Eliška Fučíková

Součástí jejího povolání je i vzpomínání. „Vzpomínání je svým způsobem historikova práce. A to se týká i práce s archivními materiály,“ přiznala Eliška Fučíková a v té souvislosti se neubránila vzpomínkám na státníky i jiné významné osobnosti, které provázela po Praze.

Mezi ty nejznámější patří princ Charles, který pomáhal shánět peníze pro jedno z oken katedrály svatého Víta. Jak Eliška Fučíková poznamenává, některé osobnosti mají vztah k Praze a Pražskému hradu velmi úzký, jiné obdivují architekturu. „Nejužší vztah k Hradu měl asi lucemburský vévoda a jeho paní. Ti si všechno prohlíželi velmi pečlivě, i klášter svatého Jiří a výstavu středověkého malířství,“ popisuje.

Z hlediska protokolu jsou některé státní návštěvy oříškem. „Například japonský císař s císařovnou mají doma velmi přísný režim, ale procházka s nimi byla úžasná, i když Karlův most byl přeplněný turisty,“ nastiňuje s tím, že druhý den se zástupci Japonska vzbudili brzy ráno a šli si Karlův most projít znovu a tentokrát bez lidí. „Jde o důkaz, že se spousta státníků o architekturu zajímá a protokol není až tak důležitý,“ domnívá se Eliška Fučíková.

Jak se vlastně Eliška Fučíková dostala k historii umění? Sama tvrdí, že se nechtěla zabývat moderním umění, a tak se přiklonila k historii. Na návrh svého profesora se pustila do studia rudolfinského umění, kterému se od té doby usilovně věnuje. I proto ve vysílání mluvila o výstavě dvorního malíře Rudolfa II. Hanse von Aachena.

Václav Žmolík se Elišky Fučíkové ptal i na další výstavy, na jejichž přípravě se podílela. Co ji vlastně nejvíc zaujalo na rudolfínském umění? A jakým způsobem nastínila úlohu žen v umění? I to se dozvíte při poslechu audio záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Eliškou Fučíkovou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.