Brežněv označil Pražské jaro za kontrarevoluci. Využil dopisu 99 pragováků

„Začala panovat obrovská obava, že by jakákoliv alternativní cesta Československa mohla znamenat narušení socialistického tábora, nedej bože neutralitu, vystupování z Varšavského paktu. Dubček a spol. byli pod tlak nejen Sovětského svazu, ale i těch spřátelených států,“ říká historik Michal Stehlík.

Další socialistické země už na jaře 1968 na schůzce v Drážďanech daly najevo, že se jim vývoj v Československu nelíbí. Podle historika Oldřicha Tůmy z Ústavu soudobých dějin reformní komunisté v čele s Alexanderem Dubčekem nedokázali odhadnout, jak daleko mohou změny v Československu jít.       

Co předcházelo událostem v srpnu 1968

• Upravit
• Smazat

Mladí lidé šíleli, když v roce 1965 mohl navštívit Československo americký básník Ginsberg a stal se králem majálesu. Znamenalo to, že komunistický režim ztrácí sílu a prosazují se v něm reformní komunisté, kteří se snaží o jeho demokratizaci, nikoliv však odstranění. Seriál Jaroslava Skalického je právě o událostech, které předcházely srpnu 1968.

„Po zrušení cenzury a uvolnění poměrů se společnost velmi dynamicky a rychle vydá dál než za představy reforem,“ říká.

Brežněvovské vedení Sovětského svazu nakonec celé reformní hnutí v Československu označilo za kontrarevoluci. Otevřelo si tak cestu k vojenskému zásahu. Využilo k němu i takzvaný dopis 99 pragováků.

Zaměstnanci podniku Auto Praga v Praze a jejich rodinní příslušníci v něm kritizovali poměry v Československu.  Sovětský svaz byl podle nich naopak zemí, na kterou se lze obrátit v nouzi nejvyšší.

Když v roce 1971 na sjezdu už normalizované KSČ v čele s Gustávem Husákem promluvil sovětský vůdce Leonid Brežněv, pragováky pochválil.