Broučci a justice

Kdo by chtěl hartusit, že indická výkonná moc měla zasáhnout už dávno, měl by se zamyslet nad argumentem, že v Indii je moc soudní nezávislá na moci politické, že se politici do věci mohou vložit až poté, co své poslední slovo řeknou juristé. To by mělo platit v každé demokracii, tu naši z toho nevyjímaje.

Dárdžílinská justice si kromě respektu k její nezávislosti samozřejmě zaslouží i kritiku. Jak to, že rozsudek o vině, který se týká dvou cizinců, není na místě přeložen do mezinárodně srozumitelného jazyka? Jak to, že soud uzná vinnými oba dva - ale když jde o konkrétní trest, jednoho z odsouzených vyviní s neprůhledným odůvodněním, že se stal obětí shody okolností?

Kritiku si ale zaslouží i ta česká média, která se od začátku kauzy prvoplánově stavěla na stranu obžalovaných, aniž by se obtěžovala zjistit, zda náhodou nebyli obžalováni poprávu.

A lekce z dárdžílinské kauzy? Je prostá, jako všechny základní pravdy. Ber si jen to, co se smí. Nevíš-li, co se smí, zeptej se. Nejlépe dopředu, pokud jedeš do cizí země. A pokud víš, co se smí, ale přesto si bereš, co chceš, ber stejně hrdinně, když spadne klec.