Přechod z pěstounské péče do dětského domova? Hodně těžké období, říká 18letá Dana

Čtěte také

Do dětského domova jsem se dostal náhle po smrti babičky, jsem tady jen rok, říká 12letý Samuel

„Rodiče na nás neměli finance a nedokázali se o nás postarat. Sociálka tak mě, sestru a bratra převezla pryč,“ vypráví 18letá Dana. S rodiči bydlela do čtyř let, z té doby si vybaví jen pár střípků. „Jak jsme žili, si konkrétně nepamatuji. Jediné, co si vybavím, je, že se rodiče pořád prali a nebylo to pro nás bezpečné,“ upřesňuje.

Dana dál popisuje cestu do Klokánku, tedy do přechodného zařízení pro okamžitou pomoc. Fond ohrožených dětí (FOD) dnes po Česku provozuje 14 Klokánků a celková kapacita je 260 dětí. „V mých čtyřech letech jsme tedy jeli do Klokánku, kde si nás vzala jedna teta,“ líčí Dana dobu před 14 lety.

„V pěstounské péči se mi hodně líbilo. Bylo to, jako bych měla svoji vlastní rodinu,“ vzpomíná Dana na desetileté období, v rámci kterého podnikala s pěstounkou spoustu aktivit včetně návštěv zámků nebo zoologických zahrad. „Podnikali jsme i se sourozenci výlety a bylo to úplně skvělé, opravdu moc hezké období.“

Po smrti pěstounky dětský domov

Když bylo Daně 14 let, pěstounka náhle zemřela. Do péče si pak Danu vzal její syn. „To ale neklapalo. Hádali jsme se.“ V 16 letech tak Dana přešla do dětského domova. Konkrétně do jihočeské obce Žíchovec v okrese Prachatice. Musela si zvyknout na úplně nový život. Netušila, jak to v dětském domově chodí.

Čtěte také

Příběh Tomáše: Odchod z dětského domova mu ulehčila sbírka na dárcovském webu

„Přechod z pěstounské péče do dětského domova byl pro mě náročný. Přešla jsem ze svého prostředí na úplně jiné místo, které jsem vůbec neznala. Neznala jsem tam lidi ani děti. Nejtěžší bylo se tady začlenit do kolektivu,“ vysvětluje.

V Dětském domově Žíchovec bydlí přes 30 dětí, které jsou rozdělené do čtyř rodinných samostatných skupin. Děti s vychovateli žijí ve velkých bytech s vlastním vchodem, obývacím pokojem, kuchyňkou, ložnicemi dětí a sociálním zázemím. „V pěstounské péči jsem byla v rodině a tady v dětském domově jsem mezi několika dětmi,“ srovnává dlouhovláska Dana, která je ale za dětský domov ráda.

„Nic jiného nemám“

„Na tomhle dětském domově pro mě není špatné vůbec nic. Prostě tu mám svoje místo, můžu tu bydlet. Jsem za to neskutečně ráda, protože já nikam jinam nejezdím.“ Dana začala po základní škole nejdřív studovat obor sociální činnost a v rámci praxe navštěvovala třeba mateřskou školu. Pak přešla na obor cukrářka, kde je teď nově.

Pokud bude Dana studovat, může být v dětském domově stejně jako ostatní děti do 26 let. Z odchodu do samostatného života má obavy. „Vůbec nevím, jak to bude. Dovedu si představit, že bych nebydlela sama, ale například s bratrem nebo s někým jiným. To by bylo určitě lepší. Sama bych to asi nezvládla.“

Volnější pravidla

Daně je teď 18 let. S plnoletostí pro ni v dětském domově platí jiná pravidla. „Když je mi osmnáct, tak si můžu jít kdykoli a kamkoli a vrátit se, kdy chci. Lidi, kteří nadávají na to, že jsou v dětském domově, tak ti ať jsou rádi, že vůbec mají střechu nad hlavou, že mají co jíst,“ uzavírá Dana z Jihočeského kraje.