Dohromady s dobrou vůlí a solidaritou se dá plno věcí zvládnout, povzbuzuje ředitel Diakonie ČCE
Jan Soběslavský chtěl být farářem, stal se právníkem, ale největší smysl nakonec našel v diakonii. „Pokud člověk dojde k jisté životní moudrosti, je iluze domnívat se, že se mě problémy a neštěstí, které se na zemi dějí, netýkají. Svět kolem nás, tu naši vesnici, která se jmenuje planeta Země, budeme mít takovou, jakou si ji uděláme. Jak aktivně se na tom budeme podílet. Proto má smysl a cenu pomáhat,“ říká ředitel Diakonie Českobratrské církve evangelické Jan Soběslavský.
Vy jako diakonie podporujete děti i dospělé s fyzickým, mentálním hendikepem, seniory, autisty, osoby v nouzi... poměrně široké spektrum lidí. Na základě čeho rozhodujete, komu budete pomáhat a jak?
Všechna střediska, která služby poskytují, jsou v místě a jsou provázaná s evangelickými sbory. Komu a proč se bude pomáhat, vychází z potřeb v těch místech. Když diakonie obnovovala svoji činnost v devadesátých letech, byl v komunitě velký nedostatek míst, kde by se pracovalo s dětmi s postižením.
Protože za komunistického režimu byla filosofie, že všichni jsou zavřeni v ústavech, aby na ně nebylo vidět. Kolem evangelických sborů bylo plno nadšenců, kteří to vzali jako svoji výzvu, a postupně vznikaly služby pro lidi s mentálním, kombinovaným postižením, kde diakonie neprovozuje žádné velké ústavní služby, ale spíš různá chráněná bydlení, denní stacionáře.
Je potřeba víc té materiální, nebo spirituální pomoci v dnešní době? Nebo se ptám nesmyslně?
Nesmyslně se neptáte, akorát to musí jít ruku v ruce. Mám dojem, že jsme ve společnosti, která víc klade důraz na materiální pomoc, což je samozřejmě důležitá věc. Ale když se zamyslíte, co je předmětem sociálních služeb, jaké situace řešíme, jak pracujeme, jsou to většinou situace, kdy se lidé nacházejí v nejrůznější nouzi. Většinou je to spojené s tím, že potřebujete s něčím pomoct.
Čtěte také
Například z důvodu stáří jste v situaci, kdy už nejste schopná zajistit péči sama o sebe. Je důležité u seniora nebo seniorky zavést pečovatelskou službu – obstarat nákup, pomoc s hygienou, s úklidem bytu... Ale když tam jdete jako pečovatelka, jste třeba jediná osoba, která tam během týdne přijde, se kterou senior mluví. Potřebuje si povídat a řešit nejrůznější věci, problémy, které se mu honí hlavou.
Člověk není stroj, je to bytost, která je plná otázek a emocí... Tam se pohybujeme na rovině psychické, spirituální... Myslím si, že k dobré pomoci, k dobrým sociálním službám patří péče o duši, duchovní stránku a o tělesnou. Nejde to rozlišovat.
Spolupracujete s různými organizacemi třeba i mimo republiku. Byla jsem teď svědkem veřejné debaty, kde padla otázka: „Proč by mě měli zajímat lidé v cizině, když mám sama dost starostí s tím, abych zaplatila energie a nájem?“ Citlivá otázka v dnešní době...
Je to citlivá otázka. Nechci ji zlehčovat. Naskakuje mi jedno podobenství z Bible, kde Ježíš komentuje minimální dar jedné vdovy a konstatuje, že dala víc než mnozí jiní, kteří dávali tisíce.
Jde o to mít společnost, která je solidární, která počítá s každým z nás.
Jan Soběslavský
Mezilidskou hodnotou je reálná pomoc a ukázání solidarity. Žijeme v době, kdy je iluzorní se domnívat, že jsme jakýsi ostrůvek nikým a ničím nedotčený. Planeta je v dnešní době natolik propojená, což ostatně vidíte teď, když začala válka na Ukrajině, co to dělá s energiemi... Strategie, že strčím hlavu do písku a nedívám se, co se děje kolem mého domu, není možná. Teoreticky je, ale prakticky je naivní.
Čtěte také
Svět kolem nás, tu naši vesnici, která se jmenuje planeta Země, budeme mít takovou, jakou si ji uděláme. Jak aktivně se na tom budeme podílet. Proto má smysl a cenu pomáhat.
Pokud je na tom skutečně někdo tak, že si nemůžete dovolit pomáhat, nebo naopak pomoc potřebujete – bavíme se o této kultuře, o nastavení vzájemně si pomáhat. Mít společnost, která je solidární, která počítá s každým z nás.
Pokud člověk dojde k jisté životní moudrosti, je iluze domnívat se, že se mě problémy a neštěstí, které se na Zemi dějí, netýkají. Dohromady s dobrou vůlí a solidaritou se dá plno věcí zvládnout. To by byla moje motivace. Ale nenutil bych všechny, ať vybírají, ať se nad tím zamyslí každý sám za sebe a zvolí svoji strategii.
Jak funguje předvánoční akce Krabice od bot a kdo s tímto nápadem přišel? Jakým službám se diakonie věnuje? Co je teď aktuální a potřebnější než před 20 lety? Jakým způsobem je možné se do pomoci lidem zapojit? A jaký příběh z Diakonie se Jana Soběslavského dotkl? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Michopulos: Konečně vidíme, co jsou Motoristé zač – jen shluk, v zákulisí se smějí Chlad a Krejčíř
-
ŽIVĚ: Biatlonisté jedou na olympijských hrách štafetu. Radiožurnál Sport vysílá přímý přenos
-
‚Satisfakci necítím‘. Policie obvinila čtyři bývalé příslušníky StB kvůli pronásledování herce Töpfera
-
Šťastný sní v roce 2042 o zimní olympiádě v Česku. Sněhu na českých horách do té doby zásadně ubyde

