Chceme, aby se divák stal součástí výpravy, říká filmař, který projel kus světa v trabantu
Proslavily ho žluté trabanty, se kterými objel svět. Dan Přibáň teď v nejnovější televizní sérii hlásí, že se svým „žlutým cirkusem“ cestoval naposledy. Jací jsou lidé v různých zemích? O co mu jde na jeho cestách a co je pro něj důležité ve filmu?
Čtěte také
„Většina lidí na světě je hodná a úplně všude jsme potkali blbce nebo šmejda, který se nás snažil podrazit. Svět je hrozně milý a rozhodně nevypadá tak, jako v televizi,“ říká Dan Přibáň po mnohaleté zkušenosti z cestování po světě. Za tu dobu se hodně věcí změnilo.
Jako třeba město Samarkand v Uzbekistánu, ostatně celá země se prý změnila. „Když jsme tam byli podruhé, furt jsem remcal, že to předtím bylo dobrodružnější. Když už to tam znáte, je to moment překvapení: Aha, tahle mešita se nedá fotit, protože před ní stojí krámek se suvenýry. V roce 2007 jsme tam nemohli sehnat pohled ani bankomat.“
Nejlepší dokument je bez komentáře
Pouhá cesta trabantem odněkud někam by Dana Přibáně nebavila. Celý proces pro něj nezačíná startem a nekončí cílem. „Pořád se promýšlí výstup, který bude hotový teprve za rok. Před cestou jsme zase všechno chystali. Je to jiné, než když člověku jde jen o jízdu. Mě strašně baví ten film v tom.“
Také proto usiluje při natáčení o to, aby měl divák pocit, že je součástí výpravy. „Africký dokument začíná větou: Pojeďte s námi, jen jsme to neuměli odvyprávět. Zato poslední film je skoro bez komentáře – a to je můj sen. Divák se musí soustředit. Tam jsem se chtěl dostat od začátku.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
