evu Zaoralovou srdečně pozdravit. Jsem její bývalý spolužák. Děkuji. Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Děkujeme. Na shledanou. Samozřejmě paní doktorku to určitě těší. Já jenom připomenu, že podle pravidel pořadu O kom se mluví už host nijak nereaguje ani na pozdravy od bývalých spolužáků. Máme další telefonát. Zkusme to, jestli v režii už jsme zvedli další? Dobrý den.

Telefonická reakce: Dobrý den. Tady Michala Bernardová. Já jsem se chtěla zeptat, protože mě zajímá filmový festival a nemám bohužel televizi. A mám na druhou stranu malou holčičku, miminko, nemůžu se tam jet podívat. Kdy bude na www uveřejněná znělka festivalu, abych alespoň něco z toho měla? Jestli, jestli bude a nebo kde je k mání? Já jsem se po ní dívala a neobjevila jsem ji.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to je skvělá inspirativní otázka. Děkujeme za ni. Na shledanou. Můžeme ji vyvěsit co nejdříve na náš web, to znamená www.rozhlas.cz/filmzurnal. Takže věřím, že už zítra ji tam najdete také kromě spousta zajímavostí. Třeba o pohádce Čert ví proč, která dnes přivítá dvou set tisícího diváka a tak dále a tak dále. Máme další telefonát. Já jenom připomenu, že naším hostem byla doktorka Eva Zaoralová. Dobrý den.

Telefonická reakce: Dobrý den. Tady je posluchač Milan. Jedu právě teď z Karlových Varů z festivalu. Jsem docela nešťastnej, že už musim odjet. Pani Zaoralový bych a stejně tak panu Bartoškovi velice rád poděkoval za unikátní projekt v český kultuře, když to člověk vidí, jak to skomírá. Tak si myslim, že ty Karlovy Vary jsou naprosto fantastický. Takže velice gratuluji. A mám jeden konkrétní dotaz. Zajímalo by mě, do jaký míry vidí jako práci nebo jako dejme tomu změnu proudu to, že po mnoha letech spolupráce s bratry Cabany vlastně poprvé po mnoha letech to dělá někdo jiný? A zajímalo by mě, kdo v současné době nahradil bratry Cabany na tom poctu toho designérství celého projektu karlovarského festivalu? A jestli to vidí jako ztrátu to, že už tam páni Cabani nejsou? Děkuji. Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): My děkujeme za vaši otázku. Na shledanou. Bohužel pořad O kom se mluví je konstruován tak, že posluchači volají, vyjadřují se k rozhovoru, který už proběhl a host už nijak nereaguje. To dodržíme i dnes, ale můžeme slíbit, že na vaši otázku odpovíme v našem příštím vysílání. Určitě jí položíme, takže dozvíte se to, na co jste se ptal. Já jenom připomenu, že dnes v pořadu O kom se mluví jsme si povídali s doktorkou Evou Zaoralovou. Pokud máme ještě telefonát, bude to zřejmě poslední do pořadu O kom se mluví. Takže teď jsem dostal do sluchátek signál, že další telefonát už není. Za chvíli už bude třináct hodin, to znamená, že nás čekají zprávy opět už zpátky z vinohradského studia Českého rozhlasu, tedy z Prahy. My pro vás vysíláme na frekvence 102, 6 FM z Karlových Varů. A samozřejmě všechny informace najdete na už zmíněné adrese www.rozhlas.cz/filmzurnal. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc. Na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.