České loutkové divadlo bavilo americké děti
Bruncvík a lev, dva velikáni českých pověstí, dobývali Washington. Stejnojmennou loutkohru přivezlo do Ameriky pražské Divadlo Minor na několik představení. Ve Washingtonu byla inscenace k vidění v jednom ze sálů prestižního muzea Smithsonian Institution.
Loď s Bruncvíkem a lvem se nezadržitelně blíží k Jantarové hoře. Řekli byste, že stará česká legenda jen těžko zaujme malé Američany zvyklé na stále propracovanější filmové animace a nasládlé americké verze starých pohádek. Ale diváci odhadem většinou předškolního věku, kteří s rodiči na českou loutkohru dorazili, jsou viditelně napjatí a zaujatí příběhem.
Není divu. Ono je opravdu na co se dívat. Vodiči loutek jsou živými aktéry. Součástí hry jsou i tři muzikanti, kteří ji rockovou hudbou přímo na podiu dotvářejí. Inscenace získala od premiéry v roce 2006 řadu cen a měla dobrý ohlas nejen v Česku, ale i v zahraničí. Washington z toho nevyjímaje.
"Nejsme takové divadlo, které by mělo kašpárka a pampelišku. Snažíme se dělat představení pro celou rodinu, aby tatínek neusnul, maminka nešla do obchodního centra a dítě nechala v divadle. Máme třeba Klapzubovu jedenáctku od bratří Formanů nebo Sněhurku Davida Drábka... To všechno jsou inscenace, kde se baví celá rodina," vysvětluje ředitel Divadla Minor Zdeněk Pecháček.
Ve Washingtonu se hrálo v jednom z divadelních sálů Muzea Smithsonian Institution. Návštěvnost nebyla masová, ale prestižnější místo pro takové představení ve Washingtonu budete hledat jen těžko. Předtím se hrálo také v České národní budově v New Yorku. Tam bylo hodně Čechů a Čechoameričanů. Režisér Jan Jirků si i tak stačil během krátkého amerického turné všimnout, že lidé za Atlantikem reagují na hru jinak než české kotlině.
"Hrát pro české děti je úplně jiná situace, protože existuje něco jako český humor nebo jakýsi cit češtiny pro jakési odlehčení. Tady si nejsme úplně jistí, jaké situace pointujeme v angličtině. Zdá se nám, že to vyznívá vážněji nebo seriózněji než v češtině," vysvětlil režisér.
A ještě jedna zvláštnost. O jistém malém rozdílu v pojetí hry pro české a americké diváky se zmiňuje dramaturgyně Petra Zámečníková: "Ve hře máme loutku, které má odhalené tělo. To jsme museli pro americké děti zakrýt. Jinak se představení pouze přeložilo a děti reagovaly stejně pěkně jako v Praze."
Tou loutkou, která měla být v Americe na rozdíl od Čech cudně zahalená, byla postava Afriky. Ale ve Washingtonu došlo k malému nedopatření. "V této hře byla také odhalena, protože nám to spadlo. Ale když jsme hráli v Českém centru v New Yorku, tak byla dokonale zahalena," prozradila Petra Zámečníková.
"Tady nám upadla podprsenka. Omlouváme se," vysvětluje ředitel Divadla Minor Zdeněk Pecháček. Osobně mohu ujistit, že nedopatřením odhalená ňadra loutky nikoho neurazila a americké děti nijak viditelně nepoznamenala.
