SERIÁL

2) Hospodářské reformy v Československu nastínil Ota Šik

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ota Šik při projevu

Východiskem z problémů Československa v šedesátých letech měla být hospodářská reforma, jejímž autorem byl ekonom Ota Šik. Navrhované změny byly na tehdejší dobu skutečným trhákem. Přísně plánované hospodářství měly nahradit prvky tržní ekonomiky. Třeba o prosperitě podniků měl rozhodovat úspěšný prodej jejich výrobků. Ekonomická reforma se stala jedním z témat Pražského jara, kdy se Ota Šik stal místopředsedou vlády.

Zaostalost československé ekonomiky Ota Šik demonstroval na jednoduchém příkladu. Zjistil, že zatímco československý dělník musel na kilogram čokolády pracovat 10,5 hodiny, západoněmeckému stačila jen 1,5 hodiny. V Československu navíc spousta věcí na trhu chyběla.

Okupace Československa v srpnu 68 všechny změny zhatila. Normalizační vedení státu v čele s Gustávem Husákem se vrátilo k centrálně řízené ekonomice. Už na roky 1971 – 1975 ekonomové vypracovali pátý pětiletý plán. Pětiletky pokračovaly až do 1989.

„Vždy byl nějaký sortiment, který chyběl. Nebyl pepř, tak lidé nakoupili, co unesli,“ vzpomíná na jeden problém ze sta Zbyněk Hubáček. A jak připomíná Petr Chalupecký z VŠE v Praze, podle představ reformátorů se na vedení podniků měli podílet i zaměstnanci.

„Rok 1968 vytvořil jednak prostor pro demokratizaci ekonomiky prostřednictvím rad pracujících, ale také posun v koncepci reformy směrem k opuštění tradičního centrálního plánování. Tržní prostřední mělo být dominantní a plán spíše dlouhodobou představou hospodářské politiky,“ vysvětluje.

Další prvky ekonomické reformy připomíná Oldřich Tůma z Ústavu soudobých dějin. Podle něj měly být podniky hodnoceny podle toho, zda vydělají, v další fázi mělo přijít otevření ekonomického prostoru soukromé iniciativě na úrovni služeb a restaurací. Důležitou součástí bylo i zesílení ekonomických vztahů se západní Evropou.

Podle historika Michala Stehlíka z Národního muzea prosazovali reformátoři v ekonomice takzvanou třetí cestu. Ta sice příliš fungovat nemohla, ale stále šlo o snahu zůstat ještě socialistickými, ale ne plánovat uplně všechno.