Deníky ve stavu nouze II

Zdravotní sestra Šárka uprostřed pandemie: Daleko víc se teď bojím o své rodiče

7. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Urgentní příjem pražské Fakultní nemocnice v Motole (ilustrační foto)
Předchozí díl
Následující díl

Nemocniční zdravotní sestra Šárka patří k pěti lidem, kteří nás pustili do svého soukromí a pravidelně nahrávali, jak prožívají koronavirové období. V březnu pro Radiožurnál dvaačtyřicetiletá Šárka popisovala, jak se zpřísňují na oddělení břišní chirurgie opatření a jak respirátory na obličeji bolí. V zatím poslední nahrávce z letošního listopadu mluví o zkušenosti na covidové jednotce.

Jaro 2020: Hrozně nás bolí nos a lícní kosti

„Jsme asi míň kontaktní než normálně, víc dbáme na všechny hygienické pokyny. Spotřebovávám hektolitry dezinfekce, mám řádně nasazenou ústenku,“ popsala letos v březnu dvaačtyřicetiletá Šárka.

Samozřejmě, že se o mě bojí moje rodina, já to chápu. Ten strach je přirozený. Jdete do toho rizika a doufáte, že se vám nic nestane. A když se stane, tak je to to riziko, se kterým jste počítali. Naše profese je těžká, ale krásná.

Čtěte také

Jako zdravotní sestra se Šárka na nemocničním oddělení břišní chirurgie stará během směny asi o 10 pacientů. Slouží denní, noční nebo ranní služby. Na začátku dubna dostala poprvé respirátor.

„Nikdo nám neřekl, že to bude tak bolet. Vyfasovali jsme respirátory, které jsou na první pohled šité horkou jehlou. Hrozně nás bolí nos a lícní kosti. Teď vidím tu rýhu a je to, jak když tam mám modřinu,“ zoufala si v prvních týdnech.

Dnes jsem šla po chodbě a kolegyně byla opřená hlavou o zeď – říkala, že už nemůže, že v tom celý den nevydrží. Tak to byl můj dnešní den, teď si jdu zaledovat nos a lícní kosti a asi trochu i pobrečet.

V květnu přišlo první rozvolnění opatření a návrat do normálu nastal také v nemocnicích. „Spousta lékařů varovala před tím, že lidi v důsledku pandemie začali zanedbávat prevenci a odkládat návštěvu lékaře. Projevilo se to trošku v tom, že pacienti přicházejí hodně, hodně nemocní,“ všímala si Šárka na konci první vlny.

Vlevo covidové oddělení, vpravo tzv. čistá část.

Léto 2020: Odpočinek vypadá jinak

Léto trávila Šárka s manželem a dvěma dětmi v Česku. Vyráželi na výlety na kolech, navštěvovali hrady a zámky. Víc než týdenní volno si ale zdravotní sestra vzít v práci nemohla.

„Jediné, co mi letos v létě nevyšlo, je vzít si opravdu 14 dní dovolené. Vždycky jsem z různých koutů republiky dojížděla na služby a pak jsem se zas vracela za manželem a za dětmi. Musím říct, že dva týdny dovolené v létě mají smysl. Mám pocit, že jsem si neodpočinula a trošku to na sobě cítím, jsem víc podrážděná,“ přemítala v deníku v závěru léta.

Podzim 2020: Opravdu to není chřipečka

V říjnu vláda opět přistoupila k uzavření škol. Šárka důvodům rozumí, řeší ale situace, kdy přijde ráno po noční službě domů, potřebuje se vyspat před další směnou a do toho se má věnovat dětem. O hlídání neuvažuje.

Čtěte také

„Rozhodně vím, že nebudu riskovat to, že ohrozím svojí maminku a širší rodinu, která už je riziková populace. Hrozně nerada bych se dočkala toho, že mi jednou moje dítě vyčte, že jsem byla víc v práci než s ním doma,“ bojí se.

„Z našeho oddělení se v určitou chvíli zbudovala covid jednotka. Byla to velká změna. Změnil se standardní režim oddělení, byla i jiná skupina pacientů. Velká většina z nich byli senioři, kteří nepotřebovali intenzivní péči, ale byli na kyslíkové terapii,“ popisuje zdravotní sestra.

Ne že bych si to někdy myslela, ale opravdu to není chřipečka. Když vidíte ty lidi, jak se jim těžko dýchá a dělají jim problém základní činnosti, tak jsem se začala daleko víc bát o své rodiče.
zdravotní sestra Šárka

Bylo to náročné. V tom ochranném obleku je neskutečné horko, máte respirátor, brýle a štít, tři páry rukavic a návleky na nohách. Ani kouskem se k vám nedostane čerstvý vzduch. Dost se v tom potíte. Hůř slyšíte a hrozně blbě vidíte – brýle se vám potí.

Čtěte také

Bylo to moje první přímé setkání s covidem. Ne že bych si to někdy myslela, ale opravdu to není chřipečka. Když vidíte ty lidi, jak se jim těžko dýchá a dělají jim problém základní činnosti, tak jsem se začala daleko víc bát o své rodiče.“

O to důležité jsem nepřišla

Zdravotní sestra Šárka dál popisuje, že kvůli covidové pandemii přestala plánovat a přemýšlet, co bude za týden nebo za půl roku.

„Snažím se soustředit a každý den si připomínat to, co mám a co je pro mě důležité. V tuhle chvíli to je, že se s rodinou máme, máme kde bydlet, máme co jíst. Že se můžeme učit nové věci, rozvíjet se. Že se máme rádi, že tu pro sebe jsme a to ostatní beru, že to nějak je. O ty důležité věci jsem nepřišla,“ rekapituluje sestra.

Přese všechno Šárka všem přeje zdraví a spokojenost. „Ta krize ukázala i na to, že není potřeba se tolik štvát a tolik hnát za některými věcmi. Nejcennější je čas, ten nám nikdo nevrátí a ani nám ho nikdo nedá víc, než máme vyměřený. Takže bych si hrozně přála, aby si to lidi uvědomili a aby s ním zacházeli jako s tou největší hodnotou.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.