Doteky víry - 2. 3.
Afghánský novinář a trest smrti. Poláci neplatí církevní daň v Německu. Seriál o Johny Cashovi. Výzvy přítomnosti: Kuba je země, kde šikovné ruce tamních mužů donekonečna udržují při životě staré modely amerických bouráků, nad nimiž se fajnšmekrům tají dech. Země, kde musí žena hodně přemýšlet, co uvařit, aby zasytila rodinu. Země, kde lidé žijí své životy pod taktovkou castrovských vůdců, kteří si předávají štafetu tak, aby zůstala v rodině. Země, kde ani diktatura nedokázala vymýtit spiritualitu tamních obyvatel, ze 60 procent katolíků. Znalcem kubánských poměrů, zejména mezi věřícími, je biskup Václav Malý, předseda české rady Iustitia et Pax. Bude hostem Evy Hůlkové ve Výzvách přítomnosti.
Některé příspěvky z Doteků víry vám nabízíme i v textové podobě:
Autor: Daniel Raus
V poslední době se ve světě vedou zajímavé debaty o tom, zda zavedení demokratických zvyklostí vede automaticky ke svobodě. Existuje několik zkušeností, jež to zpochybňují, například vítězství radikálního Hamasu v palestinských volbách nebo široká podpora muslimskému bratrstvu v Egyptě. My se nyní podíváme do Afghánistánu, kde byla zavedena nová ústava i lidové volby. Ale ke svobodě má tato země ještě daleko - následující příběh je skutečně alarmující.
Afghánistán je země, kde můžete být za čtyři minuty odsouzeni k trestu smrti. Stalo se to minulý měsíc třiadvacetiletému novináři jménem Parvíz Kambakš. Hrdelní trest mu byl udělen za to, že stáhl z internetu článek a rozdal ho několika lidem. Podle prokurátora se dopustil rouhání, neboť článek zpochybňoval autoritu islámu i tradiční postavení žen. Ironií je skutečnost, že novinář ho stáhl z íránského serveru.
Jak už bylo řečeno, soud s ním trval pouhé čtyři minuty a je očividné, že byl předem rozhodnut. Kambakš neměl obhájce a nedostal ani možnost promluvit sám na svoji obhajobu. Doslova řekl: "Od začátku se na mě dívali jako na odsouzeného člověka." Do vězení v Mazar-i-Šarífu se dostal už minulý rok v říjnu. Tráví svůj čas v cele o velikosti 120 metrů čtverečních se čtyřiatřiceti dalšími vězni. Jak říká, většina z nich ho chápe a podporuje, což činí i některé stráže. Setkává se ovšem i s urážkami ze strany extrémistů.
Na obranu Parvíze Kambakše se postavili někteří domácí novináři. Prokurátor je okamžitě okřikl s tím, že i oni mohou lehko skončit za mřížemi - odsouzenec se podle něj musí doznat a musí být potrestán. Asociace nezávislých afghánských novinářů nicméně označila rozsudek za nespravedlivý. Zastání má Kambakš hlavně v zahraničí. Protestuje newyorský Výbor na ochranu novinářů nebo Reportéři bez hranic se sídlem v Paříži. Zatím je ale i jejich hlas víceméně ignorován.
Po pádu islámského Talibanu byla v Afghánistánu přijata nová ústava, ale i ta je založena na islámském právu šárije, což umožňuje různé interpretace, včetně těch extrémně radikálních. Parvíz Kambakš se stal obětí takového přístupu. Jeho naděje spočívá nyní v tom, že trest smrti musí podepsat prezident Hamid Karzaj. Ten bude zřejmě pod silným tlakem domácích radikálů. Zahraniční tlak opačného směru bude ale nepochybně daleko silnější.
Odsouzený novinář píše pro noviny s názvem Džahan-i-Naw, tedy "Nový svět". Než se ale z morálně a nábožensky zdevastovaného Afghánistánu stane onen "nový svět", ještě to asi pár generací potrvá.
Autor: Jana Šustová
Polská římskokatolická církev řeší pozoruhodnou otázku: co dělat s lidmi, kteří odešli pracovat do Německa, kde zjistili, že kvůli svému vyznání musí platit nemalou církevní daň, a tak raději prohlásili, že vystupují z církve. Přitom však do církve i nadále chtějí chodit. Je to paradoxní situace, když si uvědomíme, že polští věřící kdysi za víru prolévali krev. Dnes je zviklají německé finanční úřady. Nebo je to všechno jinak?
Kdo začne pracovat v Německu, vyplňuje při nástupu do zaměstnání dotazník, v němž má uvést i své vyznání. To se automaticky považuje za prohlášení, že bude platit církevní daň, která se ve spolkových zemích pohybuje okolo osmi až devíti procent z příjmu. Je to poměrně citelný zásah do rozpočtu, a tak se někteří Poláci po čase rozhodnou, že raději podepíší úřední prohlášení v latině, v němž se zříkají katolické víry. Ale běda! Prohlášení učiněné v Německu putuje i do polské farnosti, kde byl dotyčný pokřtěn. Polská katolická církev tedy stojí před otázkou, zda takového člověka exkomunikovat.
S daným problémem se nejvíce potýká církev ve Slezsku a Opolí, kde kvůli teritoriální blízkosti hodně lidí pracuje v Německu. Někteří duchovní jsou nekompromisní a tvrdí, že exkomunikace vůbec není tvrdý trest pro ty, kdo vystoupili z církve, jen aby ušetřili pár set eur. Podle nich zaprodali Krista za hrst stříbrňáků. Prohlášení před německým úřadem tedy považují za veřejné zapření víry. Jsou ale i duchovní, kteří se staví k hříšníkům shovívavě. Zeptala jsem se biskupa Zdzisława Fortuniaka, jak se podobné případy prakticky řeší.
"Především je třeba říct, že to je nová situace, ve které se Poláci ocitají, protože doposud žili v našich polských podmínkách, kde žádné církevní daně nebyly a nejsou a kde církev žije z dobrovolných darů věřících. V Německu se setkali s novou situací, která je pro ně něčím neznámým, a proto říkají, že oni přece z církve nevystupují, že jsou stále katolíci a věří v Boha. Když jsme v rozhovorech přišli na otázku toho, zda vědí, jaké má důsledky vystoupení z církve, odpovídali: 'Ale ne, my jsme přece i nadále katolíci!' To není opravdové rozejití se s církví, není to odřeknutí se Pána Ježíše, není to vnitřní odpadnutí od církve. Toto jednání sice nelze chválit, ale nelze ho také zapsat do matriky a uznat, že ten člověk vystoupil z církve, zapřel víru a je odpadlík. Toto není odpadlictví a vystoupení z církve v pravém slova smyslu. A proto je těžké brát to doslovně."
Biskup Zdzisław Fortuniak je z poznaňské diecéze, jež má 1,5 milionu obyvatel i katolíků. Případy, o kterých je řeč, tam nejsou až tak časté. A každý je podle něj třeba řešit zvlášť. Zdá se, že spojená Evropa přináší nečekané problémy - a církevní daň v některých zemích může být jedním z nich. Nebo je to možná pověstná německá důslednost. Obojí je nejspíš třeba respektovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
