Co mi nebude chybět
Zpravodajové Českého rozhlasu jsou roztroušeni po celém světě a čelí různým kulturním šokům. Vypořádat se musejí i se steskem - někomu chybí panorama Hradčan, jinému český chleba a vlašský salát. Teď odpočítávám poslední dny v Německu, což s sebou nese jisté bilancování.
Pobyt na zpravodajském postu je jednou dlouhou etapou zvykání si a odvykání si na dosavadní způsob života. S některými průvodními jevy se člověk vyrovná poměrně snadno. Na jiné ale nadává i po čtyřech letech, to mi věřte.
S lehkým srdcem se budu loučit s obsluhou v německých, hlavně pak berlínských restauracích a hospodách. Devět z deseti zdejších takzvaných číšníků by se v Česku vzhledem ke své pomalosti nemohlo uživit. Pokud si vás za pět minut někdo všimne, za 10 minut dostanete jídelní lístek a za dalších 10 nápoje, můžete si blahopřát.
Když už jsem u pomalých číšníků, tak mi nebude scházet ani standardní dotaz v německých restauracích, jestli náhodou nechci řízek polít nějakou omáčkou. Nejlépe houbovou.
Coby majitel pevné telefonní linky je člověk v Německu vystaven každodenním reklamním, loterijním a jiným život otravujícím hovorům. Z tohoto soudku mě za čtyři roky zaujala snad jen nabídka nového vysavače, která by bývala obnášela vyluxování celého bytu.
Jsem vyloženě rád, že nebudu nadále vystaven teroru tiskových zpráv společnosti RWE, která zřejmě nezaznamenala nástup e-mailové komunikace a navzdory opakovaným žádostem mi své mnohastránkové elaboráty posílala faxem.
Chybět mi nebudou ani zdejší poštovní doručovatelé, kterým bylo většinou zatěžko vyzkoušet, zda je někdo doma, a tak vyrozumění o doporučené poštovní zásilce vhodili do schránky. O tom, že se nejspíš jejich vinou zatoulaly některé časopisy, ani nemluvím.
Postrádat nebudu ani, podotýkám že celkem řídká, setkání s Němci, kterým se pejorativně říká besserwisser nebo ještě obhroubleji klugscheisser. Bývalá kolegyně Olga Jeřábková je kdysi geniálně popsala jako „osoby, kterým moudra vycházejí nepatřičným tělesným otvorem“. Jsou to zkrátka lidé, kteří vědí všechno lépe, všude byli dvakrát a mají intenzivní pocit, že obyvatelé zemí na východní straně železné opony žijí stále na stromech. Vysvětlovat jim, že už jsme před drahnou dobou slezli, jsem vždycky považoval za nedůstojné.
Z Berlína Jiří Hošek, Český rozhlas
