„Chtěl jsem přiložit ruku k dílu.“ Muž opravil Tatru a věnoval ji ukrajinské nemocnici, auto stahuje raněné z fronty

Jak se zrodil nápad pořídit postarší Tatru 815 a věnovat ji ukrajinské armádě?

Není to pro ukrajinskou armádu. Je to civilní vozidlo a slouží jako humanitární pomoc, nikoli jako vojenský materiál. Příjemcem byla První dobrovolnická chirurgická nemocnice v Zakarpatí. Vozidlo jezdí na frontě, ale stahuje z fronty raněné – z těch horších úseků, kam se nedá vjet sanitkou. Má větší kapacitu než terénní sanitka. Jak se nápad zrodil? Jednoduše – u piva.

Zkuste to rozvést. U piva jsou různé nápady, ale málokteré potom dosáhnou naplnění.

Vzhledem k tomu, že jsem svobodný, bezdětný, a když začala ukrajinská válka, byl jsem i bez závazků, říkal jsem si, že víc přiložím ruku k dílu. A ukázalo se, že je to trošku problém. Že zavedené neziskovky o člověka, kterého úplně neznají, nemají až tak velký zájem. Tak jsem si říkal: když mě nechcete, udělám něco já. A vzhledem k tomu, že Tatra 815 patří k nejlepším nákladním vozům do terénu na světě...

Oslovil jste v té věci přímo výrobce, kopřivnickou Tatru?

Neoslovil, to jsem se neodvažoval, oslovoval jsem spíš prodejce drobných dílů a servisy. Nicméně dobrý projekt se pozná podle toho, že se na něj nabalují další a další lidi. Jedna kamarádka ze školy měla kamaráda přímo v Tatře, takže k mému velkému překvapení, když jsem kupoval prkna na korbu, tak oslovila Tatra přímo mě. Už to bylo ve fázi, že se projekt blížil k dokončení, nicméně jsme se s Tatrovkou přesto dohodli na sponzoringu, který se týkal náhradních dílů pro to vozidlo, které jsme vezli s sebou. Některé se ani nestihly namontovat. Dost to pomohlo. Hlavně jsem byl nesmírně příjemně překvapený.

Co bylo v celém projektu nejtěžší?

Čtěte také

Co se týče mimořádných událostí, Češi patří mezi nejštědřejší v Evropě, zdůrazňuje Josef Koláček z organizace ADRA

Můj oblíbený cestovatel, neprávem zapomínaný, Míla Urban dojel starou Tatřičkou 12 na Aljašku. Byla to 70. léta. Když se ho ptali místní, co na té úžasné expedici bylo nejtěžší, říkal: „Aby se přede mnou zvedla závora na Rozvadově.“

Tak na téhle akci bylo úplně nejtěžší, aby se přede mnou zvedla závora ve Vyšném Nemeckém. Musel se vyřešit technický průkaz, celní deklarace, auto se muselo vyvést, musela se vystát fronta... A finále bylo takové, že se vyjíždělo o týden později, než se mělo. Už mi trošku tekly nervy, protože jsem to málem nestihl do práce pak zpátky. Takže bohužel jednání s úřady, tam jsme se úplně moc neposunuli, to byla nejtěžší část akce.

Proč Tatrovku pojmenovali Ljuba? Proč byla adresátem pomoci vybrána nemocnice v Zakarpatí? A jaké bylo předání Tatry? Poslechněte si celý rozhovor.