Přišla o zrak, zažila transplantaci. Dnes žije pro druhé. „To nejvzácnější si za peníze nekoupíte,“ říká Renata Moravcová
Krátce po svých třicátých narozeninách přišla o zrak. Po těch čtyřicátých si musela nechat transplantovat ledviny a slinivku. V sebelítosti se ale netopí. Naopak. „Myslela jsem si, že mám spoustu opravdových přátel. Když jsem se stala nevidomou, zůstali jen ti opravdoví,“ vzpomíná Renata Moravcová v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Když přišla o zrak, nejvíc se prý při návratu z nemocnice bála, jak její stav přijme tehdy jedenáctiletý syn. „Čekala jsem, že se zvedne, spakuje si batůžek a řekne, že takovouhle mamku nechce. Tekly mi po tvářích slzy. On ale obešel konferenční stolek, sedl si mi na klín, vzal mě kolem ramen, dal mi pusu a řekl: ‚Mami, to nevadí. My to zvládneme i ve tmě.‘“
Přesto prý její návrat z nemocnice nebyl vůbec jednoduchý. „Doma má být klid, pohoda a bezpečí. A já si najednou doma nezvládla udělat ani své oblíbené kafe,“ vzpomíná. „Pomohl mi právě syn, na kterého najednou spadly úkoly jeho maminky.“
Vděčná za každé ráno
I se synovou pomocí se tak se svým handicapem zvládla vyrovnat. A dnes pomáhá ostatním. Řídí sdružení Barevný život, jezdí po školách, po táborech i po domovech seniorů, kde pořádá besedy. Přestože to sama v životě neměla vůbec jednoduché. Krátce po svých čtyřicátých narozeninách musela absolvovat transplantaci ledvin a slinivky.
„Byla to hrozná doba. Jsem vděčná za pražský IKEM. Jsem ráda, že dnes můžu fungovat, jak funguju. Jsem vděčná za každé ráno, kdy se probudím.“
Rozkoukala jsem se v barevné tmě, usmívá se Renata Moravcová, Žena regionu Královéhradeckého kraje
V Českém rozhlase Hradec Králové dnes máme hned tři hosty. Prvního představíme toho čtyřnohého, který se jmenuje Xanto. Je to obrovský pomocník paní Renaty Moravcové z Dobrušky, kterou tu taky vítáme. A ještě je tu s námi i pan Petr Tojnar.
Na jejích aktivitách je to vidět. Jak potvrzují její blízcí, po transplantaci totiž své aktivity rozjela na 200 %. „Nějaký člověk zemřel, já díky němu mohu žít. A on na mě teď z obláčku kouká a já tu musím být něco platná za mě i za něj,“ vysvětluje.
To nejvzácnější si za peníze nekoupíte
Nejde jen o slova. Kromě spolku Barevný život, který založila, pořádá třeba i Neviditelnou kavárnu a na letošní podzim chystá další ročník Barevné tmy (kde bude moderovat, tančit a dokonce i hrát divadlo).
Všechno, co dnes dělá, přitom dělá zadarmo. Žije totiž z důchodu. „Kdybych byla ‚koukavec’, možná bych to měla jinak. Dnes ale vím, že ty nejvzácnější věci si za peníze nekoupíte, ty můžete od druhého dostat ze srdíčka.“
Související
-
Zpívání pro potěšení mělo v Dobrušce velký úspěch. Proto budou následovat další
Zrovna je zima jak má být a bude ještě dlouhá, ale s milými lidmi se i v tomto počasí dají prožít hřejivé chvíle. V jídelně studijního střediska v Dobrušce bylo milo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
