Chrám nápisů neustále dráždí badatele
Palenque zůstává nejlépe zachovalým mayským městem. Je to místo se zvláštním, neopakovatelným kouzlem - patnáct století staré ruiny vystupují z bujné vegetace tropického pralesa. Badatele obvzlášť přitahuje takzvaný Chrám nápisů, v němž byl pohřben dávný mayský král Pakal.
Opičí tlupy si tu staršidelným řevem vymezují pole působnosti. Snadno si představit úžas španělského kněze otce Solise, když roku 1746 objevil tyto starověké stavby. Ostatně Španělé jim dali vesměs nesmyslné názvy, které mají s jejich skutečným smyslem pramálo společného: Chrám kříže, Chrám nápisů, Chrám počtu, popřípadě zkrátka Palác.
Ten byl dlouho považován za rezidenční komplex, ale podle všeho šlo spíš o obřadní centrum. Netypická vysoká třípatrová věž mohla být strážním stanovištěm nebo možná astronomickou observatoří. „Palenque je především zajímavé Chrámem nápisů a hrobkou Pakala, která mě přitahovala už dávno. Když jsme měřili mnoho lokalit v Mezoamerice, Palenque bylo jedno z nich. Byly tu proměřeny stovky bodů,“ uvedl profesor Jaroslav Klokočník z Astronomického ústavu Akademie věd.
„Chrám nápisů má podélnou osu otočenou deset stupňů od severojižního směru. Hrobka uvnitř, co se dalo změřit kompasem a po patřičné korekci magnetického azimutu na astronomický, má odklon 25 stupňů podélné osy od severojižního směru. Pakal má hlavu na sever a příčná osa míří k východu Slunce při zimním slunovratu nebo k západu Slunce o letním slunovratu. Je tam jasná astronomická orientace. Sedí to tak, že Pakal byl sluneční štít, vyznavač boha Slunce, proto se mi sluneční orientace zdá jako logická,“ doplnil.
Jaroslav Klokočník navštívil tyto končiny mexického svazového státu Chiapas už potřetí. Vládce Pakal, jehož jméno v mayštině znamená „sluneční štít“, vládl v letech 615 až 683 našeho letopočtu.
Čechoameričan Stanislav Chládek, profesor biochemie, který před dvaceti lety pověsil profesi na hřebík a začal se zajímat o mayskou mytologii, řekl, že „když pozorovatel stojí na věži paláce v Palenque o zimním slunovratu, zdá se mu, že slunce zapadá přímo do Pakalovy hrobky“.
„Vzhledem k tomu, že Pakalova hrobka byla v mayském myšlení součástí podsvětí, protože byl pohřeben do první vrstvy podsvětí, tak to znamená, že Slunce zapadá do podsvětí, aby tam vybojovalo bitvu s démony a ráno se vynořilo jako znovuzrozené. Znamená to tedy, že Pakal se někdy jako slunce vynoří z podsvětí a bude znovu oživen. Nedávno byl v Chrámu nápisů rozluštěn text, který říká, že Pakal se znovu narodí asi za 4700 let a bude znovu vládnout,“ upřesnil badatel. Po Pakalově smrti nastoupil na trůn jeho syn Čan Bahlun, „Okřídlený jaguár“.
Podle nápisů v Palenque se po určitou dobu trůn dědil v ženské linii, s čímž souvisí další nezodpovězené tajemství jednoho sarkofágu, jak líčí Stanislav Chládek: „Vnitřek sarkofágu je natřen červenou barvou, rumělkou zvanou cinabarit, tedy sirníkem rtuťnatým. Tato jasně červená barva znamenala znovuzrození. Osoba, která tam byla uložena, se má znovu narodit. Uvnitř byla nalezena kostra ženy středního věku, která byla možná Pakalovou manželkou. Kromě toho byly vedle sarkofágu nalezeny oběti dvou žen. Zřejmě to byly služebnice, aby doprovodily královnu do onoho světa.“
Palenque je doopravdy mystické místo, ale je sympatické i tím, že nabízí spoustu možností ubytování, a to třeba i pro nemajetné cestovatele s batohem na zádech přímo v pralese. Proto přitahuje velké množství mladých lidí a i po setmění je zábava v přilehlých hospůdkách pod širým nebem autentická.
