Diplomat Bartuška: Zákazem plynu válku neukončíme. Zbavit se ho ale musíme tak, abychom neohrozili náš sociální smír

Bartuška potvrzuje, že prodej ropy a plynu představuje zhruba tři čtvrtiny příjmů Ruska.

„Nemyslím si ale, že bychom dokázali zastavit Putinovu válku na Ukrajině tím, že bychom přestali odebírat ropu a plyn. Jemu je úplně lhostejné, do jaké bídy uvrhne ruskou veřejnost nebo kolik Rusů a Ukrajinců zemře. On má svoji válku a tu chce dotáhnout až do vítězného konce, ať už tím koncem je cokoliv. Rozhodně se nezastaví nějakým ekonomickým embargem,“ upozorňuje.

Putin má svoji válku a tu chce dotáhnout až do vítězného konce, ať už je tím cokoliv. Rozhodně se nezastaví ekonomickým embargem.
Václav Bartuška

Ruský plyn tvoří asi 40 procent unijní spotřeby plynu, východoevropské státy jsou na něm ovšem výrazně více závislé než ty západní. S případným návrhem na úplné zastavení importu by proto měly přijít nejvíce ohrožené země, jako je Slovensko, Rakousko, Maďarsko nebo Česká republika.

Čtěte také

Bez ruského plynu nás čeká doslova válečné hospodaření a přídělový systém, varuje exministr Brabec

Ukončení závislosti na ruských dodávkách je prý reálné do pěti let, a to s využitím jádra, obnovitelných zdrojů a po nějaký čas i uhlí. Neznamená to ale, že by Evropa přestala usilovat o ukončení závislosti na fosilních palivech, což je cílem Green Dealu pro Evropu.

„Pouze jde o to se při tom nezmrzačit. To je celé. Ale ten zájem je naprosto jasný a jasně deklarovaný,“ zdůrazňuje diplomat a dodává:

„Musíme být připraveni na možnost, že ruský plyn může být třeba zítra vypnut. A k tomu dělat kroky, abychom se zbavili závislosti, ale pokud možno tak, aby to nestálo úplně všechno, co máme.“

Je pro mě důležité projít tou změnou, zbavit se závislosti na Rusku, aniž bychom měli sociální výbuch.
Václav Bartuška

„Chápu, že se chceme zbavit závislosti na Rusku, ale zároveň vidím sociální smír v naší zemi jako strašně křehkou věc, kterou někdy v Praze chápeme jako jistotu. Ale máme pár set tisíc lidí v exekuci, velkou část lidi, kteří nebudou mít na vysoké ceny energií. Je pro mě důležité projít tou změnou, aniž bychom měli sociální výbuch.“

Zkapalněná budoucnost

Zatímco v posledních patnácti let v debatách o energetice dominovaly otázky emisí oxidu uhličitého a klimatických změn, nyní se vrací téma bezpečnosti a zajištění dodávek.

Čtěte také

Stop ruskému plynu? Rusko to poškodí v delším horizontu, zato Evropu hned, upozorňuje ekonom Dvořák

V Evropě podle Bartušky dosud převládal zájem na levném plynu a varovné hlasy z bezpečnostní komunity byly málo slyšet. Není přitom žádnou novinkou, že Rusko využívá dodávky ropy a zemního plynu jako nástroj vydírání.

„Mimochodem to je myslím také důvod, proč třeba Čína nechce brát z Ruska více zemního plynu, než kolik bere. Je to sekundární dodavatel pro odlehlejší části Číny, ale pro klíčové oblasti na pobřeží bere zkapalněné LNG z USA a z Austrálie, nikoli z Ruska,“ podotýká.

Rusko je sekundární dodavatel pro odlehlejší části Číny, ale pro klíčové oblasti na pobřeží bere zkapalněné LNG z USA a z Austrálie.
Václav Bartuška

Bartuška poukazuje i na to, že ambice podílet se na terminálu na zkapalněný zemní plyn v sousední zemi je i součástí vládního prohlášení české vlády z letošního ledna, tedy ještě před válkou na Ukrajině.

Česká roční spotřeba plynu se pohybuje okolo 8 miliard kubíků. Evropa je skrze existující terminály schopna přijmout ještě zhruba 15 až 20 miliard metrů krychlových navíc. Dále je ovšem třeba budovat nové terminály, o nichž se nyní uvažuje v Polsku a v Německu, a uzavřít dlouhodobé kontrakty s dodavateli ve Spojených státech, Kataru a v dalších zemích.

Změna směru

Dalším problémem je potrubí, které je nyní nastavené pro přenos z východu na západ. „Pokud by se mělo postupovat běžnou evropskou metodou se všemi papíry, tak to bude trvat nekonečně dlouho, minimálně roky,“ upozorňuje Bartuška.

Čtěte také

Americký plyn pro Evropu? Opět vítězí byznys, klima jde stranou, všímá si zpravodaj Jan Kaliba

Zároveň ale připomíná, že během plynové krize v roce 2009 se podařilo reverzní tok plynu z Česka na Slovensko zprovoznit za jedinou noc, byť to podle expertů mělo zabrat minimálně rok a půl.

„Samozřejmě nebyly tam žádné papíry, bezpečnostní zkoušky, plyn nebyl filtrovaný, kalibrovaný, měřený. Nic. Bylo to nouzové řešení. Jsme schopni v případě potřeby udělat strašně moc věcí velmi rychle. Ale pokud půjdeme klasickou cestou papírů a razítek, tak nám to potrvá velmi dlouho,“ poznamenává.

Podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN) by Česko v případě zastavení dodávek z Ruska odebíralo plyn z Norska. „V současnosti tomu brání tlaky v soustavě. V této chvíli je hlavní tok plynu z Ruska přes Ukrajinu a Polsko a pod Baltským mořem. Je to technicky možné,“ vysvětluje.

Kolik plynu a ropy je nyní v zásobnících? A měl by je odkoupit stát? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.