Čečenci se chtějí vrátit do Polska

Chtějí parazitovat na našem sociálním systému nebo jsou ve své zemi tak diskriminováni, že bychom jim měli poskytnout pomoc? Tak tuto otázku si položilo mnoho lidí při pohledu na stovky čečenských běženců, kteří k nám utíkají. Prchli z polských azylových táborů. U nás jsou zpočátku všichni v přijímacím středisku ve Višních Lhotách. Atmosféra tam není na první pohled nijak kritická. Při detailním pohledu je však evidentní, že tábor praská ve švech, a Čečenci přespávají, kde se dá. Jak to potvrzuje vedoucí tábora Daniel Topinka.

Host (Daniel Topinka): Všechny prostory, které jsme používali k jiným účelům, zejména volno časovým aktivitám, například televizní místnosti, také kuchyňky, prostě všechny prostory využíváme k ubytovávání těchto osob.

Sedmatřicetiletý Ibragim, otec dvou dětí, bydlí v objektu, který doposud sloužil jako tělocvičně. Je tam několik kovových postelí a interiér působí velmi chladně. Čečenci zpočátku tvrdili, že v Polsku měli špatné podmínky, například lékařskou péči. Teď už litují, že z Polska vůbec utekli jako Ibragim.

Překlad výpovědi Ibragima: Nejezdili bychom k vám, kdybychom věděli, že tady to bude stejné jako v Polsku, tedy osm, devět lidí na jednom malém pokoji. Kdybychom to věděli, tak prostě nepřijedeme.

Stejné pocity má i sedmadvacetiletá Larisa.

Překlad výpovědi Larisy: Lituji toho, že jsme odjeli z Polska, tam bylo vlastně dobře. My jsme nevěděli, že tady bude také zima. Děti jsou nemocné. Kdybychom věděli, jaké jsou tady podmínky, tak sem nejezdíme.

Názory oslovených lidí v kraji na příliv čečenských uprchlíků byly rozdílné.

Názory krajanů: Je mu třeba pomoc, aby tam doma mohl si zakládat svoji rodinu a svůj život.

Názory krajanů: Není práce, chtějí práci, kdo jim ji dá, když tady naši nemají práci.

Názory krajanů: Ti Čečenci mají těžkou situaci doma. Je to tam velmi špatné. Já jsem tam byl.

Vedoucí přijímacího střediska Daniel Topinka si nemyslí, že by odchod Čečenců někdo hromadně organizoval. Podle něj se spíše stali oběťmi mýtů.

Host (Daniel Topinka): Máme pocit, že jsou žadatelé o azyl z Polska motivováni, aby přicházeli do České republiky, nepovím Vám kým, spíš se jedná o řadu mýtů, které se mezi nimi rozšířily, o lepších podmínkách, o pracovních možnostech v České republice, o lepších ekonomických výhodách.

Pětadvacetiletý Timur přiznává, že když viděl podmínky v českých azylových táborech, chtěl se vrátit zpátky do Polska. To však už není možné.

Překlad výpovědi Timura: Já jsem chtěl jet zpátky do Polska hned druhý den. Češi mě přes hranice pustili, polští pohraničníci ale ne. Řekli mi, že jsem u nich dal žádost o zrušení statutu uprchlíka, a proto nemají právo mě vzít zpátky.

Rozladěnost mezi čečenskými uprchlíky vede k většímu napětí a nervozitě. Vedoucí tábora Daniel Topinka potvrzuje, že početné čečenské rodiny zaujali mezi ostatními uprchlíky dominantní roli.

Host (Daniel Topinka): A je to docela přirozený jev. V současné chvíli je tady drtivá převaha žadatelů z Čečenska.

Když do tábora vstoupí novinář, Čečenci ho okamžitě obklopí a nad zájem se překřikují, když popisují situaci ve své zemi.

Překlad výpovědi Čečence: Žil jsem doma, dělal jsem svou práci. Jednou nás v noci sebrali vojáci Rusové všechny příbuzné, sousedy, ničí nás, zabíjejí, když děláme tady u vás pohovory, tak chtějí vědět přesně, kdy, kdo, co nám udělal, ale já to nemohu dokázat. Kdybych měl dokumentaci, ukázal bych ji, ale jet přes celé Rusko a mít takové dokumenty je těžké, vlastně nemožné a slova jsou jen slova.

Letos v Česku požádalo o azyl téměř dva tisíce cizinců. Uspělo však pouze sedm desítek z nich.