Duchové se vybrali za své bydliště horu Popa
Nazývá se Olympem jihovýchodní Asie a stejně jako v Řecku na této hoře žijí duchové, tedy přesněji nadpřirozené bytosti. Ční do výšky 1518 metrů nad mořem a nachází se v centrální části Barmy. Posvátnou horu Popa každoročně - hlavně v květnu a červnu - navštěvují tisíce poutníků.
Úzkou a jedinou cestu v obci pod Matčiným kopcem, nebo-li Taung Kalat, jak místní kuželovitý skalnatý útvar jakoby vyrůstající z úpatí samotné hory Popa nazývají, lemují desítky obchůdků s ovocem, santálovým dřevem a žlutými květy ze stromu champac určenými pro Buddhu a další uctívané bůžky, polobohy a duchy.
Mezi davy poutníků kličkují auta a autobusy. Na první pohled všudypřítomný zmatek, který řídí nikoli policie, ale buddhističtí mniši. Pravděpodobně jde o jediné místo v celé Barmě ovládané jinak vojenskou juntou, která však tradici spojenou s horou Popa neporušuje. A to přesto, že podle pověsti dosáhne vítězství v boji jakýkoli muž, který právě na tomto místě shromáždí armádu.
Jak jsem se ovšem mohl přesvědčit, neukázněné řidiče porušující dopravní předpisy dokáží mniši i přetáhnout holí. Kdo však na hoře Popa vládne všem, to jsou duchové zvaní náts.
"Nejváženější je Me Wunna, která je zobrazována vždy se svými dvěma syny. Její manžel byl voják u krále Anawrahta panujícího v 11. století. Byl však popraven a jeho krásné manželce žalem puklo srdce. A stala se nát. Ti vůbec první se na hoře usídlili ve 4. století našeho letopočtu," vypráví mi legendární původ barmských duchů můj průvodce.
Celkem jich je na hoře Popa uctíváno 37 a každý má své poslání i schopnosti. I proto je tato vyhaslá sopka vysoká 1518 metrů srovnávána s bájným Olympem, jen s tím rozdílem, že náts byly lidské bytosti, které zemřely násilnou smrtí.
Vcházíme do jednoho ze sálů, kde na provizorním pódiu tančí postarší žena a neustále zrychluje tempo, přesně podle hudby. Postupně se tak dostává do stavu, kdy je schopna mluvit s duchy a odpovědět přihlížejícím na jejich otázky. Samozřejmě za peníze, za které se přihlížející dozví, co je čeká nebo jaké nebezpečí jim hrozí.
Rychlými rytmy lidé zároveň lákají duchy do blízkosti svatyní, kam jim přinášejí oběti. Nejvíce banány, kokosové ořechy a peníze. Například ale takového ducha symbolizujícího štěstí ve hře, ať už ve fotbale nebo při hazardu, musíte obdarovat lahví whisky.
Vyvrcholením slavností na počest duchů, kteří byli v Barmě v 11. století začleněni do tehdy přijatého buddhistického náboženství, je vystoupání na 737 metrů vysokou skálu s klášterem. Musíte ale mít stále na paměti, že na vás může číhat jedno velké nebezpečí.
"Nesmíte mít na sobě nic červeného ani černého. Souvisí to opět s jednou legendou spojenou s princeznou, která měla být zavražděna. Když se narodila, znamenala podle věštců pro krále hrozbu. Proto jí chtěl zabít. Svými těly jí ale ochránilo na 60 býků. A jejich duch, stejně jako býci, nemá rád červenou a černou barvu, rozzuřila by ho," vysvětluje průvodce. Nic takového na sobě naštěstí nemám, a tak se vydávám vzhůru.
Když se konečně vydýchám, začnu se plně kochat tímto mystickým místem. Samotný vrchol hory Popa je sice zahalen v mracích, přesto je tato vyhaslá sopka viditelná ze 60kilometrové vzdálenosti zázrakem přírody. Trochu mi připomíná japonskou Fuji nebo Kilimandžáro v Tanzánii. Jakoby z ničeho nic vystupuje z vysušené pláně, zatímco sama je plná života a zeleně. A také nadpřirozených bytostí, duchů náts.
