Česko má novou vládu, výhody a nevýhody eura, daňová reforma, MS v ledním hokeji

Přehled událostí

Hana Hikelová: Česko má novou vládu. V kabinetu Jiřího Paroubka usedla další žena, ministryně informatiky Dana Bérová. Manželka známého lobisty Jana Dobrovského. Jde o střet zájmů nebo ne? Mluvit o tom budeme s Hanou Marvanovou.

Už rok jsme členy Evropské unie. Kdy ale Česká republika přijme evropskou měnu euro? V roce 2010 nebo později? Pro a proti shrneme s viceguvernérem České národní banky Luďkem Niedermayerem.

Slovensko má už více než rok zavedenou rovnou daň ve výši 19 procent. O zkušenosti s daňovou reformou se podělil slovenský ministr financí Ivan Mikloš.

Ve Vídni začalo Mistrovství světa v hokeji. Představí se na něm nejlepší světoví hráči, a to díky výluce v kanadsko americké NHL.

Takový je stručný souhrn témat 17. Týdne v tahu v tomto roce. Od mikrofonu Radiožurnálu vás jím poslední dubnovou sobotu provede Hana Hikelová.

Střet zájmů a politika

Hana Hikelová: Střet zájmů a politika, téma, které se v české společnosti objevuje stále častěji a v médiích jsme jej opět řešili v tomto týdny, a to v souvislosti s jmenováním Dany Bérové ministryní informatiky. Její muž, podnikatel Jan Dobrovský, totiž pracuje pro firmu, která se bude letos ucházet o největší zbylou privatizaci, Severočeské doly. Dana Bérové veřejnost ujistila, že až se bude tato privatizace projednávat, bude ve vládě mlčet jako hrob a zdrží se hlasování. Mým hostem ve studiu je teď bývalá poslankyně Hana Marvanová. Hezký den.

Host (Hana Marvanová): Hezký den.

Hana Hikelová: Paní Marvanová, vy jste se dlouhou dobu zabývala jako právnička, ale i jako poslankyně právě zákonem o střetu zájmů. Z vašeho pohledu, jedná se v případě nové ministryně Bérové o střet zájmů?

Host (Hana Marvanová): Pokud by se ve vládě rozhodovala věc, v níž by mohla být rodina paní ministryně zainteresovaná nebo případně přímo její manžel, tak by měla na tuto věc upozornit, i podle stávajícího zákona a neměla by o této věci rozhodovat. Ona to přislíbila, takže v tomto smyslu hodlá postupovat podle současného zákona o střetu zájmů.

Hana Hikelová: Samozřejmě se objevily informace, jedna věc je, že nebude rozhodovat, to znamená, že bude mlčet při tom jednání, nicméně materiály, které pro tu privatizaci budou důležité se k ní automaticky dostanou.

Host (Hana Marvanová): To samozřejmě, ale to je obecnější otázka. Já si nemyslím, že to je jenom věc, která by se mohla týkat současné paní ministryně Bérové, ale řady jiných politiků. Debaty o těchto záležitostech, o tom, že hrozí střet zájmů mezi zájmem veřejným, který politik má zastávat při výkonu funkce a zájmem soukromým, ať už jeho, pokud je třeba vlastníkem nějaké firmy, anebo jeho blízkých rodinných příslušníků, tak ten střet zájmu se musí řešit podle pravidel, která ale u nás jsou velmi nedostatečná. Máme zákon z roku 92.

Hana Hikelová: Přesně tak, ty naše zákony jsou v tomto směru řekněme stále příliš benevolentní, stále se opakují ty kauzy dokola, nicméně nikdy to není nezákonné jednání. Proč podle vás není vůle, aby politici přísnější zákon o střetu zájmu schválili?

Host (Hana Marvanová): Ono se říká trochu, že kapři si neradi vypouštějí sami rybník, takže vždycky se najdou při tom projednávání důvody, proč se to musí odložit, proč se ta věc musí přepracovat, déle diskutovat. Nicméně ale třeba tato vláda, koaliční vláda měla v programu už od roku 2002 po volbách, že předloží Parlamentu úplně nový zákon o střetu zájmu. A zhruba v roce 2003 vznikla dohoda mezi vládou, tehdy ještě Vladimíra Špidly a Transparency International. Tuto organizaci, která připravila úplně nový zákon o střetu zájmu velmi podrobný a mnohem přísnější, než je současná úprava. A jenom se od té doby, od té dohody, kterou s nimi udělal ještě Vladimír Špidla čeká, až vláda předloží tento zákon o střetu zájmu. Nyní pokud vím už řadu měsíců leží bez nějaké akce na ministerstvu spravedlnosti a přitom by ten zákon už měl být předložen. Právě tento zákon by podrobně upravil, co třeba může dělat ministr, co může dělat jeho manžel a také by upravil, co všechno musí ministr oznamovat do takzvaného registru, veřejně přístupného registru, jaké jsou jeho podnikatelské aktivity, jaké jsou majetkové účasti a každý občan by na internetu se mohl k těmto informacím dostat.

Hana Hikelová: K tomu zákonu připravovanému se ještě dostaneme, mluvili jsme o konkrétním případu ministryně Bérové. Zůstaňme ještě chvíli v té konkrétní rovině. Je platná legislativa, která zakazuje podnikání členu vlády, na rozdíl od poslanců a senátorů. Například ministryně Bérové vlastní 50 procent obchodní společnosti SANUBABU a na otázku, kdy se vzdá své účasti ve firmě, odpověděla Právu přes svoji mluvčí, cituji, paní ministryně má pouze majetkovou účast ve společnosti s ručením omezeným, což je stejné, jako kdyby byla majitelkou akcií například z kuponové privatizace. Podnikání je aktivní činnost, konaná za účelem zisku, což v tomto případě není, neboť je pouze pasivním vlastníkem majetkového podílu. Podnikání vykonává jednatel společnosti. Konec citátu. Paní Marvanová, je ten výklad zákona, který zakazuje podnikání členu vlády skutečně takový, že pokud nejsou jednateli té společnosti, tak vlastně nepodnikají a tím pádem je to všechno čisté?

Host (Hana Marvanová): Pokud má někdo majetkovou účast v obchodní společnosti, ať už akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným, tak podniká ten subjekt právní, tedy ta obchodní společnost. To je podnikatelský subjekt, který platí daně, když vstupuje do těch obchodních vztahů a ten, kdo tam má majetkovou účast není přímo sám podnikatelem, takže ten výklad je správný, ale otázka je, jestli by to takto mělo být, takto široce a volně upraveno v tom novém zákonu. Ten nový zákon, který připravilo Transparency International nezakazuje majetkovou účast, ale například dává velmi podrobné povinnosti, že musí ten dotyčný ústavní činitel a nejen tedy člen vlády, informovat a sdělovat do příslušného veřejně přístupného registru, kde má také majetkovou účast a případně, pokud by ta obchodní společnost vstupovala do nějakých vztahů se státem nebo s obdobnými subjekty, kde by hrozil ten střet zájmu, tak i to musí v těch registrech být uvedeno. To znamená i určité obchody této společnosti. Takže právě tyto otázky by měly být podrobně upraveny v tom novém zákoně, protože skutečně debaty o tom, co politik smí, nesmí, jestli manželka premiéra smí podnikat nebo nesmí, jsou takové, když nemáme pro to podrobná pravidla, tak se pak může dobře stát, že na někoho jsou stanoveny přísná měřítka veřejným míněním a na někoho nikoliv a vzniká nerovnost a není nad tím vůbec žádná kontrola a navíc nejsou žádné sankce, když to někdo nedodržuje.

Hana Hikelová: Abychom nebyli jenom u nové ministryně Bérové, připomenu, že podobný problém má vicepremiér a ministr spravedlnosti Pavel Němec, který v lednu založil podle Hospodářských novin poradenskou firmu BPN, tvrdí, že má jen majetkový podíl, v podstatě stoprocentní, on sám nepodniká, jednatelkou je jeho sestra. Někteří právníci říkali, že v podstatě je to tak trochu ale obcházení smyslu zákona.

Host (Hana Marvanová): Já si myslím, že ano, zejména jde o předmět činnosti té společnosti.

Hana Hikelová: Ekonomické poradenství.

Host (Hana Marvanová): Pokud je to ekonomické poradenství, tak je velmi jednoduché si představit, že ta společnost může klientům radit ve věcech, v nichž jako veřejný činitel působí právě pan ministr, ale právě na to by měl pamatovat i další ustanovení toho zákona o střetu zájmu. Nejde totiž jenom o to, co ten ministr, poslanec má zakázáno, kdy je tedy naprosto vyloučeno, aby byl souběh, kdyby někdo byl přímo podnikatelem nebo členem správní rady nějaké společnosti a zároveň ministrem, to je zakázáno, to by mělo být nadále zakázáno, ale důležité je, aby mnohem podrobněji museli veřejní činitelé, ústavní činitelé informovat o všech aktivitách. Dneska podávají přiznání o činnostech, příjmech, nemovitostech a darech, které mají, ovšem jenom jednou za rok. V zákoně nyní teprve byla uzákoněna určitá sankce v podobě peněžní odměny, ale navíc prohřešky proti tomuto zákonu těžko mohou být dostatečně vyšetřeny, když ty informace nejsou veřejně přístupné nebo nejsou dostatečně veřejně přístupné. Jsou přístupné jenom v Parlamentu, v určitém vymezeném čase, nejsou přístupné na internetu a zároveň ty prohřešky proti zákonu o střetu zájmu projednává příslušný mandátový imunitní výbor té které komory Parlamentu a tam hrozí, že když prohřešek nějakého svého kolegy prošetří ostatní kolegové, že přece jenom tam není ten odstup a ta přísnost, která by měla být, takže třeba ten nový zákon, který připravila Transparency International a na který se dlouho čeká, tak by měl zřídit orgán, který by byl nezávislý na Parlamentu nebo částečně nezávislý na Parlamentu, etická rada, která by ty prohřešky projednávala. Navíc by se měly zpřísnit sankce.

Hana Hikelová: Vy mluvíte o zákonu, který připravila Tranparency International, podle všeho to ale vypadá, že ministr spravedlnosti Pavel Němec připravuje úplně jinou verzi zákona o střetu zájmu, že tudíž není průchodný ten zákon, který už před lety připravila Transparency International. Podle Pavla Němce by majetková přiznání všech veřejných činitelů měla být přístupná na internetu, zároveň by politiky čekala jistá karanténa, roční lhůta, kdy by se činitel nesměl stát společníkem nebo zaměstnancem firmy, o jejíž zakázce v posledních třech letech rozhodoval. Ten zákon z dílny Pavla Němce by se ale neměl vztahovat vůbec na příbuzné politiků. Právě to, jestli se zákon o střetu zájmu bude týkat těch blízkých příbuzných je velmi sporné. Jaký je ten váš názor, i když vy už jste ho několikrát naznačovala?

Host (Hana Marvanová): Já si myslím, že by se měl ten zákon vztahovat i na příbuzné, protože nejde jenom o aktivity toho kterého ministra, poslance, ale i aktivity jeho rodiny, protože rodina funguje jako ekonomický celek také, takže to se vůbec nedá oddělit a finanční prospěch třeba z informací, použitých v rámci rodiny pro rodinné podnikání, by mohly být zneužitím informací, ke kterým se dostal někdo, jako ministr vlády. Takže myslím, že tato věc by měla být řešena takto, jako Transparency International navrhuje, to znamená i na blízké příbuzné a navíc je to takto všude ve světě. Mimochodem, když jsme byli kdysi s ústavně právním výborem na pracovní cestě v Britském parlamentu, tak jsme tam viděli velmi tlustou brožuru, která každý rok je vydávána, kde o každém členovi Parlamentu jsou podrobné informace o jeho majetku, o účastech nějakých majetkových, o jeho aktivitách, takže ve světě těch informací je mnohem víc a ta přísnost na politiky v tomto smyslu je větší. Ale je dána zákonem a pak případně také ten zákon může být proveden nějakým etickým kodexem.

Hana Hikelová: Pojďme ještě o kousek dál. Tento týden se psalo i o tom, jak by se měl řešit případný střet zájmů v případě náměstků ministrů, protože ti jsou u nás, a je to taková tradice těch posledních vlád, vybírání také podle politického klíče, dostávají se k citlivým informacích v podstatě totožným informacím jako ministři. Hospodářské noviny udělaly takový průzkum, i když ty informace sháněly velmi těžko a zjistily, že minimálně pět ze současných více než 70 náměstků, má vazby přímé na soukromé podnikání. Měl by podle vás ten nový zákon o střetu zájmu platit i pro náměstky, kteří se dostávají právě k těm citlivým informacím?

Host (Hana Marvanová): Zákon o střetu zájmu, ten, o kterém zde hovoříme, by se měl týkat skutečně těch ústavních činitelů, skutečně těch politiků, nikoliv úředníků. Politiků ale nejen na té nejvyšší úrovni ve vládě i v Parlamentu, ale i na komunální úrovni, tedy v obcích a v krajích. Pokud jde o úředníky, náměstkové, ministr , to je úředník. Pokud je ta funkce obsazována podle zákona o státní službě, tak je to úředník, tak tam by měla být speciální úprava. Opět mnohem přísnější, než je ta současná. V zákoně o státní službě, anebo zákoně, který by tento zákon doplňoval a měl by to být, pracovně to řeknu zákon o majetkových přiznáních úředníků. Protože samozřejmě hrozí střet zájmů u ministra, pokud rozhoduje o privatizaci, ale to není tak časté, jako každodenní rozhodování nějakého vlivného úředníka na ministerstvu nebo náměstka, takže tam je to stejně důležité, jako u politiků a přitom se o tom velmi málo mluví. Ale ta právní úprava chybí a právě debata o majetkových přiznáních se poměrně špatně soustředila celou dobu na majetková přiznání pro všechny občany, že se bude zkoumat majetek všech občanů, jak ho nabyli. Já si myslím, že se musí především zkoumat majetkové poměry těch, kteří rozhodují o veřejných záležitostech, aby se vyloučilo podezření, že třeba rozhodují o nějaké záležitosti, jsou třeba ovlivněni nějakými úplatky, zkrátka střet zájmu je, vytváří nebezpečí korupce.

Hana Hikelová: Míra korupce mezi českými politiky a ve veřejné správě patří mezi nejvyšší v Evropské unii. Transparency International zveřejnil už loni studii, podle které by pomohl už zmiňovaný zákon o střetu zájmu, ale také omezení imunity politiků. Měla by se podle vás u nás omezit imunita, což je také věc, o které poslanci nechtějí moc slyšet.

Host (Hana Marvanová): Je to jednoznačné, měla by se omezit. Kdysi, když jsem ještě v Parlamentu byla, tak jsme se o to s kolegy pokoušeli opakovaně, i po tom celá řada dalších pokusů v Parlamentu byla, ale bohužel celou dobu to naráželo na to, že jednou zavedená výhoda pro politiky se velmi těžko ruší, pokud o tom rozhodují sami politici. Měla by se omezit přestupková imunita tak, aby se vlastně zrušila, tedy, aby poslanci, senátoři odpovídali za přestupky dopravní, či jiné, jako kterýkoli jiný občan a pokud jde o trestní imunitu, tak ta je na místě třeba v případě projevů ve Sněmovně, věcí, které souvisí bezprostředně s výkonem mandátu. Tam je na místě imunita, která ale nechrání proti trestnímu stíhání absolutně, ale pokud je někdo poslancem, či senátorem, tak jeho trestnímu stíhání by dávala souhlas Sněmovna, či Senát, ale po skončení mandátu by mělo být možné stíhání toho bývalého veřejného funkcionáře jako u každého jiného občana.

Hana Hikelová: Říká bývalá poslankyně, právnička Hana Marvanová. Já vám děkuji, že jste si našla čas a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Hana Marvanová): Děkuji, na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Jan Pokorný se ve svém fejetonu teď vrátí k záhadnému dopisu, který dostal koncem týdne prezident republiky Václav Klaus.

Jan Pokorný: "To máte tak. Prezident Klaus, kudy chodí, tam odmítá evropskou ústavní smlouvu. Druzí ji zase považují za užitečnou. Jejich problém není v tom, že ji prosazují, kudy chodí, ale v tom, že chodí jinudy prezident. Podle toho taky u nás diskuse o ústavní smlouvě pro Evropu vypadá. Ale to teď nechme stranou.

Václava Klause za kritiku euroústavy kritizovali dva europoslanci, načež prezident napsal ostrým perem předsedovi evropského parlamentu, že je to urážlivé, nepřijatelné a bezprecedentní. Hlava státu dopis rukou podepsala a odeslala. Potud žádná záhada. Pak ale přišla od Josepha Borella odpověď. Tedy odpověď. V tom je ten problém. Václav Klaus je toho názoru, že Borellův dopis není reakcí na jeho dopis. A že je to možný úřednický přehmat a předseda evropského parlamentu podepsal něco jiného.

Doslova Václav Klaus říká, že skoro chce věřit, že panu Borellovi dali podepsat něco jiného, než co on skutečně věděl, že podepisuje. Ve vzduchu je řada otázek. Komu tedy byl určen text, který Borell zřejmě nevědomky podepsal, když ne Václavu Klausovi? Jinému politikovi? Paní Borellové? Kdo tedy předsedovi evropského parlamentu podstrčil dopis, který v pátek otevřel Václav Klaus? Nevíme. Co když je situace ještě záhadnější?

Existuje vůbec Joseph Borell nebo jenom jeho podpis? Nebo je to naopak? Jakoby případ Borellova dopisu byl mimo hranice dosavadního lidského poznání. Jediné, co na něj lze aplikovat, je pravděpodobně známá Cimrmanova teorie externismu, podle níž věc je tam, kde se domníváme, že není a není tam, kde se domníváme, že je. Asi tomu tak bude. Už jenom proto, že tomu tak není."

Hana Hikelová: Jan Pokorný a jeho fejeton. Za malou chvíli budeme v Týdnu v tahu mluvit s viceguvernérem České národní banky Luďkem Niedermayerem o vládních reformách a o přijetí eura, nabídneme vám také rozhovor se slovenským ministrem financí Ivanem Miklošem a pozveme vás na hokejové Mistrovství světa do Vídně.

Nejen o přijetí eura

Hana Hikelová: V pondělí prezident republiky jmenoval novou vládu v čele s Jiřím Paroubkem. Ta by měla zemi vést do řádných voleb v červnu 2006. Dlouho odkládané reformy se ale s největší pravděpodobností nepodaří nastartovat v tomto volebním období. Když se podíváme na zatím známé ekonomické priority, Jiří Paroubek řekl, že se nedá očekávat, že by se důchodová reforma stihla během půl roku. Podporuje plán na snížení daní, který navrhuje Bohuslav Sobotka, naopak Sobotkovy plošné škrty v rozpočtu odmítá. Podle Sobotky by stát měl v příštích dvou letech ušetřit až 70 miliard korun. Jinak prý Česká republika nestihne včas přijmout euro. O přijetí eura a nejen o něm teď budu mluvit s viceguvernérem České národní banky Luďkem Niedermayerem. Pokud stát neušetří v následujících dvou letech zmíněných 70 miliard korun, je ohrožen skutečně ten termín přijetí eura v roce 2010?

Host (Luděk Niedermayer): To by výsledky státního rozpočtu by přijatelné a aby odpovídaly našim závazkům, které jsme uzavřeli ve vztahu k Evropské unii, tak to není podmíněno nějakým konkrétním škrtem, ale ty deficity by se měly začít přibližovat ke třem procentům. O tom, jak je to složité by mohl vypovídat výsledek loňského rozpočtu, kdy vlastně vláda bez nějakého nadměrného šetření se přiblížila k těm třem procentům. Řekl bych, že to, co je teďka klíčové, stabilizovat tento výsledek a neuvrhnout rozpočty dále do schodků, které by přesahovaly výrazně 3 procenta.

Hana Hikelová: My jsme teď mluvili pouze o škrtech v rozpočtu, samozřejmě šlo o veřejné finance, nicméně jaké další reformy musí ta vláda, potažmo další vláda, udělat?

Host (Luděk Niedermayer): Dlouhodobě je ještě významnější je struktura rozpočtu, je to vlastně to, jakým způsobem stát působí na vývoj v ekonomice. Na jednu stranu si dovedeme představit velmi extrémní působení, které říká nedaňovým poplatníkům moc se o sebe nestarejte, my se o vás postaráme, práci si aktivně nemusíte hledat, je zde široký sociální systém, který se o vás postará. Tento systém dřív, či později zabředne do významných deficitů a ekonomika se stane poměrně málo konkurenceschopnou a případy tohoto vývoje vidíme v Evropě, stejně tak jako obrovské jsou náklady na změnu tohoto stavu. Na druhou stranu domnívám se, že i naše státní politika potřebuje se otočit tím směrem, aby stimulovala aktivitu občanů, aby stimulovala jejich snahu se o sebe postarat. K tomu, aby naše ekonomika rychleji rostla, potřebujeme zvýšit zaměstnanost. To znamená účast lidí na pracovním trhu, a to nepochybně souvisí s daňovým systémem a se systémem sociálních dávek. Kromě toho ještě existují některé významné reformní balíky, jako je balík penzijních reforem a problémy zdravotního pojištění, protože bez změny současného nastavení tyto dva systémy začnou vytvářet deficity, které se budou muset financovat jinými daňovými příjmy.

Hana Hikelová: To jste řekl samozřejmě věci, o kterých většina politiků tvrdí, tohle se dá stihnout pouze, pokud ta vláda bude 4 roky. Dá se očekávat, že něco z toho by skutečně nastartovala ta vláda Jiřího Paroubka, protože ono opravdu se zdá, že to, co nestihne teď za toho půl roku, tak půl roku před volbami už není reálné, protože to už bude samozřejmě předvolební kampaň.

Host (Luděk Niedermayer): Já nejsem politik, čili bych spíš řekl, že někdy se s tím začít opravdu musí, ale klíčové je hlavně nedělat kroky opačným směrem. Ale máte pravdu, že v krátkodobém horizontu je zřejmě klíčové udržet ten relativně příznivý vývoj státních financí a odchýlit se od toho deficitu 3 procenta, který byly dosaženy v loňském roce. A myslím si, podstatné je neudělat nějaké chyby, které se budou zase komplikovaně odstraňovat.

Hana Hikelová: Podle současné vlády bychom na euro měli přejít kolem roku 2010. Řada ekonomů varuje, že pokud se nezlepší stav těch veřejných financí, posune se tento termín minimálně o rok. Jiní ekonomové říkají, nic by se nestalo, není kam spěchat. Co říká viceguvernér České národní banky? Stalo by se něco nebo není kam spěchat?

Host (Luděk Niedermayer): Přijetí eura by nepochybně naši zemi přineslo nějaké výhody, protože jsme malá otevřená ekonomika, která prosperuje zejména díky exportům do Evropy, zejména do Německa. Z toho hlediska přijetí eura by nepochybně prospělo. Samozřejmě přijetí eura má i své náklady, ekonomika ztratí některé mechanizmy, které může použít pro vyhlazování ekonomického vývoje. V každém případě jak velký by byl náklad nepřijetí eura by také záleželo na tom, jak se zachová naše okolí, jak nové členské země si pospíší s přijetím eura.

Hana Hikelová: Například hlavní ekonom Komerční banky Kamil Janáček také tvrdí, že pro ekonomika, která dohání vyspělé země, není výhodné mít co nejdříve euro. Je to také důvod, který by se měl zvažovat?

Host (Luděk Niedermayer): To je otázka, co ekonomové považují za ten důvod, jestli například se domnívají, že ekonomice by prospěla vyšší inflace, s tím bych si troufl významně nesouhlasit. Pokud by argumentovali ve smyslu, že ekonomika potřebuje určité posílení kurzu, tak to je argument, který nepochybně relevantní je, na druhou stranu naše zkušenost říká, že mírné přijatelné posílení kurzu se často změní v posílení velmi významné a toto může ekonomice krátkodobě ublížit.

Hana Hikelová: Nicméně pouze krátkodobě tedy.

Host (Luděk Niedermayer): To záleží, co se děje poté. Samozřejmě ten náklad pro podnikovou sféru tady je.

Hana Hikelová: Evropská komise včera večer shodou okolností rozhodla o tom, že do evropského kurzového mechanizmu vstupují tři noví členové Evropské unie, Lotyšsko, Kypr, Malta. Vy jste zmiňoval, že záleží vždycky, co udělají okolní státy, nicméně, co třeba pro ten středoevropský prostor vůbec pro Evropskou unii znamená přijetí těch tří dalších členů?

Host (Luděk Niedermayer): Tento krok znamená, že vlastně již většina z těch 10 nově přistoupivších zemí udělala velmi konkrétní kroky a už se přibližuje přijetí eura, čili je to většina. Na druhou stranu je třeba říct, že tady všechny tyto země, které již jsou v té řekněme čekací místnosti na přijetí eura, jsou poměrně malé země a nejsou to ti naši hlavní soupeři. Bude velmi záležet na tom, co se bude dít v Polsku, v Maďarsku a na Slovensku, ale já myslím, že velmi pravděpodobné, že některá z těchto zemí se pokusí také přijetí eura urychlit nebo minimálně realizovat to přijetí eura do konce dekády.

Hana Hikelová: Evropský kurzový mechanizmus laicky asi řečeno, je to taková čekací místnost, kde musí ty země být minimálně dva roky. Můžete laicky posluchačům vysvětlit, co pro to země musejí udělat a jaký to má vlastně význam to, že na dva roky budou v této čekací místnosti?

Host (Luděk Niedermayer): Tak především se musí přihlásit a musí si vyjednat podmínky fungování v tomto mechanizmu s Evropskou komisí. Na druhou stranu to vyžaduje určité ekonomické předpoklady, protože ten evropský kurzový mechanizmus je vlastně takový polopevný kurz a když ten kurz má být polopevný, tak to znamená, že ta ekonomika přichází o určitý manévrovací prostor. Pro ty země, které zatím vstoupily do evropského kurzového mechanizmu toto nebylo tolik problematické, protože ony operovaly de facto fixní nebo nějaký polofixní kurz. Tento krok může být svým způsobem komplikovanější pro země, jako je Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko.

Hana Hikelová: Evropská měnová unie, to je téma, o kterém se v poslední době také hodně mluvilo, zejména v souvislosti s Francií, s Německem. Jak vy vůbec vnímáte tu pevnost té evropské měnové unie a i paktu stability, jaký tam je vliv právě toho, že Francie a Německo, jako ti staří členové Evropské unie v podstatě nedodržují ty předem schválené podmínky?

Host (Luděk Niedermayer): No euro je realitou. Já myslím, že nikdo si nedovede představit, že by realisticky v nějakém krátkodobém horizontu euro zmizelo a začaly se znovu tisknout marky, franky, liry a tak dále, ale na druhou stranu existence jednotné měny v ekonomickém prostoru, ve kterém přece jenom ty národní země mají velkou autonomii, vyžaduje respektování nějakých základních pravidel a mezi ně nepochybně patří určitá fiskální pravidla, která byla ztělesněna tím paktem stability a růstu. Podle mého názoru byla velmi špatná zpráva, že v okamžiku, kdy zejména ty velké země, začaly mít potíže s dodržováním tohoto paktu, tak ta reakce byla rozvolněním tohoto paktu, to není dobrý signál. Zároveň se nedomnívám, že by to krátkodobě zpochybnilo existenci jednotné měny vedlo k nějakým kurzovým turbulencím nebo k něčemu podobnému.

Hana Hikelová: Určitě tohle byl signál pro jistou reformu paktu stability. Mělo by se pokračovat v těch jednáních o tom, jak ten pakt stability vlastně nastavit, aby do budoucna nebyly jednou nastaveny podmínky, které se potom změní, protože je někdo nedodržuje?

Host (Luděk Niedermayer): Tak představitelé členských států se již dohodli na té změně, nyní se ta změna vlastně otáčí do přesné formulace změny nařízení, takže tímto je skončeno, samozřejmě záruka, že tento, podle některých lepších, podle některých volnější pak stability, bude dodržován zde není, záruka, že v okamžiku, kdy zase ten rozvolněný pakt podle mého názoru začne kousat, že se opět nepůjde tou cestou, ta záruka bohužel neexistuje, a to je samozřejmě pro Evropu špatná zpráva, protože Evropa potřebuje reformy a krátkodobě se vyhýbat reformám tím, že změníme pravidla, to není dobrý nápad.

Hana Hikelová: Říká viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer. Já vám děkuji a těším se opět na slyšenou.

Host (Luděk Niedermayer): Na shledanou.

Zkušenosti z daňové reformy na Slovensku

Hana Hikelová: O nutnosti reforem v České republice jsme mluvili před chvílí, teď se podíváme na Slovensko. To totiž už řadu reforem nastartovalo a může mluvit o prvních zkušenostech. O těch s rovnou daní mluvila se slovenským ministrem financí Ivanem Miklošem redaktorka Radiožurnálu Lucie Husárová.

Lucie Husárová: Pane ministře, Slovensko zavedlo rovnou devatenáctiprocentní daň loni v lednu, můžete už říci po tom roce fungování, vedlo to skutečně k tomu, že lidé, kteří se dosud vyhýbali placení daní, že začali platit?

Host (Ivan Mikloš): To ještě neumím prokázat nějakými kvantitativními analýzami, protože na to potřebuji jistou časovou řadu, i zatím výsledky, ani nemám ještě definitivní výsledky loňského roku. Máme předběžné výsledky, ale myslím si, že můžeme říci, že ta tendence se projevuje a že bude do konce nejbližších let ještě viditelnější. A ten důvod je evidentní, lidí při nižší dani mají menší a nejen lidé, ale i firmy a hlavně firmy, mají menší motiv než motivaci unikat z daní, tyto daně jsou nižší a ještě důležitější je, že se snížila možnost, jak z daňových povinností unikat. Protože ta možnost byla daná hlavně složitostí daňového systému, množstvím speciálních sazeb, odpočitatelných položek a výjimek. A nám zavedení rovné daně právě umožnilo zrušit všechny výjimky, speciální sazby a odpočitatelné položky, všechny, až na jednu, takže právě tím se velmi zúžil prostor na možné spekulace a na možné daňové úniky.

Lucie Husárová: Vy jste už si pochvaloval především to zjednodušení daňového systému. Můžete říci, co konkrétně se změnilo, co přibylo, co ubylo, ten konkrétní dopad.

Host (Ivan Mikloš): Konkrétně se změnilo to, že jsme zrušili 4 daně, zrušili jsme daň z dividend, daň z převodu a přechodu nemovitostí, daň z dědictví a daň z darování a zrušili jsme všechny výjimky, speciální sazby, odpočitatelné položky. Předtím v zákonu existovalo obrovské množství speciálních sazeb, například úroky byly zdaňované jinou sazbou než příjem, příjmy ze zemědělství byly zdaňovány jinou sazbou jako jiné příjmy, byly vícero odpočitatelné položky, více speciální režimy zdaňování, toto všechno se zrušilo, zůstala jediná odpočitatelná položka, která zvyšuje nezdanitelný základ, a to je do jisté sumy samozřejmě, příspěvek na dobrovolné doplňkové důchodové spoření.

Lucie Husárová: U nás prosazuje zavedení rovné daně především ODS, navrhuje 15 procent. Vy jste zavedli 19 procent, myslíte si, že ta patnáctiprocentní daň je nereálná?

Host (Ivan Mikloš): To neumím posoudit, samozřejmě, to musí posoudit, ani se k tomu neumím vyjádřit, důležité při zavedení rovné daně je samozřejmě i fiskální důsledky. Když země potřebuje a myslím, že Česká republika jako Slovenská potřebuje dál snižovat deficit veřejných financí, tak to je velmi důležité sladit, aby daňová reforma neznamenala zvýšení deficitu veřejných financí, protože to si myslím, že by nebylo dobré, i když jsou názory takové, že i za cenu zvýšení deficitu je třeba snížit daně. Já se s těmito názory neztotožňuji, i proto jsme zavedli tu úroveň devatenáctiprocentní daně. Ale my jsme zároveň některé daně rušili, tudíž to s tím též souvisí. Když bychom nezrušili ty daně, které jsme zrušili, tak bychom mohli jít na 17 procent, dále je tam velmi důležitá otázka, ta bude citlivá, byla nejvíc citlivá na Slovensku, do jaké míry jsme schopní vykompenzovat snížení příjmů z přímých daní, zvýšení z nepřímých, hlavně zvýšením daně z přidané hodnoty, to je velmi politicky citlivá otázka.

Lucie Husárová: Vy jezdíte za Slovensko na jednání Evropské komise, jak je Evropskou unií vnímáno zavedení rovné daně?

Host (Ivan Mikloš): Evropská unie s tím nemá žádný problém, kompetence v oblasti přímých daní je plně na úrovni národních vlád, některé pravidla, které platí, ať už je to při spotřebních daní nebo daní z přidané hodnoty, naše daňová reforma plně respektovala, takže je v souladu s pravidly a s legislativou Evropské unie. Jiná věc je, jak je to vnímané některými politiky západoevropskými, protože daňová reforma ve spojení s jinými reformami, hlavně po rozšíření, vytváří atraktivní podnikatelské prostředí a znamená v některých případech i přesun investic z těchto západoevropských zemí do nových členských zemí, ale v tomto smyslu já jsem přesvědčený o tom, že je to nakonec prospěšná situace i pro západoevropské země, protože ony i těm důvodům, proč k tomu přesunu dochází v té míře, v jaké k němu dochází, je absence potřebných reforem a zlepšování podnikatelského prostředí právě v těchto zemích. Neříkám, že ve všech, ale v mnohých, které mají problémy a ty reformy, teda absence reforem strukturálních je potřebná ne proto, že jsme se rozšířili, že jsou tu nové členské země, ale protože celý svět je v procesu globalizace.

Hana Hikelová: Řekl slovenský ministr financí Ivan Mikloš v rozhovoru s Lucií Husárovou.

Jaké bude pro nás Mistrovství světa v hokeji?

Hana Hikelová: A ještě ze sportu. Ve Vídni a Insbrucku se před pár desítkami minut rozběhlo 69. Mistrovství světa v ledním hokeji. Šampionát se do rakouské metropole vrací po devíti letech, a to v řádně nablýskané podobě. Výluka z kanadsko americké NHL totiž umožnila všem účastníkům povolat ty nejlepší hráče, které jejich země vychovala. Další informace připravil Filip Šedivý.

Filip Šedivý: Další Nagano, nejkvalitnější mistrovství za posledních 15 let, i takové přívlastky má dnes zahájený turnaj ve Vídni.

Host (František Kaberle): Asi to bude za posledních, já nevím, pár let podle tý účasti těch hráčů vlastně nejzajímavější mistrovství světa. Uvidíme, jestli to bude mít i nejlepší úroveň a já doufám, že přivezeme nějakou medaili.

Filip Šedivý: Přeje si obránce našeho týmu František Kaberle. A další bek, Pavel Kubina, dodává.

Host (Pavel Kubina): Tak určitě to bude patřit k nejlepším mistrovstvím světa, co by asi bylo a možná, že se to přiblížit trošku i k té olympiádě, ale těžko porovnávat, ten turnaj je každej jinej a záleží také hlavně, jaké to mužstvo má formu, no.

Filip Šedivý: Výluka v NHL dala možnost lovit manažerům národních celků v dříve zapovězených vodách a tak třeba v českém výběru jen 3 hokejisté z 25 nemají zkušenosti z NHL. Ostal Micap se nehraje, takže jen zranění, nezájem reprezentovat nebo nerozehranost jsou důvodem pro absenci na šampionátu. Za svou zemi proto nebudou hrát Kanaďané Lemié, Sekik, Lekavaliér, Blake a Pronger, za Švédy Sundin, Forsferg nebo Listrem, Finy neposílí Koivuz, Selene a Kyprusov, Rusům odmítli elitní brankáři Chabibulin a Nabokov, naši se musí obejít bez zdravotně indisponovaných Eliáše s Hejdukem a Slováci bez Bondry. Ovšem mnohem delší, než seznam ve Vídni nepřítomných hokejových hvězd by byl výčet těch, kteří o světové medaile budou u Dunaje a v Rakouských Alpách bojovat. Ve zvláštní pozici jsou přitom vítězové posledních dvou světových šampionátů z Kanady. Pouze 8 hráčů z nominované třiadvacítky totiž hrálo v této sezóně pravidelně. Na druhou stranu mohou být na turnaj o to více natěšeni a s přibývajícími zápasy se budou jistě lepšit. My jsme samozřejmě zvědavi hlavně na výkony a výsledky českých reprezentantů. Z trenérské lavičky povede Jágra a spol. Vladimír Růžička, který byl před 7 lety kapitánem olympijských vítězů v Naganu. Jsou si oba celky něčím podobné?

Host (Vladimír Růžička): Ono to je těžký srovnávat. V Nagano byl rok 98, dneska je rok 2005 a tyhle ty věci toho porovnání nemá moc rád, jako jestli to je stejný, já bych si hlavně přál s tím, že bysme přijeli tak, jako z Nagana, tak to by bylo samozřejmě pěkný, ale jako srovnávat to mužstvo, je hrozně těžký, jestli je to podobný, já si myslím, že to mužstvo je hodně silný, ale neznamená, že je silný mužstvo, že musí mít vždycky úspěch. To mužstvo musí, jak já říkám, opravdu jako jeden muž, ne 25, ale jeden. A pokud se nám to podaří, tak já věřím, že budeme úspěšní.

Hana Hikelová: Zaznamenal reportér Filip Šedivý. Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly v posledním dubnovém týdnu tohoto roku. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden po 17. hodině. Příjemný sobotní večer vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.