Česká účast na EXPO 2005 v Japonsku
V Japonsku bude v roce 2005 další světová výstava EXPO. Jednotící myšlenkou má být slaďování lidské činnosti s přírodními zákony. Česká republika by na světové výstavě měla mít opět svůj pavilon a vláda na naši účast vyčlenila 300 milionů korun. Veřejnou soutěž už ale provázejí spory.
Ve studiu se mnou jsou Vladimír Darjanin, generální komisař české účasti na výstavě EXPO 2005, dobrý den.
Vladimír Darjanin: Dobrý den.
Barbora Kroužková: A také Jan Štípek, předseda České komory architektů, dobrý den.
Jan Štípek: Dobrý den.
Barbora Kroužková: Pane Darjanine, obchodní soutěž byla vyhlášena v červnu, v červenci potom pozměněna. Pojďme si říct, jaké je její zadání a proč k těm změnám došlo.
Vladimír Darjanin: Nebyla pozměněna, ona byla upřesněna. Co dovoluje zákon 199/94. Já možná bych nejdřív vysvětlil, proč jsme tak postupovali a proč jsme použili firmu, která se specializuje na to, aby pořádala soutěže. Kancelář generálního komisaře je příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí a ze zákona podléhá těm možnostem pořádat výběrové řízení podle zákona 199/94. My jsme dlouho přemýšleli, rok jsme si dělali analýzu, proč při poslední výstavě v roce 2000, bylo tolik výtek a tolik nekalosti. Přišli jsme na to, že výstava roku 2000 a 2005 se nedají srovnávat z jednoho důležitého důvodu a to je proto, že my nestavíme pavilon.
Barbora Kroužková: Dobře, to bude to gró, o kterém se budeme bavit. Pokud půjdeme konkrétně tedy k té soutěži, tak je to soutěž na scénář, libreto, prostorové řešení a realizaci české účasti na výstavě. Co přesně se pod tím tedy skrývá, jaké je to zadání?
Vladimír Darjanin: Zadání je takové, které máme samozřejmě my i z japonské strany, to znamená, že máme hotové, tu buňku nebo pavilon, jak to budeme nazývat, prostě prostor, stejně bude vypadat prostor japonskej, stejně bude vypadat prostor francouzskej, jako zvenčí, z exteriéru a když vejdete dovnitř, tak máte užasnout. A užasnout znamená, že tam má být výstava, scénografie, může tam být představení, cokoliv. Jo, to znamená, že je to prostor, kterej je uzavřenej a v tom máme vytvořit podívanou nebo výstavu, jak tomu budeme říkat.
Barbora Kroužková: Pane Štípku, dostali architekti nebo respektive všichni zájemci o soutěž konkrétní informace, dostali informace o tom, co se po nich žádá?
Jan Štípek: No tak, my jsme přesvědčeni, že nikoliv. Dostali informace, které z toho zadání umožní zpracovat tak maximálně libreto, eventuelně scénář. A to vše nahrává tomu, co my si o té soutěži myslíte, vo celý ty akci. A to spočívá v tom, že tadle ta soutěž je sice vyhlášená, jako dvoukolová, ale vona by to měla bejt soutěž na dvě věci. Protože podle zákona citovaného panem Darjaninem, v paragrafu dvě h, se hravě dočteme, že zadávací dokumentace musí být, součástí zadávací dokumentace musí být technické podmínky veřejné zakázky, určující požadavky na jakost, technické vlastnosti předmětu veřejné zakázky. Součástí zadávací dokumentace musí být i jednoznačně vymezené množství a druh požadovaných prací, dodávek nebo služeb.
Barbora Kroužková: A to se neděje.
Jan Štípek: A tohle zadání neumožňuje.
Barbora Kroužková: Proč?
Jan Štípek: My se domníváme, že by se měla vyhlásit soutěž na libreto, na scénář, ...
Vladimír Darjanin: Můžu do toho. .
Barbora Kroužková: Ano, ano, pojďme si říci. . .
Vladimír Darjanin: Když jsme tak dlouho slyšeli citování zákona, tak buďte tak laskav, já teď jsem jako k tomu samozřejmě řek svoje.
Barbora Kroužková: Ano, dostanete určitě prostor, to znamená, že nemáte pocit, že . . . zákon
Vladimír Darjanin: No samozřejmě, že ne. Jako tohle, co říká pan Štítek, tak já se divím, že se neozvala Komora scénáristů, Komora libretistů, Komora audiovizuálních pracovníků, Komora režisérů.
Jan Štípek: Prosím vás, předně ta zakázka, budeme říkat, že má za tři sta milionů.
Vladimír Darjanin: Není
Barbora Kroužková: Pane Štípku.
Jan Štípek: Je za x peněz
Vladimír Darjanin: Ano
Jan Štípek: Devadesát procent z tohoto objemu je ona vlastní dodávka. Deset procent jsou ony přípravné práce, libreto, scénář, výtvarné řešení a tak dále. Čili, my v prvním kole soutěžíme o deset procent oné vypsané částky a ta určuje kvalitu a požadavky na těch devadesát procent. A v tom je ten náš základní rozpor.
Vladimír Darjanin: Princip je, a já jsem prostě režisér původním povoláním, že nejdřív se ty lidi musí domluvit, musí tam být jeden, druhej, který si lidsky sednou a potom můžou vytvářet nějakej kumšt. Vy nás nutíte,aby někdo napsal scénář a potom se vyhlásila nějaká soutěž, kde jako bude architekturu, ale scénografové nebo výtvarníci, klasicky jsou vyňatý z komory, je to tak, pane architekte?
Barbora Kroužková: Takže, pojďme se ale bavit prosím o té soutěži. Proč jsou dvě kola.... . .Dobře, pojďme se opravdu vrátit k té soutěži. Proč jsou dvě kola a vysvětleme si, co je obsahem prvního a druhého?
Vladimír Darjanin: Protože nám to zákon dovoluje. První kolo je o tom, že jsme prostřednictvím společnosti Gordion vypsali soutěž, kterak nám to zákon dovoluje a neporušili jsme ani jeden paragraf, ani dvě h, který nám tady předkládá pan architekt. Není to tak. Dobře, tak jsou tady dva výklady, jeden je náš a jeden je váš.
Barbora Kroužková: Dobře, já vás teď požádám, ale o váš tedy výklad. Řekněte mi váš výklad a jestli mohu poprosit, pojďme, pojďme se bavit konkrétně o té soutěži, co je předmětem prvního kola a toho druhého.
Vladimír Darjanin: Předmětem je scénář, libreto a uspořádání pavilonu nebo obsahu vevnitř, prostě, nestaví se žádná budova, pane architekte.
Jan Štípek: Ale to přece není pravda tak úplně. Budova se nestaví, ale náklady na realizaci toho scénáře jsou devětkrát větší, než cena toho vlastního výtvarného a literárního řešení. Toho libreta, všeho. Když bysme to transformovali a nebo jsme to přirovnali ke stavbě. . .
Vladimír Darjanin: To říkáte vy
Jan Štípek: Ano, to říkáme my.
Vladimír Darjanin: Ale my si myslíme něco jiného, pane architekte.
Jan Štípek: No tak si to můžete myslet a my podle toho uložíme svým členům jejich způsob chování.
Vladimír Darjanin: Samozřejmě, ano, ano.
Jan Štípek: Protože vy eště uděláte to, že vypíšete obrovský, obrovský jistiny a předpoklady, že deset, já nevím, tři roky po sobě jdoucí deset milionů korun obrat, což lidé, kteří se zabývají tvůrčí a kreativní činností, zpravidla nemají, protože pracují jeden, dva, tři, sdružují se a je to vypsané pro velké firmy, kde se tito tvůrčí lidé dostanou do závislosti na podnikatelských firmách.
Barbora Kroužková: Proč jsou jistiny takovým problémem?
Vladimír Darjanin: Řekněte mi, pane architekte, v čem vy máte problém a v čem jsme porušili zákony ve vztahu k jistinám a výšce základního jmění. Řekněte mi, v čem jsme porušili zákon?
Jan Štípek: Neporušili jste v ničem, protože tam je nula pět až tři procenta.
Vladimír Darjanin: Nula celé, my jsme dali tu nejmenší míru, to znamená, nula, celá pět jednoho procenta. To je ta nejmenší možná míra. Bohužel ta zakázka je relativně velká. A vy si skutečně myslíte, a přesvědčíte nejenom mě, ale i posluchače, že člověk, který má fax a e-mailovou schránku může dělat za několik desítek milionů obchod?
Jan Štípek: Všim jste si, že jsem to neřek?
Barbora Kroužková: Pánové, tak a vrátíme se opravdu teď už konkrétně k soutěži. Pane Darjanine, jaké jsou vaše představy, tam jde o to, že jistě musí být vytvořen tvůrčí tým, který naplní ten vnitřek pavilonu, který dostaneme, který nám bude přidělen. Jaká je vaše představa?
Vladimír Darjanin: Já jsem přesvědčen, že v tyhle zemi, v Český republice, zemi, kterou nesmírně miluju a jsem šťastnej, že ji můžu na takovým fóru reprezentovat, se objeví skupina lidí, mimořádně vzdělaných, talentovaných a schopnejch dát dohromady prostě záměr, který bude jedinečně reprezentovat Českou republiku na základě našeho zadání a samozřejmě, který jsme převzali na základě japonský strany. Mě šíleně mrzí, že šéf Komory architektů zakazuje svým členům pod pokutou padesát tisíc se zúčastnit tých věcí. Já jsem přesvědčen, že bývalý šéf, váš předchůdce, pan Bílek, kterej se rád zúčastňuje a říká, že všechno je ze zákona v pořádku, se nebude bát i dalších několik architektů, který se té soutěže velmi rádi zúčastnějí.
Barbora Kroužková: To je vaše představa o tom týmu, který by měl vzejít ze soutěže. Myslíte si, že by se měly hlásit skupiny nebo jednotlivci, vy je budete vybírat. Pojďme konkrétně mluvit o tom, jak chcete, aby to vypadalo.
Vladimír Darjanin: Ano, samozřejmě, je to v zadání, je to v zadání, to znamená, naši snahou je, aby to byla skupina lidí, která jeden je tvůrčí člověk, jeden je obchodník, jeden je produkční a pro nás samozřejmě firma nějaká nebo sdružení lidí, jo, to znamená, který, bude někdo garantem a partnerem. Protože já, jako státní úředník, samozřejmě, musím dávat pozor, aby všecky prostředky, který se vynaložejí, byly v souladu se zákonem a efektivně využity. Dvě věci. V souladu se zákonem a efektivně. A předpokládám, že takových tvůrčích týmů je tady několik.
Barbora Kroužková: Pokud jde o Českou komoru architektů, tak vy uvádíte, že ta soutěž je nehospodárná, můžete to vysvětlit?
Jan Štípek: No, my jsme přesvědčeni vo tom, že když ta soutěž bude rozdělena na dvě části, první soutěž, první část bude na libreto, scénář, takže toho se může zúčastnit daleko širší škála lidí, než tech, kteří se můžou zúčastnit té soutěže včetně realizace. Jestliže by tato soutěž proběhla, vybral by se scénář, vybralo se výtvarné řešení, uzavřelo se to, tak to podle zákona vo veřejnejch zakázkách, paragraf 2 h, odstavec 3, bude to, co bude definovat tu zakázku pro toho dodavatele.
Barbora Kroužková: A tady je ten problém.
Jan Štípek: A tady je ten problém.
Barbora Kroužková: Ano.
Jan Štípek: Protože budou dvě voddělený věci a nemůžou se finančně prolínat. A ty tvůrci, ty, kteří do toho vkládají ten intelektuální vklad, nebudou v závislosti na finančně silném dodavateli. A může to bejt daleko širší škála tvůrců.
Barbora Kroužková: Ano.
Vladimír Darjanin: Subjekt, který hospodaří se státními prostředkami, cituji pane architekte, paní redaktorko, musí postupovat v souladu se zákonem 199/94 Sbírky, Česká komora architektů je zájmové profesní sdružení, jehož soutěžní řád nemůže být v žádném případě nadřízený zákonu číslo 199/94 Sbírky. Je proto logické, říká kancelář generálního komisaře, postupuje v souladu s tímto zákonem, kterého hlavní poslání zajistit účelně, hospodárně, efektivně nakládání s rozpočtovými. .
Barbora Kroužková: Dobře, ale pojďme konkrétně tedy k těm výtkám České komory architektů, pokud jde o dodavatele a tedy jakousi nejistotu mezi . . .
Vladimír Darjanin: Já jim nerozumím, já jsem, když jsem jako komisař, tak jim nerozumím a když jsem jako umělec, tak jim nerozumím. Já nechci, když bych byl já jako režisér, že nejdřív něco vymyslím a potom nějaký architekt nebo někdo, to bude dělat a, a vlastně pracovat s tím. Já chci od začátku, já chci od začátku vědět, že tohle je architekt, tohle je kostýmní výtvarník, tohle je libretista, tohle je tým a pojďme dohromady a tenhle to umí udělat a pojďme my všichni dohromady se přihlásit.
Jan Štípek: No vždyť jo. Vždyť my přeci proti tomu nic nemáme.
Barbora Kroužková: Je možné realizovat podle vás tuto představu? Na základě podmínek, které byly stanoveny?
Jan Štípek: Já jsem neustále přesvědčen, že onen tvůrčí tým, který pan vymaloval,
Vladimír Darjanin: A ten realizátor ještě jsem řekl, promiňte pane .
Jan Štípek: No, to jistě. Tak bez toho realizátora, protože to je předmětem technický, naprosto jednoznačný činnosti a s tím intelektuálním činěním nemá tak moc společnýho, tak si myslím, že to, že to tak by to bylo správně a když to budeme aplikovat na ten zákon 199, na který se pan Derjanin odvolává, tak v tom paragrafu 2 h, v odstavci c je, že veřejná stavba může být zadána až po zpracování dokumentace pro stavební povolení. To znamená, že my považujeme ono tvůrčí konání na ono stavební povolení pro onu realizaci. Dá se to tady jako paralela použít. Já neříkám, že to je z dikce, ale je to z ducha toho zákona.
Barbora Kroužková: Problém je také v tom, co považujeme za interiér a je interiér stavba nebo ne, pánové?
Vladimír Darjanin: Je v divadle interiér stavba nebo ne, pane architekte?
Jan Štípek: Z hlediska stavebního zákona ne.
Vladimír Darjanin: Je v interiéru, který nám dá Asociace pro světovou výstavu v Japonsku interiér stavba nebo ne?
Jan Štípek: Stavba to může bejt za jistejch podmínek, já nevím, jak bude řešená, takže na to neumím vodpovědět. Záleží na tom, jaké bude řešení.
Vladimír Darjanin: No vidíte.
Jan Štípek: V jednom momentě to může bejt stavba, protože například pro filmové stavby musí bejt na některé stavební povolení, na některé ne. Jo, aby bylo jasno. Takže já nevím . . .
Vladimír Darjanin: Já vím, já vím, tak jako promiňte, tak já se ptám vás konkrétně, je stavba, která je identická v Národním divadle, to znamená forbína je velká šestnáct metrů, hluboká osmnáct metrů a potom další forbína zase, úplně identická věc, jako náš výstavní prostor. Je to, potřebujeme na každou scénu stavební povolení nebo ne?
Barbora Kroužková: My se teď bavíme konkrétně o tom, jak vlastně bude uspořádán prostor v těch buňkách, které každá zem dostane přiděleny, to znamená, pane Darjanine, vy máte pocit, že byste se obešli bez architektů, jak budete chtít uspořádat vnitřek pavilonu, kde budeme?
Vladimír Darjanin: To bych si nikdy nedovolil říct, že bych se obešel bez architektů. Pro mě architektura a architekt je samozřejmě prvohodnotný profese . . .
Barbora Kroužková: Konkrétně k tomu pavilonu a k vašim představám o EXPU 2005.
Vladimír Darjanin: Pardon, ano, ano. Já musím teď hájit, samozřejmě, kancelář KGK, příspěvkovou organizaci Ministerstva zahraničí a pro mě všecky profese mají stejnou hodnotu. Já nemůžu upřednostňovat jednu před druhou, což se snaží samozřejmě profesní sdružení. Já bohužel si to nemůžu dovolit. Ani nechci.
Barbora Kroužková: Je to váš záměr?
Jan Štípek: Samozřejmě, že není. To je demagogické tvrzení. My se snažíme, máme stejný cíl zřejmě jako pan Darjanin, jenže máme pocit, že cesta k němu je jinudy. A to je úspěšná reprezentace této republiky. To, co vy tady říkáte, to jsou takové drobné podrazy a já bych byl rád, kdybyste se jich vyvaroval.
Vladimír Darjanin: Mohl byste říct aspoň jeden, aspoň jeden?
Barbora Kroužková: Řekněte, pokud používáme tato slova, řekněte, v čem třeba a vraťme se k soutěži, ne k osobním vztahům, v čem vidíte negativa té soutěže?
Jan Štípek: Neposkytuje to vstup těch autorů, těch lidí, který budou intelektuálně vytvářet tu expozici, v tom rozsahu, který by byl možný, kdyby to bylo podle způsobu, který navrhujeme my, to znamená, že jestliže bude soutěž na libreto,scénář, výtvarné řešení, veřejná, obchodní, klidně, nemusí bejt architektonická, na tom my netrváme a nebo nemusí bejt na libreto jenom, rostě na ten první díl, který určí obsah, kvalitu a požadavky na tu realizaci. .
Barbora Kroužková: To znamená, že budeme vědět, co chceme prezentovat.
Jan Štípek: Ano a ten realizátor by dostal pouze za úkol tu věc zrealizovat. Jak jsem uvedl, to stojí jedna a todle to stojí devět.
Barbora Kroužková: Pane Darjanine, brání vám v tuto chvíli něco v tom, aby řekněme se to realizovalo tak, jak bylo naznačeno? Není ten spor tedy nakonec malicherný?
Vladimír Darjanin: Já nemám jedinej, já nemám jedinej důvod měnit, protože jsme ani v jednom bodě neporušili to zadání, ani v jednom bodě.JO. já znovu zopakuji, že se nejedná o stavbu pavilonu ve formě originálního architektonického díla, jak tomu bylo na předchozích výstavách, ale o prostorové řešení expozice. Je to panu architektu dostatečně jasný?
Jan Štípek: Není.
Vladimír Darjanin: Druhá věc je, že když přijde jedna tvůrčí skupina a něco si vymyslí, tak musí dát k tomu i nějaký rozpočet. To je vždycky u každého a my mi říkáte, že nejdřív se něco musí vymyslet a potom někdo to ohodnotí a potom ještě někdo to vystaví. Ne, dohromady. Musí mi garantovat, že to bude stát jenom tolik a tolik peněz a že to se za tolik a tolik peněz dá udělat tam a tam a že to tenhle ten umí udělat. V momentě, když tohle celý nebude dohromady, tak to přesně skončí, jako skončilo před pěti lety, že se budou hádat ty týmy, jeden proti druhýmu. Ve zkratce. V Hannoveru, kde jste asi byl šéfem poroty, se postavil pavilon a potom se hledal libreto a scénář. Vyhrála nějaká skupina a ta přišla a říkala, ne, ne, ne, tenhle pavilon je špatný, musíme to dělat jinak. A třikrát se to opakovalo. A proto my tohle nikdy neřipustíme.
Barbora Kroužková: Dobře, já vám děkuji mnohokrát, věřím, že nakonec prezentace České republiky na EXPU 2005 dopadne dobře, máte alespoň nějakou představu, co by si o nás Japonci pak měli myslet?
Vladimír Darjanin: První cíl je, aby z pocitu, který teď v Japonsku je, protože jsme si nechali udělat marketinkovej průzkum a vlastně o Česku, jako takovým, ví jenom nula celá, nula dva jednoho procentu obyvatel, aby ten nárůst byl aspoň o několik desetin. A druhý, aby jich přišlo aspoň, jako turistů do Česka aspoň od sto procent víc, než jich je teď, což je sto dvacet tisíc ročně.
Barbora Kroužková: Duel Radiožurnálu končí. Diskutovali Vladimír Darjanin, generální komisař české účasti na výstavě EXPO 2005 a Jan Štípek, předseda České komory architektů. Děkuji vám na návštěvu, na shledanou.
Vladimír Darjanin: Na shledanou.
Jan Štípek: Na shledanou.
Barbora Kroužková: Hezký zbytek víkendu přeje Barbora Kroužková.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Konec snu o obhajobě zlata. Čeští hokejisté nestačili na Švédsko a na mistrovství světa končí ve čtvrtfinále
-
Policisté uzavřeli případ zapomenuté zbraně ve Sněmovně. Podle nich šlo o přestupek
-
Ruští vojáci ničí ukrajinské pozice. Vytváříme nárazníkovou zónu podél hranic, řekl Putin
-
Přijetí v Cannes bylo moc hezké a vřelé. Všichni jsme plní emocí, říká režisérka filmu Karavan Kirchnerová