Díky penězům od sponzorů mohl Jiří Ježek začít naplno trénovat. Byl prvním profesionálním handicapovaným sportovcem v Česku

„Jsme u fotografa Roberta Vana a fotíme kampaň na funkční trička od jedné mé sponzorské firmy. Jsou tady se mnou lidi, které mám rád – manželé Pintýřovi, se kterými komunikuju strašně dlouho, je tady Soňa a Robert vždycky udělá příjemnou atmosféru, takže se na to těším. Jsem tady od toho, abych se smál a abych vypadal na těch fotkách hezky,“ říká Jiří Ježek.

Bez podpory sponzorů by se Jiří Ježek nemohl naplno věnovat cyklistice. Po svém prvním vítězství na paralympiádě v Sydney v roce 2000 mohl díky nim opustit práci protetika. Stal se tak prvním profesionálním handicapovaným sportovcem v Česku a jedním z mála na světě. Inspiroval ostatní sportovce, že i tahle cesta je možná.

„V tom sportovním zápřahu je strašně důležité, co má člověk na sobě a ať jsou to ty spodní funkční trička, na které dneska fotíme tu reklamu, nebo cyklistické dresy nebo třeba oblečení do posilovny,“ říká Ježek a se smíchem dodává, že když už to člověku nejde po sportovní stránce, musí u toho alespoň hezky vypadat.

Se svými dlouholetými spolupracovníky má Jiří Ježek nejenom pracovní, ale především přátelské vztahy. Neopustily ho ani v dobách, kdy se mu na trati kvůli těžkému zranění nedařilo. Vlna podpory fanoušků po těžkém úrazu v USA byla tehdy obrovská. Po návratu do Prahy, kde Jiří slavil čtyřicáté narozeniny, dostal jako dárek video s nahranými pozdravy od svých přátel, bývalých i současných soupeřů.

„I když jsem byl na začátku bezejmenný sportovec, tak dneska, kdy patřím k nejznámějším lidem v oboru, tak ten vztah je pořád stejný. Je úžasné mít kolem sebe tuhle tu podporu – nejen tu finanční, ale i tu morální, protože jim samozřejmě záleží na tom, aby se mi dařilo, ale hlavně abych ten sport dělal rád, což je potom na tom výsledku vidět,“ uzavírá Jiří Ježek.