Brněnští policisté volají po větší odpovědnosti majitelů psů

25. leden 2002
Pod kůži

V uplynulých dvou týdnech museli strážníci na jižní Moravě dvakrát použít služební zbraň proti agresivním psům, kteří napadli člověka. Případů, kdy pes někoho napadne, jsou jen v Brně ročně desítky. Ne každý ale nosí u sebe zbraň, aby se mohl psovi ubránit. Občané i městská policie volají po přísnějších předpisech, které by stanovily podmínky chovu psů a povinnosti pro chovatele.

"Po příjezdu na místo jsme vystoupili z vozidla a šli jsme se podívat, o jaké psy se vůbec jedná. Asi tak na vzdálenost 30 m od nich jsme se rozhodovali, jaké použijeme odchytové zařízení na tyto psy. Než jsme mohli domyslet vůbec nějakou další věc, tak psi vystartovali proti nám s vyceněnými zuby, výhrůžným vrčením a řítili se přímo na nás. Tak jsme přistoupili k zákroku obrany služební zbraní, protože tam nebyla jiná možnost. Šlo o to, rozhodnout se tak ve třech vteřinách," popisuje strážník Miloslav Vybíhal.

Miloslav Vybíhal byl jedním z policistů, kteří před několika dny zasáhli proti agresivním rotvajlerům na blanenském sídlišti Sever. Psi krátce předtím napadli muže. Přivolaní policisté po psech vystřelili, jeden po zásahu s kňučením odběhl, druhý útočil dál a strážníci ho museli zneškodnit dalšími třemi výstřely.

Přestože ochránci zvířat pravděpodobně v této chvíli spílají zlým strážníkům, skutečnost, že nebyla jiná možnost, přiznává i Hana Součková z kynologického kroužku v Blansku. "Vzhledem k tomu, že sama rotvajlery chovám patnáct let, tak vím, jak takový útok od rotvajlera může vypadat. Můj osobní názor je, že ten přístup těch strážníků městské policie byl naprosto adekvátní, protože tam opravdu rozhodují setiny sekundy, kdy ten člověk se musí rozhodnout, co udělá a potom už vlastně nemá na výběr."

Další městský policista byl agresivními psy napaden o tři dny později v Brně. Strážník tehdy neměl ani těch 30 m jako jeho kolegové z Blanska. Psi ho napadli okamžitě. V případě strážníků šlo o vteřiny. Většina občanů ale nemá zbraň. Má neozbrojený člověk vůbec šanci ubránit se?

"Nevím, jestli nějaký pepřový nebo paralyzující sprej s dá považovat za zbraň v této situaci. Ale pokud by dostal tento pes zásah přímo do té obličejové čenišní partie, tak je možno toho psa tímto způsobem zlikvidovat. Ale jinak útěk, prudký pohyb a odhánění je rozhodně přítěží. Doporučuje se zůstat stát, případně se obrátit zády a nedívat se na psa. Ale to jsou věci, které radím odborníkům a lidem, kteří znají psy. Pochybuji, že člověk laik je schopen v této situaci takto klidně reagovat," říká Hana Součková.

Strážník Vít Cvrček ale říká, že není na místě pokládat si otázku, jak se má člověk proti agresivnímu psovi bránit. To by měla být zcela mezní kritická situace, která by měla v normálním systému nastat naprosto minimálně. "My se musíme bavit především o tom, jak se tento stát postará o to, aby tomuto občanovi takovéto nebezpečí vůbec nehrozilo. A my tady budeme donekonečna řešit, jestli pes může volně pobíhat nebo nemůže volně pobíhat. Prostě pes nesmí volně pobíhat a o tom to je. my musíme chránit občana a nemůžeme ztrácet čas tím, že budeme diskutovat o tom, jak se má občan bránit."

Práva a povinnosti chovatelů psů jsou v současné době v naší zemi upraveny jednotlivými městskými vyhláškami. V každém městě tedy platí něco jiného. Případů, kdy je agresivním psem napaden člověk nebo jiný pes, jsou jen v Brně ročně desítky. Podle Víta Cvrčka je nezbytné, aby byla tato problematika řešena na území celého státu jednotně zákonem. "Víte, je trochu smutné, že na jedné straně máme v této zemi zákon na ochranu zvířat, který se zabývá právy zvířat a na druhé straně v podstatě nemáme zákon, který by se zabýval právy lidí ve vztahu ke zvířatům."

To, že strážník zastřelí psa, který někoho napadl, se nakonec může obrátit proti němu, pokud bude majitel zvířete žádat odškodné. "Tato varianta se nedá vyloučit, právě na základě těch místních nejasností, které v této oblasti stále přetrvávají. Ono je také paradoxní, že v těchto situacích policie i strážníci postupují v návaznosti na trestní zákon a trestní řád, podle paragrafu, který upravuje tzv. krajní nouzi. Teď si vezměte, že krajní nouze se váže na určité limity škody a podobně a jak vy máte vědět, že pes, vůči kterému zakročujete, jakou má hodnotu? Následně i třeba z hlediska vymáhání případné škody tady mohou nastat zbytečné komplikace. To jsou všechno věci, které možná v návaznosti na tyto případy se budou dodatečně řešit. A doufám, že se ještě toho vyřešení a vzniku zákona, který tuto oblast jednotně upraví a stanoví skutečně míru odpovědnosti a její hranice, ještě dočkám," dodává Vít Cvrček.

Velká část lidí se volně pobíhajících psů bojí. Nikdy si totiž nemůžeme být jisti, jak ho majitel vychoval. Jak říká jeden z posluchačů Českého rozhlasu Brno, u dětí může mít napadení psem následky na celý život. "Synovi bylo asi osm let a vylítl na něho pes. Skončilo to tím, že jsme chodili do logopedické poradny. Je to asi půl roku, šla vnučka s otcem po vsi a skočil na ni ten pes, co byl u baráku. Když vidí psa, ruce nahoru, do náručí a bojí se. Jenom se divím těm dotyčným lidem, kteří mají se zákonem co dočinění, jak dlouho to bude trvat, než udělají nějaké opatření. To snad čekají, až bude pokousaná půlka republiky? Já nevím, já si to nedovedu ani představit!"

Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura .

autoři: blč , dka