Cirkus není parlament, ale dřina

Show v cirkuse právě začíná. Ve velkém vyhřívaném šapitó v centru Varšavy jsou stovky diváků. Cirkus Zalewski takto objíždí celé Polsko. Letos i s Čechy – Olgou a Tomášem Ringelovými.

„Tady to je poměrně náročné, protože polské cirkusy, aby se přiblížily divákům, jezdí každý den do jiného města. Každý den musíte postavit stan, odehrát představení, zbourat a ráno klidně v půl čtvrté se vyráží zase jinam, aby se vše znovu stihlo,“ říká mi krotitel šelem Tomáš Ringel. Proč ale tak hektický program, každý den jinde?

„Oni tvrdí, že pokud budou stát týden na jednom místě, nebo dva tři dny, tak druhý den už diváci nepřijdou. Takže zvolili tento skandinávský model, protože ve Skandinávii jezdí takto cirkusy už padesát let,“ vysvětluje krotitel šelem.

Fofr od rána do večera

Jeho ženu Olgu tak každý den čeká stejný rituál. „Alespoň hodinu a půl před vystoupením se musím našminkovat, obléknout do kostýmu. Pak máme slavnostní nastoupení v manéži. Poté rychle zpátky do karavanu, tam se převléknout, trochu se rozehřát, vystoupení, znovu se převléct a pomáhat manželovi s lvicemi. Nonstop jsem v pohybu,“ popisuje mi paní Olga a Tomáš dodává: „Minulý týden jsme měli o víkendu tři vystoupení, takže to byl od rána do večera fofr.“

V cirkusu Zalewski nevystupují jen lvi, ale třeba i koně|foto: Petr Vavrouška

Donedávna jezdili s manželi Ringelovými ještě jejich dva synové. Během polského turné ale zůstali doma v Česku s babičkou.

„U cirkusu je všechno těžké. Lidi vidí jen to, co se děje v manéži, ten lesk a slávu. Ale je za tím hodně tvrdé práce,“ přiznává Olga. „Cirkus byl odjakživa dřina, cirkus není parlament,“ dodává ironicky Tomáš. S manželkou jsou s cirkusovým prostředím spjatí celý život.

„Já jsem se u cirkusu narodila a nedovedu si představit, že bych dělala něco jiného. Je to prostě droga, kterou miluji,“ svěřuje se Olga.

Ani po letech je tréma neopustila

„Já jsem se narodil přímo na štaci cirkusu. Na mámu to přišlo, odvezli ji do porodnice a po týdnu se se mnou k cirkusu vrátila,“ říká Tomáš Ringel, který vystudoval přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Navíc jeho otec byl známým krotitelem šelem. Bylo víceméně jasné, že se bude drezůře zvířat věnovat i on.

Paní Olga to měla doma složitější. „Tatínek nechtěl, abych byla v manéži, věděl, jak je to tvrdá práce. Začala jsem pracovat v cirkuse až po jeho smrti, to mi bylo sedmnáct let. To už bylo pozdě učit se akrobacii, tak mi doporučili hula hop. A dodnes se tomu věnuji,“ říká Olga.

Mezi vystoupeními se Tomáš Ringel musí o své lvice starat|foto: Petr Vavrouška

Manžel Tomáš už jedenáct let krotí čtyři lvice: „Tak samozřejmě, kromě těch klasických věcí, jako jsou skoky a tvoření pyramid ze zvířat, se snažím mít s nimi co nejvíce kontaktu. Vkládám lvici hlavu do tlamy, nosím ji na zádech, válím se s ní po zemi. Myslím si, že je to divácky atraktivní.“

Lidé v hledišti tleskají, děti jsou nadšené. A co umělci? Už je po těch letech nesvazuje tréma? „Při každém vystoupení má člověk strach, aby se to povedlo a trému cítím pořád. Ať už je málo lidí, nebo hodně, tréma vás neopouští,“ přiznává Olga.

„Nicméně při vstupu do klece z vás musí všechno spadnout. Hádka s manželkou, konflikt se synem… V kleci pak musíte makat minimálně na sto procent,“ doplňuje Tomáš. Své čtyři lvice převáží v prostorném kamiónu. Denně jim mění podestýlku. Když je zima, může jim přitopit. Výdaje jsou však veliké.

„Není to jednoduché. Někdy jedete pro maso dvě stě tři sta kilometrů a přivezete krmení na jeden den. Nejde však jen o maso, ale také o stelivo pro zvířata. Dnes už se platí i za piliny. Takže to není sranda,“ dodává Tomáš a připravuje se na večerní show. Poláci mají rádi cirkus, takže bude znovu vyprodáno.