Člověk si musí umět hrát, říká ředitel písecké galerie pro děti

Ve Sladovně začínal jako vedoucí provozu a jak říká, galerie hrou mu od začátku učarovala. V tom, co dělala tehdejší ředitelka Sladovny Tereza Dobiášová, viděl smysl – a nyní jako ředitel pokračuje v nastaveném směru: „Sladovna je místo, kde děti mohou něco zažít a my je s tou zkušeností necháváme pracovat. Nedáváme dětem informace, ale podněty a zkušenost,“ usmívá se Adam Langer.

Jednou z trvalých expozic písecké Sladovny je Mraveniště. Vznikala organicky: „Výtvarník Vladimír Větrovský a šikovní lidé okolo vymysleli fyzickou sochu z recyklovaného papíru a velkou stavbu mraveniště či labyrintu. Spousta dětí si ho oblíbila, tak jsme ho zopakovali a nakonec se rozhodli udělat stálou expozici,“ vypráví Adam Langer.

Vynálezy Járy Cimrmana i tříkolku, na které si uhnal vlčka, vystavuje písecká Sladovna

Bohatým programem si Písek připomněl rok 1918, kdy právě tady vyhlásili samostatnou republiku o 14 dní dřív. Do oslav pod heslem Písek – vždy o krok napřed perfektně zapadlo se svou poetikou Divadlo Járy Cimrmana. Herci otevřeli v galerii Sladovna dvě nové výstavy.

Kromě mraveniště teď ve sladovně probíhá výstava Včela, tajuplný výlet za sluncem. Její součástí je „procházka“ včelím úlem, před kterou některé děti čelí obavám. A úkolem galerie je zbavit je strachu. Patricii Strouhalovou zajímalo, jak to v galerii dělají. „Na začátku se s nimi o strachu bavíme, takže děti se otevřou. Přímo v expozici si pak děti, které mají strach, mohou vytáhnout vzkaz od včel. Na konci naopak mohou nechat vzkaz pro další děti. Je velmi dojemné nacházet tam vzkazy, jako společně to dokážeme,“ říká Adam.

Ve Sladovně probíhají příběhové výstavy. Děti se v nich dostávají do situací, ve kterých je dobré být aktivní, rozhodovat se. Adam Langer podotýká, že není jejich cílem je navádět: „Snažíme se jim nedávat návod, co je špatné a správné. Ale můžeme si dovolit příběh, kde je dobro trochu jasnější než v opravdovém světě.“

Velkým tématem je přilákat do galerie teenagery, které je těžké odpoutat od mobilních telefonů. Adam Langer si uvědomuje obtížnost tohoto úkolu: „Chceme to dokázat a je to těžký úkol. Ale věřím tomu.“ Podle něj je důležité být v přímém kontaktu s dětmi. Když přemýšlí o konceptu, musí si s dětmi výstavu zažít. „Vlastní děti jsou největší soudci a podle nich se snažím upravovat. Interaktivní pro nás znamená, že výstava se vyvíjí podle toho, co v ní návštěvníci zanechají,“ dodává Adam Langer na závěr.