„Člověk není furt jen sám.“ Seniorka z Kostomlat ochotně zpestřuje život svým starším sousedům

„Jako bývalá vychovatelka z ústavu jsem zvyklá na komunikaci s lidmi. Začala jsem v domě uklízet, zdobit, dělám s nimi společné narozeniny...“ popisuje Hana Emingerová své aktivity v domě, kde bydlí.  „Když jsem ovdověla, starostka mi nabídla garsonku. Myslela to se mnou dobře, tak jsem to přijala.“

Čtěte také

Dobrovolnicí v první linii. Jak se s pandemií potýkají v domově pro seniory?

Získala tak nejen pohodlný byt, ale taky nové přátele. V obecním domě totiž bydlí několik starších žen a hendikepovaný muž, kterým z vlastní vůle začala pomáhat.

„Vždycky řeknu, kdo má narozeniny a že ve dvě hodiny je sraz u mě. Uděláme řadu a jdeme gratulovat,“ směje se, když popisuje, jak se snaží sousedům zpestřovat monotónní dny. 

Je jako moje dcera

V podkrovním bytě ve druhém patře klepeme na dveře u čtyřiadevadesátileté Marie Dědičové.

„I kdyby nedělala vůbec nic, přestože dělá hodně práce - přijde každý ráno, ukáže mi, co nafotila, povídáme si... Člověk není furt jen sám, mám ji jako dceru,“ popisuje paní Marie. Přežila svých pět dětí i dva manžely, se svými vnoučaty je v kontaktu minimálně a Hana pro ni hodně znamená.

Také kvůli Marii se Hana Emingerová dál vzdělává a navštěvuje semináře pečovatelské služby. „Jsem v důchodu, tak mě to zajímá. Chodím tam a pak jí to vyprávím – třeba jak mají být hole," směje se.