Dramatické šansony jsem okořenila humorem, říká Jitka Molavcová. Vydala šansonové album Zčistajasna

24. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jitka Molavcová

„Trošičku jsem se bála, jestli to není cena předčasná, protože ještě přeci jenom nějaké ty plány mám. Ale pak jsem se s tím smířila a mám velkou radost,“ přiznává držitelka Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru muzikál, herečka a zpěvačka Jitka Molavcová. S moderátorem Vladimírem Krocem mluvila o Divadle Semafor, šansonech a také třeba o pohádkách pro děti a o tom, co ji přivedlo ke středověké hudbě.

Minulý týden jste měli v Semaforu premiéru představení Černá kočka – bílý pes. Jak se vydařila?

Vydařila se. Nad očekávání, protože je to představení docela těžké, je to boj dvou kabaretů – Černá kočka a Bílý pes. Na zkoušky jsme tolik času neměli, ale přesto jsme to nazkoušeli. Přišli lidé, kteří divadlo milují a milují tvorbu Jiřího Suchého, který ty písně všechny napsal, on to i zrežíroval a hraje tam vedoucího kabaretu White dog. A já hraji madam Marlen, vedoucí kabaretu Chat noir – Černá kočka.  

Čím je pro vás Divadlo Semafor, kde působíte více než půl století?

Čtěte také

Začala jsem 52. sezonu. Je to dlouhá doba a působí to na mě, jako kdybych chodila domů. Vlastně to divadlo je součástí mého života, ovšem za předpokladu zdraví, protože těch hlavních životních hodnot je vlastně málo, pouze život sám a osobní vztahy. Bez toho ostatního se dá žít. Když něco mám, tak je to dobře, když to nemám, tak to nepotřebuji – tohle, když si člověk řekne, tak se život značně zjednoduší. Za těch mých 51 let už moc dobře vím, o čem mluvím. Nic se nesmí přehánět. Divadlo není pupkem světa, ale je srdcem světa.

Málokdo si vzpomene, že jste v Semaforu začínala jako jedna z „girls“, zpívala jste šansony. Je to žánr, který máte nejraději?

Kdysi dávno, v 70. letech minulého století, mi Karel Vlach, jazzmen, slavný dirigent, zavěsil na krk Zlatého dudlíka jako šansoniérce, protože jsem tehdy soutěžila v celostátní pěvecké soutěži Hledáme nové talenty. A já byla přesvědčená, že se touto cestou budu ubírat, podvědomě jsem tíhla k hudbě, poezii. Jenomže osud mě zavál do Semaforu, původně jsem také účinkovala ve skupině Jiřího Grossmanna a Slávka Šimka, a tam jsem si zatančila jako jedna z těch girls. Bylo to krásně setkání, moc ráda na to vzpomínám. Pak, když nás opustil Jiří Grossmann, tak jsem zakotvila u Jiřího Suchého a kráčíme po cestě, kterou si s Jiřím Šlitrem vyvolili – po cestě hudby, humoru a poezie – dodnes.

Jak vlastně ale jde dohromady komično a šanson? Protože lidé vás mají zařazenou spíš jako komediální herečku.

Šanson a humor, to k sobě nádherně jde. To je jako život, také není jenom černobílý, je barevný. A proto na CD, které mi nedávno vyšlo s názvem Zčistajansa, jsem dramatické šansony okořenila humorem. Ono to má větší drive.

autoři: Vladimír Kroc , prh
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová