Co je a jak vypadá mobbing
Člověk, který podstupuje mobbing si připadá jako bílá vrána v hejnu černých vran, proto to v pracovním kolektivu vůbec nemá jednoduché. Také v tomto dalším vstupu se budeme držet citací psychologů a vědců. Ti rozeznávají několik fází mobbingu, od prvních náznaků až po otevřenou agresivitu okolí vůči postiženému. V knize Amélie Nothombo - Strach a chvění - či v knihách Pavla Beni se dočtete, že vývoj mobbingu připomíná výstavbu klasického antického dramatu.
Expozicí jsou drobné konflikty a nedorozumění. Zprvu náhodné situace ale gradují a přichází další fáze, krize. To, že je někdo mobován a že kolektiv ho mobuje se stává veřejným tajemstvím a do skupiny mobujících vstupuje více osob. Postižený zůstává sám proti všem. Kolektiv se chce nepohodlného člověka zbavit a dělá proto vše - uráží jej, zesměšňuje. Ve fázi katastrofy dochází k fyzickému napadání, až nakonec postižený musí z kolektivu odejít. Pokud tedy použijeme citace etologa Konráda Lorenze. A co s tím? Právnička Českého helsinského výboru Tereza Součková říká.
Součková: V každém případě by neměli držet si šikanu sami pro sebe, pokud se na nás obrátí klient, tak se snažíme zjistit o případu co nejvíce informací, abychom mohli zvážit další postup. V první řadě doporučujeme, dochází-li k šikaně ze strany spolupracovníků, obrátit se na vedoucího zaměstnance a sním věc řešit.
Postižený se může obrátit na odbory, pokud jsou v té dané firmě či podniku, potom by se mohl ještě postižený obrátit o pomoc k šéfovi, ale to také není výchdiskem, protože do mobbingu většinou vstupuje i šéf. Pak se mluví o bossingu.
Součková: Je možné, aby se klient obrátil na oblastní inspektorát práce, což je nově zřízený institut, který řeší věci týkající se pracovně-právních vztahů, včetně šikany ze strany spolupracovníků či zaměstnavatele. V případě, že problém není řešen touto cestou, je možnost podat žalobu na ochranu osobnosti.
To jsou rady právničky Terezy Součkové z Českého helsinského výboru. Kolik takových případů Helsinský výbor řeší?
Není jich příliš, v současnosti necelá desítka, protože těch instancí, kde se mohou lidé obrátit s žádostí o pomoc je více, ale Tereza Součková uvádí případ mobbingu ze školství.
Součková: Jednalo se o vychovatelku, která ze strany zaměstnanců byla velmi striktně eliminována z kolektivu, protože se chovala jinak, než tam bylo zvykem. Nepila alkohol, nebyla zábavná, stranila se od kolektivu a ten začal klientku pomlouvat, objevily se klasické znaky šikany.
Slova magistry Součkové svým způsobem potvrzují také to, že se mobbing stále častěji objevuje ve školství.
