„Chtěl jsem přiložit ruku k dílu.“ Muž opravil Tatru a věnoval ji ukrajinské nemocnici, auto stahuje raněné z fronty

29. prosinec 2022

V listopadu 2022 přivezl profesionální řidič autobusu Lukáš „Šakal“ Janata na Ukrajinu Tatru 815. Pořídil ji na bazaru a půl roku opravoval, aby mohla pomáhat Ukrajincům zasaženým válkou. „Tatrovky jsou úžasná auta. Co projede tank, to projede tatrovka. Uvezou neuvěřitelně moc. Zatím se s nimi dělaly projekty, které slouží k zábavě. Ale dnešní doba na zábavu není moc udělaná. Teď to bude chtít spíš řešit krize a pomáhat,“ říká Lukáš Janata.

Jak se zrodil nápad pořídit postarší Tatru 815 a věnovat ji ukrajinské armádě?

Není to pro ukrajinskou armádu. Je to civilní vozidlo a slouží jako humanitární pomoc, nikoli jako vojenský materiál. Příjemcem byla První dobrovolnická chirurgická nemocnice v Zakarpatí. Vozidlo jezdí na frontě, ale stahuje z fronty raněné – z těch horších úseků, kam se nedá vjet sanitkou. Má větší kapacitu než terénní sanitka. Jak se nápad zrodil? Jednoduše – u piva.

Zkuste to rozvést. U piva jsou různé nápady, ale málokteré potom dosáhnou naplnění.

Vzhledem k tomu, že jsem svobodný, bezdětný, a když začala ukrajinská válka, byl jsem i bez závazků, říkal jsem si, že víc přiložím ruku k dílu. A ukázalo se, že je to trošku problém. Že zavedené neziskovky o člověka, kterého úplně neznají, nemají až tak velký zájem. Tak jsem si říkal: když mě nechcete, udělám něco já. A vzhledem k tomu, že Tatra 815 patří k nejlepším nákladním vozům do terénu na světě...

Oslovil jste v té věci přímo výrobce, kopřivnickou Tatru?

Neoslovil, to jsem se neodvažoval, oslovoval jsem spíš prodejce drobných dílů a servisy. Nicméně dobrý projekt se pozná podle toho, že se na něj nabalují další a další lidi. Jedna kamarádka ze školy měla kamaráda přímo v Tatře, takže k mému velkému překvapení, když jsem kupoval prkna na korbu, tak oslovila Tatra přímo mě. Už to bylo ve fázi, že se projekt blížil k dokončení, nicméně jsme se s Tatrovkou přesto dohodli na sponzoringu, který se týkal náhradních dílů pro to vozidlo, které jsme vezli s sebou. Některé se ani nestihly namontovat. Dost to pomohlo. Hlavně jsem byl nesmírně příjemně překvapený.

Co bylo v celém projektu nejtěžší?

Čtěte také

Můj oblíbený cestovatel, neprávem zapomínaný, Míla Urban dojel starou Tatřičkou 12 na Aljašku. Byla to 70. léta. Když se ho ptali místní, co na té úžasné expedici bylo nejtěžší, říkal: „Aby se přede mnou zvedla závora na Rozvadově.“

Tak na téhle akci bylo úplně nejtěžší, aby se přede mnou zvedla závora ve Vyšném Nemeckém. Musel se vyřešit technický průkaz, celní deklarace, auto se muselo vyvést, musela se vystát fronta... A finále bylo takové, že se vyjíždělo o týden později, než se mělo. Už mi trošku tekly nervy, protože jsem to málem nestihl do práce pak zpátky. Takže bohužel jednání s úřady, tam jsme se úplně moc neposunuli, to byla nejtěžší část akce.

Proč Tatrovku pojmenovali Ljuba? Proč byla adresátem pomoci vybrána nemocnice v Zakarpatí? A jaké bylo předání Tatry? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Vladimír Kroc , vma
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.