Chtěla jsem změnit život. Tak jsem se začala potápět, říká světová rekordmanka

Dostat se do hloubky šedesáti metrů pouze za pomoci vlastního těla a pokořit tak rekord, to je jedna věc. Ovšem najít v sobě dost síly na cestu zpět - to už je úplně něco jiného.

„Potápíme se podél lana,” popisuje Konečná. „Jsme zabezpečení úvazkem a karabinou, nehrozí tedy, že bych někam odplavala. V hlubině jsem úplně sama, a když plavu zpět nahoru, čekají na mě přibližně ve dvaceti metrech hloubkoví potápěči, aby mi případně pomohli.”

Každý, kdo se někdy pod hladinu moře potopil, byť jen na pár metrů, to ví: s tím, jak jdete hlouběji a hlouběji, se moře stává úplně jiným místem. Ubývá světla, přibývá chladu, až má člověk pocit, že je na celém světě úplně sám.

„Teplotní rozdíl může být až pět stupňů, pro obličej je to opravdu rána,” neskrývá freediverka, která se potápí bez brýlí i bez masky. „Masku nasazuju jen při tréninku nebo po něm, když si jdu na chvilku zašnorchlovat a pozorovat rybičky,” usmívá se.

K freedivingu se dostala náhodou

Dnes je vytrvalou a úspěšnou sportovkyní. Málokoho by proto napadlo, že se k potápění dostala vlastně náhodou. „Chtěla jsem kompletně změnit život, už jsem nemohla dál. Tak jsem se začala potápět,” přiznává.

V současnosti patří Alena Konečná patří k naprosté špičce světového freedivingu. Nejen, že pokořila rekord v potápění bez pomoci, ale také dokáže zadržet dech na neuvěřitelných šest minut. „Zadržovat dech je možné se naučit, je ale třeba každý den trénovat,” popisuje.

Na celý rozhovor se kdykoliv podívejte kliknutím na video přímo v tomto článku.