Dominik Duka: Pařížský arcibiskup v Praze

Do naší země zavítala vzácná návštěva – hlava francouzské katolické církve, pařížský arcibiskup, kardinál André Vingt-Trois, kterého přijal i pan prezident republiky. Chtěli jsme si totiž připomenout výročí zahájení stavby pražské katedrály a nebylo snad vhodnějšího hosta, který by mohl být pozván na konferenci týkající se katedrály pražské a pařížské. V knize pánů profesorů Kuthana a Royta o pražské katedrále je psáno, že „poté, co byl Arnošt z Pardubic dne 21. listopadu 1344 vysvěcen na prvního pražského arcibiskupa, byl po skončení obřadů položen první kámen pražské katedrály“. Původní plán katedrály navrhl mistr Matyáš z Arrasu, který navazoval na vzory, které znal právě z Francie.

Propojení mezi oběma katedrálami je tedy nejen duchovní, ale také stavební a osobnostní. Pan kardinál Vingt-Trois mohl přijet jen na kratičkou návštěvu, a tak jeden večer sloužil v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha slavnostní mši svatou. Při ní zazněla Lužanská mše D-dur od Antonína Dvořáka, kterou hrál orchestr a při níž zpívaly diecézní sbory, které tak vytvořily opravdu ojedinělý hudební zážitek. Jistě k němu přispělo i to, že se jednalo o předvečer svátku svaté Cecílie, patronky hudebníků. V katedrále bylo přítomno asi 1500 účastníků bohoslužby. Nepočítám v to pochopitelně spojené chrámové sbory, jejichž zpěv byl skutečně nezapomenutelný.

Domnívám se, že detail často vypovídá o celku víc, než si myslíme. Bylo proto pro mne příznačným zážitkem, když kardinál pařížský hovořil o tom, že lidem přicházejícím do katedrály neříkají turisté, ale návštěvníci. A také se k nim podle toho chovají.

Uvědomil jsem si v té chvíli, že náležíme k zemím stavitelů katedrál – a to zavazuje. Jsme součástí duchovního proudu Evropy, který jí dal formu, který na základech židovsko-řeckých vystavěl velkou křesťanskou civilizaci. K ní nepochybně patří i hudba. Dvořákova mše, její úžasné provedení se sborovým zpěvem, je také svým způsobem obrovskou a významnou stavbou. Nepostavili jsme sice u nás tolik nádherných katedrál, jako postavili ve své zemi Francouzi, ale i my můžeme být spokojeni a hrdi na duchovní hudební skladby, které se hrají po celém světě. Kardinál Vingt-Trois mé nadšení sdílel a myslím, že od nás odjížděl s podobně hlubokým zážitkem, jaký míváme my, když navštívíme katedrálu v Remeši nebo katedrálu Notre-Dame v Paříži.

Takovéto návštěvy mne utvrzují v přesvědčení, že i my máme světu co nabídnout a že můžeme svými díly, činy a životem přispívat k naší civilizaci.