Číňané jsou vášniví hráči. Šachy, karty nebo madžong hrají nejraději na ulici

Dámy mají raději madžong, pánové dávají přednost hlučnějším šachům. Čínské šachy jsou totiž temperamentní hra, nad jednotlivými tahy se většinou dlouho nepřemýšlí a ani tady nechybí kolem hráčů kibicové a našeptávači.

Sázíme málo, nemáme na to

„Hraješ to stejně, jako včera. Říkal jsem ti, že když nebudeš hrát odvážně, nemáš proti němu šanci. A ty uděláš dneska to samé! Ale já ti za chvíli ukážu, jak na něj!“ rozčiluje se důchodce Du Wen Kui. Chodí sem hrát každý den a vynechá jen, pokud onemocní. Anebo v zimě, kdy fouká studený vítr a před jeho cihlovým domem se nedá sedět.

Zatímco madžong a čínské šachy jsou bez sázek, karty někdy přilákají hráče s penězi. Oficiálně se o peníze na ulici hrát nesmí, ale ten, kdo to má kontrolovat, je často ve skutečnosti jedním z hráčů.

„Nesázíme hodně, na to nemáme peníze. Když se nedaří, tak prohraji tak maximálně dvacet juanů,“ vysvětluje pan Zhang v pekingské čtvrti Jianguomen.

Čtěte také

Před polednem, když už je horko, se hráči rozcházejí. Tou dobou už mají dámy v parku Ri Tan za sebou svou ranní dávku pohybu.

Diskotéka pro zdraví

Parkem se rozléhá hudba připomínající spíš odpolední diskotéku náctiletých čínských slečen. Na tuhle hudbu tady ale cvičí každý den patnáct dvacet Číňanek, z nichž naprostá většina už je také v důchodu.

Cvičení vypadá trochu jako aerobik, občas se objeví taneční krok a někdy prostě jen podupávání. Hlavní ale je se hýbat a pročistit tak energetické dráhy v těle.

„Jsou tady každý den, v létě v zimě. Já je obdivuji. Moje manželka s nimi také před lety chodila, ale když přišlo vnouče, už na to potom neměla čas,” vysvětluje pan Da Fei, který cvičenky potkává každý den.

Čtěte také

Vybavovat se ale moc nechce. Čím dříve dorazí ze svými kamarády do sousední ulice, tím více partiií šachu totiž stihne.