Dříve se mu říkalo Rýbrcoul. Krakonošův původ se rozklíčovat nepodaří, myslí si autorka scénáře nové pohádky

Jak složité je pro autorku pohádky vyhledat původní zápletku a nenechat se v takovém případě strhnout notoricky známými motivy Marie Kubátové?

Měla jsem strašně dlouho pocit, že Krakonoš si o původní zápletku přímo říká, protože ikonické Krkonošské pohádky jsou sice nesmírně hezké, ale Krakonoše nám představují v poměrně jednostrunné poloze. Co se vlastně dozvíme o Krakonošovi v Krkonošských pohádkách? Že trestá zlé a na hodné je hodný. Ale jaký je? Kde se vzal? Jakou má doopravdy povahu? Vždyť to není žádná legrace, žít tam sám někde v těch horách a dívat se na lidi, jak vyvádějí. Takže jeho osud není snadný.

Ale Krkonošské pohádky na tyto otázky žádné odpovědi nepřinášejí. A nepřinášejí odpovědi ani na to, odkud se Krakonoš vzal, odkdy tam je, proč vypadá tak, jak vypadá.  Takže jsem tam viděla obrovský prostor pro vznik pohádky. Protože Krakonoš je nám všem osoba blízká, zajímavá, ale zároveň autorsky nevyužitá.

Je to tak, že jsme si Krakonoše vypůjčili z německých bájí?

Je pravda, že Krkonoše leží ve Slezsku a od počátku byly osídleny hlavně německým obyvatelstvem. Takže rozsáhlá krkonošská literatura je převážně německá. A také první jméno Krakonoše Rübezahl je německé. A můžeme si myslet, že to znamená počítač řep.

Nechci se dopustit nějaké nepřesnosti, ale asi se budu blížit pravdě, když řeknu, že jedny z prvních textů, kde se o Krakonošovi z české strany mluví, je Balbínovo vyprávění Rozmanitosti z historie Království českého, a potom v Krameriových Knížkách lidového čtení.

A je pravda, že jako první užil pojmenování ducha hor Krakonoš Václav Kliment Klicpera?

Takto jsem si to našla. V Národním obrození si řekli, že už to dál nejde s Rübezahlem, že se to musí počeštit. A František Ladislav Čelakovský přišel s tím doslovným překladem Řepočet, který se naštěstí neujal. Kontroval Václav Kliment Klicpera s Krakonošem, pomáhá mu i Karel Hynek Mácha s Krákonošem. Od té doby vstoupil do literárního povědomí jako Krakonoš, ale v tom lidovém podání se ještě ve 20. století běžně používal Rýbrcoul. A je to pořád stejná postava. Ale časem se velmi mění charakter.

On to byl bájný duch hor. A jde o to, že míval různé podoby a poslání. Někdy to bylo strašidlo…

Neřekla bych strašidlo, ale byl to duch, zjevení, doslova démonická bytost. První zobrazení Krakonoše se vyskytuje na Helwigově mapě Slezska z roku 1561, kdy jsou vyobrazeny hory a jako jediní obyvatel je tam Rübezahl. A vypadá opravdu děsivě, toho spojuje s dnešním Krakonošem jenom velká hůl. Jinak vypadá jak heraldické zvíře, má kopyta, rozkladitý ocas, parohy, hrůza hrůz.

Čtěte také

Trautenberk? Ryzí fikce, říká etnolog a sběratel krkonošských příběhů Libor Dušek

Taky v prvních knížkách nebo zápisech o něm, to je o strach potkat Krakonoše. Zdaleka to není ochránce chudých a bytost trestající bohaté. To je poměrně zlomyslná, zákeřná bytost, která si dělá, co chce. Má velmi proměnlivý charakter, to se dá spojit s tím proměnlivým krkonošským počasím, nevypočitatelným. Stejně tak je nevypočitatelný Krakonoš.

A kým je pro vás osobně Krakonoš?

Pro mě je Krakonoš ten, jak ho známe od toho 19. století, to znamená od těch chvil, kdy se krakonošovská tradice začala obracet k dětem a bylo potřeba ten charakter nějak usadit. Protože do té doby nevypočitatelnost toho zjevení byla úplně klíčovou vlastností. Prostě někdy se choval tak a někdy onak. Ale když začnete vyprávět i pro děti, tak se nakonec musíte rozhodnout, co to vlastně vyprávíte za příběh. A ten charakter si nějak usadit. A usadil se do té polohy, kterou mám moc ráda a kterou asi máme rádi všichni. To znamená, že ví, kde je dobro a kde zlo, komu je potřeba pomoct a komu ne.

Je vánoční pohádka svébytný žánr? Poslechněte si celý rozhovor.