Daniel Raus: Mezi trávníkem a nebesy

Existují úvahy, podle kterých má fotbal společné prvky s náboženstvím. Ke klubům se hlásí oddaní následovníci, vykazují vysokou věrnost a tvoří společenství, podobné kongregacím. Fotbalové „sbory“ mají svoje pravidla a rituály, stejně jako obdobu kněžstva, svatých nebo proklatců. Mezi fotbalovými „věřícími“ se občas najdou fanatici, kteří všechno kazí, když do toho začnou míchat násilí.

Samotný zápas poskytuje prostor lidskému sjednocení, pocitům štěstí, bolesti a katarze. Jednotlivé kluby mají svoje dějiny, některé střely na branku nebo penalty si fanoušci navždy pamatují. A celé generace si připomínají různé nespravedlnosti. Není tedy divu, že čas od času zazní humorný požadavek, aby byl fotbal konečně uznán jako řádné náboženství.

Jisté je, že hra s míčem, připomínajícím zeměkouli, se zvláštním způsobem podobá životu. Má přesná pravidla, ale jejich posouzení je subjektivní, často hodně nepřesné. Očekává se džentlmenské chování hráčů, kteří předvádějí někdy záludný opak. Věčně se medituje nad otázkou, nakolik osobnosti utvářejí tým, a nakolik tým utváří osobnosti. A hlavně: fotbal není jenom o hráčích, koučích, strategii a dřině. Mezi zeleným trávníkem a modrým nebem jako by si s námi zahrávalo nevyspytatelné štěstí.

Možná i to vede občas hráče k víře, a k jejím projevům. Vyběhnou na hřiště, překřižují se, a když za chvíli vsítí gól, děkují nebesům. Světová federace se to pokoušela před dvěma lety v Jižní Africe zakázat, nejspíš se bála, jaká nastane mela, až budou na hřišti křesťané, muslimové, buddhisté i židé. Jenomže právě v tom je půvab fotbalu, který dává vyniknout osobnostem se vším všudy. Federace se tehdy vydala na scestí a měla být uvržena do klatby.

Fotbal, ilustrační foto|foto: Fotobanka stock.xchng

Nejslavnějším hráčem v dějinách byl Pelé, který nastřílel 1281 gólů. O své víře mluvil vždycky otevřeně, i ve chvíli, kdy končil kariéru. Před nabitým stadionem tehdy v přímém přenosu zakončil dojemný proslov prosbou, aby lidé třikrát opakovali slovo „láska“. Protože právě o ní by to v konečném důsledku mělo všechno být. Na hřišti i mimo něj.

Na vlnách Radiožurnálu ho za to obdivuje sparťan Daniel Raus.