Českoslovenští legionáři si museli důvěru tvrdě vybojovat. Před 100 lety založili v Rusku samostatný sbor
Začalo to nečekaným úspěchem v bitvě u Zborova, kdy si českoslovenští legionáři získali důvěru a obdiv Rusů. Prozatímní vláda tehdy svolila, aby se malé jednotky začaly rozšiřovat a položily tak základ armády budoucího československého státu. Samostatný Československý armádní sbor v Rusku, který čítal přes 40 tisíc vojáků, vznikl přesně před 100 lety, devátého října 1917.
„Dobyli jsme prokletou kótu, která byla tak opevněná Rakušáky, že si na jejím vrcholu dovolili napsat: Kdo dobude těchto zákopů, zničí rakouskou říši,“ vzpomínal před mnoha lety ve vysílání Československého rozhlasu generál Antonín Mikuláš Čilla, jak se Čechoslovákům podařilo prolomit linie rakousko-uherské armády a zajmout víc protivníků, než bylo samotných legionářů.
Právě toto vítězství se stalo silným argumentem pro vznik samostatného Československého armádního sboru v Rusku.
„Prozatímní demokratická vláda Ruska považovala československé legie za pozůstatek starého režimu a nedůvěřovala jim. A v této bitvě československá brigáda přesvědčila, že jsou spolehlivý prvek, který je ochotný bojovat za ruskou republiku,“ vysvětlil už dřív historik Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.
Legie tvořili čeští a slovenští krajané žijící v zahraničí a bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří se po zajetí armádami Dohody rozhodli dobrovolně vstoupit do řad legií. Tím porušili vojenskou přísahu rakousko-uherskému císaři a jasně deklarovali svůj cíl vybudovat samostatný stát Čechů a Slováků.
Sbor a s ním i základy armády budoucího samostatného československého státu, se začaly formovat prakticky hned po zborovské bitvě v létě 1917. V den svého vzniku 9. října 1917 už měl Československý armádní sbor v Rusku 40 tisíc mužů, osm střeleckých pluků a dvě dělostřelecké brigády.
Pak přišla bolševická revoluce a legionáři začali vyjednávat o svém přesunu do Francie. Cestu jim ale zkomplikoval nový režim.
„Vyšlo najevo, že Leninova vláda chce legie vlastně odzbrojit, rozformovat, převézt do pracovních táborů, tak v podstatě s holýma rukama se během tří měsíců zmocnili celé transsibiřské magistrály,“ dodává Jakl.
Poslední evakuační loď s československými legionáři opustila ruský Vladivostok 2. září roku 1920.
