Chceme, aby se divák stal součástí výpravy, říká filmař, který projel kus světa v trabantu

Čtěte také

S trabanty končíme. Teď pojedeme ve žlutém vozítku na čtyřech kolech a je to fakt divný, říká Přibáň

„Většina lidí na světě je hodná a úplně všude jsme potkali blbce nebo šmejda, který se nás snažil podrazit. Svět je hrozně milý a rozhodně nevypadá tak, jako v televizi,“ říká Dan Přibáň po mnohaleté zkušenosti z cestování po světě. Za tu dobu se hodně věcí změnilo.

Jako třeba město Samarkand v Uzbekistánu, ostatně celá země se prý změnila.  „Když jsme tam byli podruhé, furt jsem remcal, že to předtím bylo dobrodružnější. Když už to tam znáte, je to moment překvapení: Aha, tahle mešita se nedá fotit, protože před ní stojí krámek se suvenýry. V roce 2007 jsme tam nemohli sehnat pohled ani bankomat.“

Nejlepší dokument je bez komentáře

Nezničiletná auta zvládla projet i Afriku|foto: Pavel Šimek

Pouhá cesta trabantem odněkud někam by Dana Přibáně nebavila. Celý proces pro něj nezačíná startem a nekončí cílem. „Pořád se promýšlí výstup, který bude hotový teprve za rok. Před cestou jsme zase všechno chystali. Je to jiné, než když člověku jde jen o jízdu. Mě strašně baví ten film v tom.“

Také proto usiluje při natáčení o to, aby měl divák pocit, že je součástí výpravy. „Africký dokument začíná větou: Pojeďte s námi, jen jsme to neuměli odvyprávět.  Zato poslední film je skoro bez komentáře – a to je můj sen. Divák se musí soustředit. Tam jsem se chtěl dostat od začátku.“