Do Osvětimi přijel prvním transportem
Přesně před sedmdesáti lety, 14. června 1940, dorazil do koncentračního tábora v Osvětimi první transport. Ve vlaku bylo celkem 728 vězňů, mezi nimi i Jósef Paczyński. Žije dodnes. Je mu 91 let. Jako zázrakem přežil v Osvětimi skoro pět let.
„Podívejte, tady nastupujeme do vlaku,“ ukazuje mi autentické fotografie 91letý pan Jósef Paczynski. Sedíme u něj doma v Krakově. „Mysleli jsme si, že nás asi vezou na nějaké nucené práce do Německa. Náš vlak se ovšem zastavil na nádraží, kde bylo napsáno Auschwitz,“ popisuje.
Nikdo z pasažérů neměl tušení, kam přísně střežený spoj dorazil. „Nikdo nevěděl, co znamená Auschwitz. Vlak zahnul na slepou kolej. K budově, která byla oplocena ostnatým drátem a na každém rohu stála strážní budka a esesmani s kulomety. Celou cestu ve vlaku bylo vše v klidu. Ale tam se situace úplně změnila. Začali na nás řvát: Ales raus, ales raus!“ vybavuje si pan Paczynski.
Německý důstojník Karl Fritz pak všem oznámil: „Vůbec netušíte, kde jste. Toto není sanatorium.Toto je německý koncentrační tábor. Tady se žije maximálně tři měsíce, židé a kněží jenom šest týdnů. Východ je odtud jedině přes komín krematoria.“
To byl pro vězně šok. „Nevěřili jsme tomu. Žili jsme ve 20. století a najednou slyším, že budu na světě už jen tři měsíce. Absolutně jsem to nechápal,“ říká mi důchodce drobné postavy. Esesmani vězně rozdělili do baráků a každého si zapsali do kartotéky. Pan Paczynski dostal číslo 121.
Potvrdil mi to ředitel archivu muzea v Osvětimi Wojciech Plosa. „Sice se nedochoval žádný originální seznam osob, které dorazily do Osvětimi tím vůbec prvním transportem, ale většina jmen 728 vězňů je známá. Můžeme říct, jaké měl kdo táborové číslo, jaký byl jeho osud. A víme, že pan Paczynski měl skutečně číslo 121,“ potvrzuje mi ředitel archivu a ukazuje dokumenty, které se se jménem Paczynski dochovaly.
„Toto je kniha z rentgenu v koncentračním táboře, kam chodili nemocní vězni. A tady můžeme najít jméno Jósef Paczynski a datum, kdy byl rentgenovaný. I to je důkaz, že Osvětimí opravdu prošel,“ říká mi pan Plosa.
První dny po příjezdu to tábora vězni jen cvičili. Povely esesmanů nebraly konce. Nacisté chtěli vězně dostat do kondice. Potřebovali je co nejdříve zaměstnat. Práci dostal i pan Paczyński. V budově, kde byla SS nemocnice. „V přízemí bylo holičství, lékárna, kantýna a zubní ordinace.V prvním patře pak byl lékař. Do budovy měli vstup výhradně esesmani. Obsluhovali je však vězni,“ pamatuje si pan Paczynski.
Stal se z něj holič, dokonce několik let osobně stříhal samotného šéfa koncentračního tábora Rudolfa Hösse. Ale to je už jiný příběh. Pan Jósef Paczynski dorazil do Osvětimi úplně prvním transportem. Vydržel v táboře až do konce, necelých pět let. Přežil také díky práci, jakou získal? „Myslím si, že ano. Z pohledu obyčejného vězně měl velmi dobrou práci, v dobrých podmínkách. To bylo hlavním důvodem, proč přežil. Měl prostě štěstí. Jiní ho neměli,“ dodává Wojciech Plosa.
