Deníky po stavu nouze

Devítiletá Olívie: Konečně se otevřela škola, kam jsem se moc těšila

Olívie je jedináček a zpátky do školy se těšila hlavně kvůli spolužákům. Chodí do třetí třídy. Kvůli rozestupům zažila rozsazování a v rámci dalšího opatření si pak do školní jídelny musí nosit svůj příbor a nádobu na jídlo. Olívie už taky ví, co bude dělat o prázdninách. Její oblíbený tábor se rušit nebude.

Deník ve stavu nouze

„Pořád nám paní učitelka posílá nějaké úkoly a já jsem s tím dost pozadu, takže jsem musela pracovat i o Velikonocích. Jinak si píšu s kamarády z naší třetí třídy. Píšeme si i s naší družinářkou a učitelkou. Většina z nich je doma nebo na chalupě.“

Čtěte také

Olívie trávila v březnu a dubnu stav nouze v bytě v Praze. Chodila ven třeba do parku s rodiči, někdy si brala koloběžku. Kamarádi jí chyběli

„Já jsem jedináček, takže tady nikoho nemám, s kým bych si hrála. Máma pracuje, táta pracuje. Už se nemůžu dočkat, až se zase vrátíme do školy. Teda pokud se tam vůbec vrátíme, ale co to je za teorii? Určitě se tam vrátíme. Dnes nám přivezli zásilku, tak tady celou dobu nahrávání sedím v krabici od peřin a od koše. Udělala jsem si v tom takový malý bunkr.“ 

Deník po ukončení stavu nouze

„Konečně jdeme do školy. Taky už se od 25. května venku nemusí nosit roušky. To je super. Ale ve společných prostorách školy je stále nosit musíme. Už jsem se na kamarády moc těšila a samozřejmě i na paní učitelku. Bylo hodně těžké si zvyknout na budík v 7 hodin.“

Školačka Olívie popisuje, že u nich ve třetí třídě nejdřív hodně opakovali, ale pak se začali učit i novou látku. 

Čtěte také

„Jinak se tedy učíme normálně. Když přijdeme do školy, všichni se hrnou k umyvadlu, aby si umyli ruce. Většina dětí dostala ve třídě nové místo, abychom seděli každý co nejdál od sebe. Na obědy si taky musíme nosit vlastní krabičky i příbory. Myslím, že do třídy nás po koronaviru přišlo tak 14-15.“ 

Domácí úkoly dostávají jen děti, které zůstaly doma. Školačka dál přibližuje třeba nevýhody rozestupů.

„Nejdivnější mi přijde, že když si chceme o přestávkách něco říct, něco tajného mezi holkami, tak to všichni můžou slyšet, protože musíme mít rozestupy.“

Deník po zrušení nejtvrdších opatření

„Moje máma mě vzala na koncert, kde se snad úplně zapomnělo na roušky. Neviděla jsem žádného člověka, kromě některých lidí, kteří tam pracovali, který by měl roušku. Já osobně si myslím, že to už je celkem zbytečné a že to spolu zvládneme.“

Čtěte také

Říká si v červnu devítiletá Olívie. Už myslí i na prázdniny, které stráví v Česku

„Na prázdniny pojedeme nejspíš na chatu. Je to tam super. Je tam krásná přehrada, ve které se dá koupat. Už se moc těším, až uvidím babičku. Rádi bychom jeli k moři, ale moje máma říká, že nemůžeme.“

Školačka se dověděla, že vyrazí i na tábor Dismanova rozhlasového dětského souboru, který se bude konat.

 „Nakonec se i ukázala jedna dobrá zpráva a to, že pojedu na letní tábor s Dismaňákem. Zatím nevím, jaká tam budou pravidla. V chatkách jsme většinou čtyři nebo je nás tam pět. Nevím, jak to bud letos.“

Spustit audio

Související