Dnešní auta jsou sterilní, nepřinášejí radost, říkají Vlaďka a Radko Jungovi. Vyrazili na závod 1000 mil československých

Lagonda

V tuto chvíli už Vlaďka a Radko Jungovi sedí ve své lagondě z roku 1932, a to na trase legendárního závodu 1000 mil československých. Ještě předtím ale stihli Lucii Výbornou pozvat do své garáže. „Tohle je auto z doby, kdy bylo řízení auta zážitek, vzrušení a práce,“ ukazují pyšně svou lagondu.

Řízení lagondy, to je prý vysloveně fyzický výkon. Musíte mít čas, musíte mít za sebou přípravu – a musíte se dostat do zvláštního psychického rozpoložení. „Pro mě je třeba důležité vzít si s sebou ty správné brýle, správný klobouk, správné oblečení i obutí. Aby se v autě dalo vydržet,“ popisuje Vlaďka Jungová, jak se na legendární závod 1000 mil československých připravovala.

Nejde přitom o závod v klasickém smyslu slova. „Nebylo by to fér, auta jsou v různých kategoriích, věkově i výkonnostně. Je tam akcentovaná spolehlivost aut. Máme přesně stanovené průjezdní časy v jednotlivých kontrolách, v každé kontrole je pětiminutový limit, kdy můžeme projet. Kontroly obvykle bývají na zajímavých místech, třeba na náměstích, což celému závodu dává společenský ráz.“

Závodění není o rychlosti, ale o tom, abyste našel všechny kontroly a jel podle itineráře. Je to o pečlivosti.
Vlaďka Jungová

Trasa závodu veteránů vede z Prahy přes Kolín, kolem Brna a Břeclavi až do Bratislavy – a zpět.

Uklidňující koníček

Vlaďka a Radko Jungovi, kteří jsou spolu už 36 let, se prý ve veteránech našli. I proto, že se svému koníčku mohou věnovat společně. „Tenhle koníček nás velmi uklidňuje. Trávíme čas spolu, navíc ve společnosti krásných aut a lidí, všichni máme stejné zájmy a dokonce se chováme retro! To je paráda, dostává vás to někam jinam.“

1000 mil československých 2016

Jejich vášeň se zrodila už před dlouhými lety. Tenkrát se Radko Jung zamiloval do corvetty. „Postupně jsem zjišťoval, kolik je kolem veteranismu fachmanů. A že to jde – že jde takovéto auto udržet, aby se s ním dalo jezdit. A my chceme jezdit,“ popisuje.

A jak přišli k lagondě z roku 1932? „Toužil jsem po anglickém autě. Anglická elegance byl pro mě pojem. Tohle auto jsem našel před třemi lety v Itálii, dlouho jsem neváhal a 3. ledna jsme si auto přivezli,“ vzpomíná Radko Jung. „Na každé auto si ale člověk musí zvykat, a tak mi pak trvalo rok, než jsem jsem se naučil řadit.“

Dnešní auta jsou podle něj sterilní a nepřinášejí člověku radost. „Když ale zvládnete takhle staré auto, vystoupíte z něj a máte oči jako malé dítě.“