„Československé vedení se zoufale vzpírá všemu, co utváří demokracii,“ psalo se v petici Několik vět

Několik vět

Byl červen 1989 a autoři petice Několik vět už měli sepsaný její text a začali sbírat podpisy pod její definitivní znění. Vypracovalo ji hnutí Charta 77.

Historik Jiří Urban z Ústavu pro studium totalitních režimů shrnuje hlavní požadavky petice: propuštění politických vězňů, neomezená svoboda shromažďování, legalizace nezávislých iniciativ, objektivně informující sdělovací prostředky, respektování náboženské svobody, péče o životní prostředí a zahájení svobodné diskuse o hlavních problémech československých poválečných dějin.

„Kromě těchto sedmi článků šlo o využití vzedmuté atmosféry po Palachově týdnu v lednu 1989 a ochoty čím dál větší části společnosti nacházet společný námět v demokratizačních požadavcích na komunistické vedení,“ komentuje petici Jiří Urban.

V preambuli petice Několik vět stojí: „První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy "přestavba" a "demokratizace", ve skutečnosti se zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří, nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako nátlakové akce, pokojná shromáždění rozhání a do přípravy nových zákonů nedovoluje veřejnosti mluvit.“

Podle Jiřího Urbana byla petice Několik vět velice významným dokumentem. Ještě před zveřejněním 29. června 1989 na vlnách Hlasu Ameriky a poté i BBC a Svobodné Evropy ji podepsalo téměř 2 tisíce občanů a celkový počet signatářů do poloviny listopadu 1989 vystoupal na téměř 40 tisíc. „Petice měla význam i jako určité probuzení či propojení světa disentu a většinové a doposud mlčící společnosti,“ hodnotí Urban.