Co je to karikatura

Michaela Vetešková: Karikatura vznikla se vznikem Gutenbergova knihtisku. Velkého světového rozkvětu doznala v 18. století díky anglickému dvornímu malíři Villiamu Hogarthovi. V 19. století se v Evropě objevily první humoristické časopisy, které se věnovaly výhradně karikatuře. Minulé století pak dalo prostor karikatuře politické. Když navštívíte výstavu české karikatury v domě u Kamenného zvonu, zjistíte, že s chutí a často karikoval František Kubka, Adolf Hoffmeister, Emil Filla nebo Josef Čapek či Josef Lada.

Tomáš Winter: Navíc karikatura v první polovině 20. století našla ohlasy v teoretických programech avantgardního umění. Například u Karla Teigeho a Devětsilu, který definoval karikaturu jako agitační, revoluční zbraň a učinil ji součástí programu nového proletářského umění definovaného v roce 1922.

Michaela Vetešková: Vysvětluje historik Tomáš Winter, který je autorem zmiňované výstavy.

Tomáš Winter: Slovo karikatura je samozřejmě odvozeno z latinského slova karikáre, což znamená zkreslovat nebo deformovat. V podstatě jde o specifický druh zobrazení, zkreslení deformací za účelem podání nějakého satirického, výsměšného obrazu. Je důležité si uvědomit, že karikatura jako taková není určena k smíchu. Je to spíše prostředek, který nějakým způsobem snižuje vlastně autoritu zobrazovaného objektu.

Michaela Vetešková: Novinářská karikatura může mít dvě podoby. Uvádí teoretik karikatury Ivan Hanousek.

Ivan Hanousek: Ta portrétní, co znáte z novin, z politických vtipů, kde je potřeba, aby se prostě člověk nějakým způsobem podobal a je vždycky zkreslen, protože karikovat znamená vlastně zkreslovat, zvýrazňovat. Pak je ovšem ta druhá část a to jsou ty kreslené vtipy, kde už zase na tomto tak moc nezáleží. Jde o to spíš najít nějaký nový nápad, nový vtip.

Michaela Vetešková: Náš pokud o definici pojmu karikatura doplní ještě Jan Jirák z katedry sociálních věd University Karlovy.

Jan Jirák: Není přísně racionální a uje nějaké emocionální složky, apeluje na humor. Snadno se vrývá do paměti. Myslím, že v tom prostředí, ve kterém se pohybujeme, to je v té evropské kultuře západního střihu je karikatura takovým věčným balancováním na hraně ironie a elegantní urážky.

Michaela Vetešková: I když jsou obrázky kreslířů ironické až sarkastické, některé dokonce sprosté, patří do našeho světa. Kreslíř Štěpán Mareš přiznává, že se dokáže vysmát snad čemukoliv. A žádné pevné hranice nemá stanoveny.

Štěpán Mareš: Jestli se budeme bavit o tom, jestli existuje nebo měly by existovat nějaké hranice, kam lze v kresleném humoru, satiře mluvené či kreslené, kam lze zajít nebo kam už nezajít. Já se přiznám, že já nevím. Já jsem takovou hranici snad nikdy vytyčenou přesně neměl. Říkám, jsou určitý věci, jako je propagace zločineckých ideologií, to bych rozhodně nedělal.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.