Chopinovská žárlivost mezi Poláky a Francouzi

Uplynulo přesně 160 let od doby, kdy zemřel skladatel Fryderyk Chopin. Vzpomínat na něj budou hlavně v Polsku, ve Francii, ale také u nás. Do Česka totiž dorazila jeho bronzová posmrtná maska, která Polsko opustila vůbec poprvé. Vzácná památka je vystavena v katedrále svatého Víta u příležitosti slavnostního koncertu. Poté bude k vidění v Polském institutu na Praze 1.

Fryderyk Chopin zemřel přesně před 160 lety. U jeho postele tehdy byli nejbližší přátelé, mezi nimi i sochař Jean-Baptiste Clesinger, který okamžitě sejmul posmrtnou masku.

"Maska ukazuje Chopina velmi nemocného, obličej je deformován bolestí a umíráním. Nezachycuje skladatele v dobrém světle," říká kurátorka varšavského Chopinova muzea Alicja Knast. Sochař proto několik dnů poté vytvořil k umělci ohleduplnou masku. "Maska, která odcestovala do Prahy, je bronzovým odlitkem upravené a retušované masky," dodává expertka.

Posmrtná Chopinova maska byla převezena do Královského zámku ve Varšavě. Tam byla uložena až do počátku 2. světové války. Hluboko v podzemí, díky čemuž přežila bombardování hitlerovskými vojsky a také následné vyhození zámku do povětří.

"Maska byla nalezena v sutinách zámku zavalená troskami. Byla nepoškozená, jen zašpiněná. Jde o poetický obraz toho, že duch skladatele zůstal i přesto, že Varšava byla totálně zničená a srovnána se zemí," vysvětluje kurátorka. Pro Poláky má tak maska velmi silný symbolický význam.

"Masku považujeme za důležitou z různých důvodů. Je to dochovaný portrét Chopina, mrtvého, ale zároveň živého. A také je pro nás symbolem jeho trvalého hudebního talentu," zamýšlí se Alicja Knast. Kromě posmrtné masky existuje i odlitek Chopinových rukou, které fenomenálně a talentovaně hrály na klavír.

"Odlitky ruky jsou vystaveny na různých místech. Máme je i u nás v muzeu. Mají o ně zájem především klavíristé. Porovnávají své ruce a prsty s rukou Chopina a snaží se přijít na to, proč byl tak skvělým hráčem na klavír," popisuje kurátorka.

Ve Varšavě jsou, kromě odlitků tváře a ruky, i vlasy Fryderyka Chopina a také jeho srdce. Podle posledního přání bylo vyňato a převezeno do Polska - do varšavského kostela svatého Kříže.

"Toto místo je samozřejmě velmi důležitou součástí putování po stopách Chopina ve Varšavě," vysvětluje průvodkyně Wieslava Klosowska. "Je s ním spojena i jedna velmi zajímavá historka. V době varšavského povstání se Němci obrátili na církev a požádali o převezení srdce, aby nebylo během bombardování zničeno. I nacisté se tak sklonili před výjimečností Chopina," říká Wieslawa Klosowska.

Už více než 25 let vodí turisty po Varšavě a ukazuje jim místa s Chopinem spojená. "Zájem turistů o osobu tohoto umělce je dlouholetý, ale musím říct, že se o něj zajímají především Japonci," přidává svůj postřeh Wieslava Klosowska.

"Zájem turistů o osobu tohoto umělce je dlouholetý, ale musím říct, že se o něj zajímají především Japonci," informuje Wieslava Klosowska.

I český turista může být při jejím výkladu nepatrně hrdý. Zdůrazňuje totiž podíl Vojtěcha Živného na vzdělání Fryderyka Chopina. "Byl jeho prvním učitelem, rodinným přítelem a velkým propagátorem," připomíná průvodkyně Vojtěch Živného, který dal Chopinovi klasické hudební vzdělání. "Vojtěch Živný byl učitelem v aristokratických rodinách ve Varšavě a v každém domě připomínal, jak je Chopin geniální," dodává Wieslawa Klosowska.

Mladého skladatele pojila s Českem také jeho první láska. "Chopin ji poznal během pobytů v sanatoriích, kde roznášela pacientům vodu. Říká se, že byl tehdy úplně přepitý, jak za ní chodil pro další a další skleničky," prozrazuje znalkyně Chopinova života.

Fryderyk Chopin byl z části Polák a z části Francouz. Oba národy si na něj dělají nárok, jeho tělo odpočívá na pařížském hřbitově, srdce ve Varšavě. I proto existuje mezi Poláky a Francouzi jakási žárlivost.

"Samozřejmě, že žárlivost existuje," potvrzuje Wieslawa Klosowska. "Ale Fryderyk Chopin strávil polovinu života ve Varšavě a druhou polovinu v Paříži. Je náš, ale i Francouzů. A dnešní 160. výročí jeho úmrtí budeme slavit v obou zemích," dodává na závěr Wieslawa Klosowska.

autor: pev
Spustit audio