Češi dali etiopským sirotkům naději
Afrika je plná sirotků. Už dnes jich jsou milióny a jejich počet denně narůstá. Hlavním viníkem je AIDS. V Etiopii této nemoci podlehlo vloni 300 tisíc lidí. A další tři milióny jsou virem HIV nakaženi. Jaký osud čeká sirotky?
Etiopské dívky a ženy jsou nádherné. Štíhlé, rovné jak proutek a s vlasy učesanými do obrazců, které by jim evropští vyhlášení kadeřníci mohli jen závidět. „Náš styl je jiný, proto jsme tak atraktivní,“ říká mi s lehkou nadsázkou jedna z dívek, které přijely do Addis Abeby poděkovat českým donátorům. Dívka patří k sirotkům, kteří dostali šanci navštěvovat školu vybudovanou v etiopské Awase za české peníze.
„Žádný vlasový stylista mi s tím nepomáhal,“ směje se šestnáctiletá Sablorg. A podobně jako její spolužačky dokončuje přípravy na malé taneční představení. Už za chvíli před šéfem české diplomacie a jeho doprovodem svým tancem potvrdí, že o temperamentu Afričanek si můžeme nechat jen zdát.
„Je to ukázka našeho tradičního tance a naší kultury. Tomu odpovídá i tradiční etiopské oblečení,“ tvrdí Sablorg. Ona a její kamarádky se do etiopské metropole podívaly vůbec poprvé. Pět dní v týdnu tráví v internátní škole v Awase, jenom o víkendu je spolu s bratry u příbuzných. Oba rodiče zemřeli na AIDS. Zhoubné nákaze podlehne v Etiopii 800 lidí denně. Mnozí sirotci skončí v síti obchodníků s dětmi.
„Děti z venkovských oblastí chodí do měst a tady se stávají obětí gangů,“ líčí mi vedoucí mise Člověka v tísni v Etiopii Michaela Brožová Burdová častou praxi. Sablorg s kamarádkami měly štěstí. Díky návštěvě internátní školy v Awase mají velkou šanci na slušný život.
„Do školy nechodí jenom sirotci. Chceme, aby byli v kolektivu normálních dětí. Sirotci tam bydlí a dostávají trénink, aby se uchytili na trhu práce. A jak se to daří? Máme už výsledky. Projekt je velmi úspěšný. Někteří se dostali na vysokou školu, jiní pracují,“ přibližuje Michaela Brožová Burdová.
„Nejraději mám biologii a pak taky angličtinu a občanskou výchovu,“ vypráví mi Sablorg a odtáhne mne stranou. Chce se projít po studijním komplexu v Addis Abebě. Věří, že jednou tu bude studovat univerzitu. „Chtěla bych jít na farmacii,“ svěřuje se mi se svým snem. Chce být bohatá a pomáhat nemocným. Moc bych jí to přála. Chudoba všude okolo je zdrcující.
„Je moc dobré, že nám někdo pomáhá, platí nám uniformy nebo sešity. Je to pro nás důležité, pro naši budoucnost, všichni studenti jsou velmi šťastní,“ říká mladá Etiopanka.
„Děkujeme Bohu za tento nápad. Díky tomu nemáme žádné problémy, jsme svobodné, můžeme se na lidi v internátě obrátit s jakýmkoli problémem. Máme je rádi,“ pochvaluje si Sablorg spolu s kamarádkou českou rozvojovou pomoc. Díky ní si mohou užít radostného mládí, které je řadě jejich šestnáctiletých vrstevnic na africkém kontinentě odepřeno.
