Češky, které konvertovaly k islámu, se bojí vracet domů. Zažily xenofobní pokřikování, nadávky i fyzické útoky
Svým dětem říkají něžně a roztomile „muslimáčci“. Zveme vás na setkání s Míšou a Katkou, dvěma vzdělanými Češkami, které konvertovaly k islámu. Žijí v Londýně, kde se coby muslimky cítí bezpečně, což ovšem kvůli zážitkům ze svých občasných pobytů nemůžou říct o rodném Česku. Po pařížských útocích se teď obě Češky bojí, že to může být ještě horší…
„Vždy budu Češka. Ačkoli jsem muslimka, nemám pocit, že by to zmenšovalo moje češství. V Čechách jsem vyrostla, vyrostla jsem v české kultuře. Necítím se jako Angličanka, i když tady žiji 10 let. Cítím se pořád jako Češka,“ uvádí Katka. „Islám je velmi kompatibilní s různými kulturami!“
Jsme ve východním Londýně v bytě Katky, která před mateřskou dovolenou pracovala jako zdravotní sestra. V britském zdravotnictví není muslimský šátek, který Katka, manželka kameramana televize Al-Džazíra, nosí, žádný problém.
Británie je vůči muslimům tolerantní
Do debaty vstupuje i Katčina kamarádka Míša, právnička a opora britského úřadu pro bankovní dozor. „Británie je jednou z nejotevřenějších zemí. V životě mi tu nikdo neřekl, že nesmím k soudu v šátku nebo s dlouhými rukávy. Nikdo se nikdy nezeptal, jak to, že Češka Míša nosí šátek,“ říká.
Měla prý strach, jak na jejího chotě Rehana, Pákistánce pracujícího v londýnské City, a na její přestup k islámu zareaguje rodina, hlavně pak tatínek.
„Tatínek je zarytý komunista a ateista,“ svěřuje se. „Přijal nás, jací jsme, nic nám nenutí ani nevyvrací. Když jsem porodila, přijel a čtyři týdny mi pomáhal, protože jsem měla nějaké zdravotní komplikace. Dokonce kontroloval svého vnuka, jak se mu hojí muslimská obřízka!“
Muslim v Česku, to rozhodně není idylka
To návštěvy v Česku nebývají zas tak idylické. Míša už zažila jak rasistické pokřiky, tak úder do zad v pražském metru. O pohledech kolemjdoucích ani nemluvě…
I kvůli tomu Katka neuvažuje o tom, že by se v Česku usadila natrvalo. Reakce české veřejnosti na nedávné krveprolití v Paříži, které oběma českými konvertitkami velmi otřáslo, ji v tom jen utvrdila.
„Mými prvními pocity po útoku v Paříži byl šok a zdešení. Vzápětí mě napadlo: Čemu zase budou muslimové čelit?“ vzpomíná. „Bála jsem se, že přijde protimuslimská hysterie, kdy budou lidé odsuzovat muslimy jako celek a nepochopí, že šlo o skutek dvou bláznivých individuí,“ říká Katka, která oproti očekávání nedospěla k islámu jen díky lásce, kterou potkala.
Vůči negativním reakcím už jsou částečně imunní
Teď se v dubnu chystá do Česka a má trochu obavy, co ji tam čeká. „Pocházím z Karlovýc hVarů, které jsou na přítomnost Arabů docela zvyklí. Přesto se trochu bojím. Nechci, aby mé děti byly vystaveny tomu, že někdo nadává jejich mamince,“ přiznává Katka.
Obě Češky si už ale vypěstovaly určitou imunitu a situace, které by jiné zabolely, řeší s nadhledem a někde se při nich prý i zasmějí… „Cituji: ‚Ty vole, jsem myslel, že jedu do Prahy, a ne do Islámábádu‘. To jsem se musela uchechtnout,“ vzpomíná Míša na reakci jednoho z kolemjdoucích.
